Byl jsem fit


Honza Javorek

Upozornění! Tento článek vyšel před více než 2 lety. Můžete si jej přečíst v rámci zkoumání minulosti, ale přepokládejte, že dnes se Honza již nemusí s obsahem ztotožňovat.

A ještě jedno upozornění! Tento konkrétní článek o VŠ má svůj příběh, který si můžete přečíst zde. Shrnuje Honzovy pocity ze studia VUT FIT v květnu 2011. Jak VUT FIT funguje dnes, nemá Honza nejmenší tušení. Jeho aktuální názor na VŠ nejlépe vyjadřuje tento článek.

Milý deníčku, sérii článků o ústavu jménem Fakulta informačních technologií VUT v Brně uzavírám tímto dlouhým příspěvkem. Po setkání s děkanem fakulty jsem se rozhodl, že původní článek, v němž se rozhoduji mezi FIT a FI, nikdy už nezveřejním. Rozhodl jsem se však nakonec přece jen studentům FIT VUT zanechat nějaký dárek na rozloučenou a sepsal jsem seriózní názor na fakultu podložený co nejvíce fakty, oproštěný od osobních „nesympatií“ a studentského slangu. Fakultu jsem se snažil popsat z dobré i špatné strany, prostě tak, jak jsem ji v průběhu let vnímal.

Když se blížil konec mé střední školy, měl jsem stanovené tři velké cíle. Udělat maturitu, dostat se na FIT VUT a pak jeden osobní, ten si nechám pro sebe. Všechny tři jsem zvládl. Dal jsem si přihlášku jen na FI MU a FIT VUT. Dostal jsem se na obě školy, ale vybral jsem si tu vysněnou – FIT. Dodnes si pamatuji, jak jsem si šel ve 4 ráno zaběhat na Palacký vrch, vrátil se, osprchoval se a šel k přijímačkám. Bylo moc pěkné, sluncem provoněné ráno. Dokonce na tu maturitu jsem se celý svaťák učil v parčíku vedle kláštera, v němž fakulta sídlí. Netrvalo dlouho a byl ze mne spokojený student, hrdý na fakultu a na školu. A v tričku FITboy :)

První dojem z bakalářského studia#

obrázekKdyž jsem přišel na FIT, škola stavěla nový areál. Vše bylo voňavé a nové, velmi moderní a praktické. Zjistil jsem sice, že se v něm kromě kuchařek nenacházejí skoro žádné ženy, ale aktivity Prof. Ing. Jana M. Honzíka, CSc. dávaly naděje, že se to v budoucnu změní. A skutečně, dnes (tzn. o tři roky později) se po fakultě míhá spousta holek. Streaming přednášek umožňoval z kolejí sledovat přednášky přímo v posteli, nahrávání a dostupnost videí i zpětně potom dovolovala mnohonásobně kvalitnější přípravu na zkoušky, než jakou si mohli dovolit studenti kdekoliv jinde.

No a na kolejích bylo fajn. V průběhu studia jsem prošel Purkyněmi, PPV i Máneskami a nepamatuji si, že bych měl větších výhrad. Naopak, byla to celkem sranda. Menzy VUT jsou naprosto skvělé a ve srovnání s těmi od MU jsou řekl bych technicky, vybaveností i výběrem o dost dopředu. Zdražení cen sice zvedlo vlnu nevole a snad i stávku studentů, ale nějak se to nakonec urovnalo. Líbila se mi novinka, kdy si útratu za jídlo stahovali přímo v kolejném inkasem z účtu.

Brno je studentské město a kulturní, sportovní a kdovíjaké ještě jiné vyžití zde mladý člověk nalezne maximální. Také sportů pod správou VUT CESA je moře a jsou dobře organizované. Nic není povinné a každý semestr si student může zapsat dva neplacené sporty (a kolik chce placených navíc). Přímo na fakultě otevřeli studentský klub Starý pivovar, k tomu na PPV Terč a Yacht, rekonstrukce menz, zakládání nových v podobě obsluhovaných pizzerií… – no prostě ráj :)

Navíc, VUT je spolu s UK prestižní škola, prestižní jak jen může být. To slovo prestiž si zapamatujte, bude se hodit.

