Alma mater

Někdy se zamýšlím nad tím, komu bych fandil na vysokoškolském hokeji. Jestli VUT nebo MU. Která z univerzit mi více přirostla k srdci? Která je pro mě větším domovem?

obrázek

Srovnání?

Zřejmě nikdy nenapíšu velké srovnání mezi FIT a FI. Proč? Nabízí se napsat, že proto, že FI mě ničím neštve a nevyburcuje ve mě tím pádem asi nikdy dostatek potřebných emocí. Jenže to je jen jedna strana mince – úplnou pravdou je, že FI mě ani nedokáže natolik nadchnout, abych měl potřebu ji za něco vyloženě pochválit. Možná jsem už jen dlouhými studii otupělý a spíš čekám, až dostanu diplom a ze škol konečně vypadnu, možná tak nemám dost motivace k radikálním názorům. Ale možná je to prostě tak a FI je pro mě neslaná, nemastná.

obrázek

FI MU není nijak špatná. Někdy překvapí, jak se ke mě hezky chovají a jak mají kde co dobře zařízené, jindy si pod vousy zamumlám, že to a tamto bylo na FITu řešené lépe. Rozdíl mezi FI a FITem je hlavně v následujícím:

  • na FI z vás nesdírají kůži, místo projektů čekejte spíše cvičení s povinnou docházkou
  • chovají se k vám jako k člověku a ne jako k nesvéprávné ovci
  • učí spoustu teoretického balastu (a když píšu spoustu, myslím opravdu přehršel)
  • vedle masových předmětů je tam přímo pyramidální množství malých kurzů o deseti, dvaceti lidech, kde jsou vyučovány různé zajímavé obskurnosti (určitě si vyberete tu svou)
  • můžete si zapsat předmět z jiné fakulty (jaderné elektrárny, kultura Skandinávie, finština pro nefinštináře, …)
  • nemusíte umět programovat, abyste školu úspěšně zakončili
  • menzy jsou tragická bída

Plus několik drobností, které bych spíše přiřadil rozdílu mezi univerzitou a polytechnikou. Kdo chce, má dostatečný prostor ke své realizaci a může dělat klidně tolik projektů, kolik dělal na FITu, jenže kdo to dělá? Poprvé za své VŠ studium jsem zažil klidný listopad nebo prosinec. Byl tak klidný, že jsem si v něm raději už napsal jednu zkoušku, abych nezlenivěl. Ano, chtěl jsem na FI větší flexibilitu a volnost, abych z toho stresu na FITu neskončil ve třiceti s únavovým syndromem, ale popravdě, mám z toho válení šunek (čti chození do práce bez akademických povinností) skoro pocit viny. Jasně, úkol splněn – jsem klidnější, vyrovnanější, spokojenější a studuji dál kvalitní vysokou školu. Takže jen pro pořádek, změna školy mi stále dává 100% smysl a rozhodně toho nelituji.

V exilu

Jen spíš někdy té FI šeptám, „Holka, ty máš na víc.“ Ta fakulta má obrovský potenciál, ale chybí tam takové to… jak to… prestiž? ;-) Ne, spíš možná důslednost. Prostě o něco málo větší drill. Na FITu ten drill zase přebývá. Co s tím?

Nejlepší by asi bylo reformovat FIT. Ubrat z toho jejich tempa a z té šikany, posadit to na rozumnou laťku, ale neztrácet směr a základní zásady. Vím, není to možné, ale představa je to pěkná.

obrázek

Připadám si jako v exilu. Myslím nakonec, že srdce mi zůstalo na Božetěchove, ale chodím na Botanickou, jelikož je to tam o dost snesitelnější. Vnitřně jsem prostě fiťák, přístupem, vším, FIT mě vychoval. Jenže špatný režim je špatný režim a já nejsem z těch, kteří by svůj život obětovali obracení světa k lepšímu. Vím, je to snazší, odejít a dívat se na to zvenčí, než bojovat zevnitř a snažit se o změny. Jenže škola není rodný stát a já nejsem zapálený akademický revolucionář. Já jsem pragmatik a požitkář ;-) . Nakonec, mít z obou něco vůbec nemusí být k zahození, protože se pak člověk umí na věci podívat z více perspektiv (viz Peter Chan na konci tohoto článku).