Druhý dojem z bakalářského studia#

Jaký je druhý dojem? Uvědomujete si, že náplň výuky je pevně daná, ale ve většině vybraných předmětů vidíte smysl, takže neprotestujete. Občas si povzdechnete, že nemáte moc čas věnovat se i nějakým volitelným předmětům, které by vás opravdu bavily. Povinných a povinně volitelných je totiž tolik a mají na vás takové časové nároky, že v říjnu si po pár semestrech na škole už jen znalecky odfrknete: „Ach, říjen. Už se jen dvakrát vyspím a budou Vánoce!“

Průběh semestru#

obrázekVelmi brzy po skončení vaší kocoviny ze začátku semestru se na vás jako vosy začnou slétat půlsemestrální testy. Na FITu se sbírají body celosemestrálně, takže co si vysloužíte na písemkách a projektech, s tím jdete ke zkoušce. To ale nese své problémy. Předně půlsemestrální zkouška nelze opakovat, takže pokud ji pokazíte, zachraňujete se po zbytek semestru projekty a často jen marně doufáte v zápočet. Jako další „neduh“ tohoto systému by se dalo uvést, že pokud si nahrabete dost bodů v semestru, stačí jich vám potom na zkoušce získat jen velmi málo, abyste prošli. To vedení vyřešilo tzv. limity na zkoušku, což je minimální počet bodů, jenž musíte u zkoušky získat, jinak se vám její výsledek počítá jako 0. Se znalostí matematiky základní školy jistě dospějete k tomu, k čemu i velká část studentů – vykašlete se na některé věci ze semestru, abyste před zkouškou měli jen tolik bodů, kolik se vám vyplatí.

Život s projekty#

Proč mají ale studenti až takovou tendenci šetřit každou svou snahu a každou hodinu svého času? Kvůli projektům. Projekty jsou perfektní věc, která z vás udělá opravdového inženýra a technika připraveného pro život a pracovní proces. Téměř do každého předmětu, jímž projdete, musíte udělat jeden nebo více praktických projektů povětšinou netriviální složitosti a často i v týmovém složení. Tým si sháníte jak chcete a stejně tak si jej i organizujete. Objevují se první projektoví manažeři, lety i pády, úspěchy, selhání, termíny, posuny termínů, bodové srážky a bonusy. Do kronik a dokumentací se zaznamenávají dramatické a emočně vypjaté chvíle. To jsou projekty na FITu. To z vás dělá absolventa této školy. Brzy však zjistíte, že ač je vám sympatické podobné pojetí výuky, nemáte šanci při něm stíhat zbytek života. Chápu, že student má mít jako svou hlavní náplň života školu, ale určitě ne jako jedinou. Chcete-li volný čas, v určité části semestru nevyhnutelně nastane chvíle, kdy přestanete chodit na přednášky, jelikož byste volný čas, přednášky a projekty zároveň nestihli. Máte-li práci, musíte nadobro vyřadit volný čas. Situaci trochu řeší flákání tu toho a tam toho, ale potom máte docela divoký amorfní život plný stresu a nedostatku spánku. Jako já.

Kdybyste si říkali, že samotná docházka a každodenní příprava do školy nemůže být zas až tak časově náročná, mýlíte se. Tříhodinové bloky přednášek jsou běžná praxe a nezřídka se dokonce řetězí za sebou – výsledkem je prvákův rozvrh zaplněný od sedmi ráno do devíti večer. Že jsou takové bloky přednášek velmi záživné a tak snadno udržíte svou pozornost a zájem po celou dobu, to doufám nemusím zdůrazňovat.

Zkoušky#

Zkoušky bývaly testové a rychle opravované, ale časem se opět posunuly zpět k slovně psaným. Velmi oblíbené je programování na papír. O opravování písemek, projektů nebo zkoušek si nedělejte iluze. Obhajoby jsou často náladová záležitost a musíte se za svoje body často docela bít a stát si za nimi. Chápu ale, že je to příprava na drsný život tam venku, stejně jako nekonečné čekání na výsledky písemek a projektů je přípravou na faktury zaplacené týdny po splatnosti nebo vůbec.

Přednášky externistů#

Přišlo mi dříve, že na fakultě přednáší málo lidí z praxe, ale dnes už to není pravda. Často vidím, jak přicházejí přednášet hosté z různých firem o zajímavých věcech, někdy i cizinci. Škoda, že ne o webdesignu, který mě zajímá nejvíc. Linuxáky naopak jistě potěší konference LinuxAlt. Je škoda, že se často studenti o přednášce externisty nedoví, pokud nejsou v předmětu zapsaní.

Obecně vzato, komunikaci fakulty se studenty formou nezachytitelných aktualit na webu považuji za velmi nešťastnou a nedostačující, ale nebudu článek dělat ještě delší, než je.

Hardware#

Kdo se mnou studoval tak ví, že na jednu věc jsem si bez přestání stěžoval celé studium. Na hardwarové předměty. Začalo to už nesmyslnou fyzikou v prvním ročníku. Štvaly mě. Jistě, vím díky nim, kde jaký bit pluje jakou sběrnicí, ale nejsem si úplně jistý, jestli to musím vědět takto podrobně. Tyto předměty jsem vyloženě neměl rád, nebavily mě a nechápal jsem, proč se s nimi musím trápit. Bakalářské studium je jimi prošpikované. Prestižní výchova specialistů na embedded systémy a zelené destičky, které dnes vládnou světu, je jistě jednou z věcí, na které může být fakulta hrdá, ale kdyby mi s tím studium jen připepřili a zbytek dali do nějakého vedlejšího oboru nebo volitelné větve, vůbec by mi to tenkrát nevadilo. Ano, hardware byl ve studijním plánu, když jsem na školu nastupoval, ale pokud jsem chtěl FIT, nemohl jsem si vybírat – bakalářský program je jen jeden.

Certifikáty a koncepce výuky#

Na bakaláři také můžete získat dva certifikáty – CISCO a Microsoft. Ani jeden mě nelákal, takže zprávu vám z toho nepodám. Také nevím, jaké je jejich uplatnění. Sítí se štítím a věnovat půl svého studia administraci Windows se mi nechtělo. Naopak co jsem na složení předmětů ocenil, byla např. linka výuky programování. Tím, že jde od základů, tedy od assembleru přes C a výš, učí člověka přemýšlet tak, aby programy sedly na mašinu a byly efektivní.

Areál školy#

obrázekDalší divná věc je, že po čase na vás z fakulty začne doléhat chlad. A to nemyslím jen metaforicky. Nevydržíte více jak třicet minut na chodbě kláštera bez svetru, ačkoliv je venku parný letní den. V CVT, centru s počítači, vám bude zima (hlavně na nohy) i pokud budete mít tlusté ponožky a papuče. Betonové konstrukce a ocelově-skleněnou šeď budov přestane zachraňovat travička na nádvoří a červené klášterní stříšky. Zjistíte, že stejně jako se na fakultě nevyskytují holky (platilo dříve), není na ní ani žádný jiný život. Vše vám začne připadat geometrické a ponuré. Až přespříliš informatické. Konverzaci o lidech, pocitech, hudbě, lásce a jiných humanitních věcech místo o složených závorkách a konečných automatech skoro nezaslechnete. Jen sci-fi seriály, hry, projekty, písemky, obhajoby. Maximálně ještě jídlo.

CVT vás začne štvát, protože to není místo klidu a míru, kam byste si odešli z domů pracovat na projektech, ale ledové místo za pípající vrátnicí, odkud vás na noc vyhodí, musíte tam chodit v papučích a abyste se připojili do tamější sítě se svým laptopem, musíte nastudovat manuál. To si raději zajděte do knihovny. Tam je připojení na kabel sice stejně neuskutečnitelné, ale mezi knihomoly se plazí Wi-Fi signál a prostředí je mnohem přítulnější. Otevírací doba bohužel ještě kratší. Něco jako je CPS na (bývalé?) Lékařské fakultě MU, tedy univerzální učebna v centru města přístupná nonstop všem z celé instituce, to nečekejte.

WIS#

Informační systém má fakulta úplně jiný, než zbytek univerzity. Nemohu říct, že mi to není svým způsobem sympatické, on ten náš má totiž o dost více funkcí a různých chytrých udělátek. Později ale zjistíte, že to některé věci komplikuje – hlavně v komunikaci fakulty se zbytkem univerzity, např. když čekáte na výsledky předmětu z jiné fakulty (typicky jazyky). Jako každý velký informační systém, i tento je nesmírně nepřehledný a nelogicky uspořádaný. Já bych řekl, že je přehlednější než IS MU, ale to je spíš o názoru a o zvyku. Někdy WIS překvapí absencí základních funkcí (dost podivná fóra předmětů), někdy potěší maličkostmi (zasílání změn výsledků na e-mail). Nebudete ho však mít rádi z jiného důvodu. Refresh Wars. To je taková hra „kdo klikne dřív, vyhrál“. Chápu, že někdy je tento přístup nevyhnutelný, ale na FITu se používá téměř všude. Registrace cvičení, projektů, předmětů, … Všeho. Po několika prohrách a jimi způsobených problémech vás tento systém dost omrzí.

Erasmus#

Na poslední semestr bakalářského studia jsem vyjel do zahraničí. Budete-li hledat na tomto blogu slova jako Finsko, Oulu nebo Erasmus, zjistíte, že je zde sága téměř celá zaznamenána i se všemi dojmy. Co se mi líbilo z hlediska VUT FIT? Že vyjet není problém. Ajťáčků jezdí za hranice tak málo, že neřešíte prospěch. Když si podáte přihlášku na Erasmus, prakticky už se řeší jen na jakou univerzitu pojedete a jak moc dobře umíte mluvit jakým jazykem. To je velmi příjemné. Také se pořádají pěkné besedy s bývalými i současnými erasmáky – jedna taková mě na výjezd právě navnadila. Když jsem potřeboval vyjet a přesunout tak zkoušky před vánoce, byli všichni ochotní mi pomoci a vyřešit se mnou individuálně každý problém. Kouzelná slůvka „zahraniční studium“ fungovala velmi dobře před odjezdem i po něm. Vše jsem díky tomu zvládl a bakaláře odstudoval bez prodloužení studia, jen státnice jsem měl až v létě. Za bakalářku jsem nakonec dostal cenu děkana.

Přijímačky a státnice#

Těsně před naším ročníkem změnili systém přechodu z bakalářského studia na magisterské. Bylo to dříve (prý) dost volné a nám zavedli krutější síto – prospěchovým průměrem jsem neprošel a šel dělat přijímačky. Ty se zdály docela drsné, ale jejich obtížnost vyvážil počet uchazečů o přijetí, kterých nebylo tolik a proto prošli skoro všichni. Já jsem byl docela naučený, takže jsem to udělal v klidu, ale obtížnost mě stejně zarazila. Těsně po našem ročníku změnili systém bakalářských státnic. Už se nedělaly ze tří předmětů vázaných na bakalářku, ale ze všech, přičemž se připravily nové okruhy apod. Bylo kolem toho hodně lamentování a existuje na to téma velmi mnoho historek. Shrnout by se daly asi tak, že státnice jsou na FITu nyní poměrně drsné. To platí i o magisterských státnicích. Nejsem si úplně jistý, zda by všechny ty otázky, jež jsou tam pokládány, dokázali odpovědět sami oni páni s docenturami a profesurami, kteří v komisích sedí. Průchodnost státnic si vyčtěte z výročních zpráv sami (protože já se v těch tabulkách vyznat nedokázal). A nepřitvrzují jen státnice, přitvrzuje i hromada jednotlivých předmětů. Impulzem pro tyto „řezy“ je podle vedení radikální zhoršení úspěšnosti u „snadných“ státních zkoušek.

První dojem z magisterského studia#

obrázekCo na studenta číhá na magisterském studiu na FIT? Především ztráta motivace. Pokud od školy očekáváte přípravu pro vaše budoucí povolání, pak vám tedy jde především o soft skills a náplň výuky. Žádné nové soft skills, které byste neznali z bakaláře, vám zde škola nenabízí. Práce na projektech, samostatné studium, stres o zkouškovém, teorie i praxe programování, práce v týmu, spousty projektů, spousty týmových projektů, řešení krizových situací v týmových projektech, … To vše již znáte, ale to nevadí. Opakování je přeci matka moudrosti :) . A tutéž větu si prosím dejte na plochu svého laptopu i ve chvíli, kdy budete na magisterském studiu posté alokovat paměť v C/C++ místo toho, abyste řešili konkrétní problém. Projekty do síťových předmětů jsou nádhernou ukázkou tohoto přístupu: Strávíte týdny nad parsováním řetězců a sestavováním bitíků v céčku, místo abyste se soustředili na využití samotného vyučovaného protokolu. Že máme Python, Javu (již od 1995!) aj. si někteří vyučující ještě nevšimli. Ale nerušme je, mají svou vědeckou činnost a studentům přeci projekt v pořádném jazyce neuškodí.

Koncepce studia a obory#

Náplň výuky je opět v podstatě předem daná. Vyberete si magisterský obor a tím si určíte, co budete studovat. Další variabilita je minimální, jelikož jak je na FITu zvykem, máte předem dané jak minimum, tak i maximum kreditů. Můžete si zapsat volitelné předměty, ale jak správně tušíte, nebudete na ně mít čas kvůli povinným předmětům. Skladbu oborů zvažte na jednom příkladu za všechny:

Manažerský obor MMI má tyto povinné předměty: Hardware/Software Codesign, Matematické struktury v informatice, Teoretická informatika, Funkcionální a logické programování, Marketing, Management projektů, Paralelní a distribuované algoritmy, Zpracování obrazu, Ekonomie informačních produktů, Strategické řízení informačních systémů. Já osobně vidím 4 manažerské předměty. Zajisté je však milé, že bude inženýr s oborem Management a IT umět navrhovat zelené destičky tak, aby byly rychlejší než program v céčku, že bude umět programovat v Prologu, navrhovat paralelní algoritmy pro desítky procesorů a zpracovávat obraz. Mistře Leonardo, ty jsi se vše musel učit na koleně, zato dnes vyjdou renesanční všeumělové přímo ze (specializované?) školy! Povinně volitelné předměty rozvíjí osobnost mnoha různými směry velmi analogicky a student se jim také nemá moc jak vyhnout, výběr bývá dost omezený. Jsou sice údajným důkazem variability, ale ve skutečnosti zjistíte, že váš výběr je nalinkovaný v diktovaných kategoriích a v nich jsou věci, které vás budou bavit stěží. Máte tedy právo svobodné volby zaměření studia v rámci studijních programů, ale ve výsledku zjišťujete, že studujete něco jiného, než jste si vybrali (a z větší části pevně daného), a že máte mnoho předmětů společně s vašimi kamarády, ačkoliv oni studují obory s diametrálně odlišným zaměřením.

Výuka jazyků#

Platilo, že na jazyky můžete vcelku zapomenout. Já osobně jsem si pravděpodobně své jazykové limity vyčerpal angličtinou a španělštinou na bakaláři, takže na magisterském studiu na mne zbyla už jen anglická konverzace pro Evropu a konec. UJAZ prochází sice nyní jakousi reformou, ale podle informací z SU FIT VUT to jsou spíše redukce (byť ne tak výrazné, jak se proslýchalo). Naděje je možná ve vlastní iniciativě fakulty, která se snaží o zavedení pěti nových humanitních předmětů a nové angličtiny, která je koncipována jako příprava na FCE a také po ní tento certifikát můžete zdarma získat. Důležitá však podle mě bude i realizace, nejen avizovaná anotace. Výuka angličtiny na UJAZ za mě nebyla nijak oslňující a znalosti z lepší střední školy vám stačily ke složení i těch nejtěžších zkoušek.

Videozáznamy přednášek#

Jestliže záznamy předmětů a streaming přednášek škola za mých mladých let se slávou spouštěla, dnes aby člověk nějaký záznam vůbec pohledal. Streaming je už utopie úplně. Studenti si prý stahují přednášky a pak si je zrychleně pouštějí před zkouškami, takže žádné záznamy nejsou a nebudou. Škoda peněz vynaložených do technologií, jež videozáznamy zajišťují. Studenti používali záznamy k opakovanému vysvětlení látky nebo k vlastnímu rozvržení času, jenž přednáškám věnují (FIT kombinované studium nenabízí). Jsem nemocný? Nevadí. Podívám se na přednášku jindy. Argumentaci Prof. RNDr. Milana Češky, CSc. na fóru cituji:

Jediným motivem je zvýšení efektivity výuky a znalostí studentů a tím, jak doufám, přispěji také k prestiži a dobrému jménu fakulty.

Podle mého názoru, dialog s učitelem v konzultačních hodinách je lepší prostředek, jak řešit nejasnosti. Také nemoc dovedu řešit k Vaší spokojenosti.

Je mi samozřejmě jasné, že na drtivé většině fakult v ČR žádné takové videozáznamy nejsou. Na některých však ano a problém to není.

obrázek

Pedagogický sbor školy zaznamenal pokles kvalit studentů u státnic a zastává názor, že existence záznamů a jejich stahování před zkouškami na to má nezanedbatelný vliv. Velké části studentů to ale přijde jako nesmyslně vedená dedukce a považují tento krok za ústup zpět na stromy. Já si myslím, že pokud si docenti nejsou jisti kterou cestou se bude ubírat budoucnost, mohli by si pohovořit třeba s pánem jménem Salman Khan.

Za málo peněz málo muziky?#

Ze setkání studentů s vedením (z toho je – byť neveřejný – videozáznam) vyplývá, že se na studenty dostává méně peněz a tím i méně energie. Stát snižuje příspěvky kantorům a trend vysokých škol je nabírat „každého s maturitou“. Akademických pracovníků je na studenty příliš málo, nemají motivaci věnovat se více výuce (vědecké projekty jsou placené mnohem lépe), průchodnost škol se zvyšuje, ale kvalita rapidně klesá. Vedení v podstatě vzkazuje: Vymyslíme-li si my studenti jakékoliv změny v systému zvyšující pracnost, nemáme šanci je prosadit, pokud stát nedá na výuku více peněz. Tento jev se netýká zřejmě jen FITu – na to poukazuje třeba dokument Iniciativy pro vzdělávání a vědu (také zde). Z vyjádření vedení na schůzce se studenty se dokonce zdá, že i samotné VUT diskutuje otázku, zda prosazovat kvalitu, nebo kvantitu.

Reakce studentů mi na tato vysvětlení připadají dost dětinská. Většina komentářů setkání s vedením a jeho videozáznamu jsou ve smyslu „udělejte to a to, je mi jedno jak a jste blbci, pokud to neuděláte“. Cítím, že jim chybí nadhled. Dejme ruku na srdce – pracovali byste v IT za 20.000 Kč, byli byste motivováni svou práci dělat s radostí, vylepšovat ji a nadchnout se pro ni? Byli byste spokojení? Protože kolem této částky se zjevně pohybuje průměrná odměna kantorů za výuku. Nabízí se říci, že vlastně můžeme být rádi, že nás ještě někdo učí a že se akademici nesoustředí už jen a pouze na své projekty. Jistě by bylo hezké, kdyby měli kantoři vizi a chuť vzdělávat, ale chápu, že musí z něčeho žít.

Na druhou stranu, skutečnost bude někde na půl cesty a vinu nelze svádět jen na peníze. Jak fungují jiné fakulty a univerzity, kde osobní zkoušení možné je a provádějí se při stejném počtu studentů i jiné pracné procedury? Možná jinak koncipují rozpočet, možná kouzlí nebo nedávají potíže tohoto typu tolik najevo (v tom případě je ale zase od FITu férové, že nemlží a mluví ke studentům narovinu). Nijak nechci zlehčovat existenci finančního problému a nedělám si tedy iluze, že na jiných fakultách to bude výrazně lepší, nezačneme-li si v budoucnu např. studium platit, ale určitou nesrovnalost přeci jen vypozorovat lze. Nazval bych ji nedostatek vůle a schopností předávat vědomosti. Bylo by nesmírně krásné, kdyby to fungovalo striktně matematicky a pedagog byl lepším pedagogem, když dostane lépe zaplaceno. Ne, tak to není. Lépe zaplacený špatný pedagog je nadále špatným pedagogem a málo zaplacený dobrý pedagog je stále dobrým pedagogem, byť tím, kdo by měl za své úsilí dostat víc. Však si vzpomeňte na ty, kteří předávají vědomosti s energií, způsobem který vás baví! Vzpomeňte si na vyčerpávajícího profesora Alexandra Medunu, přemýšlivého inovátora docenta Adama Herouta nebo docenta Františka Zbořila, který se studentů na přednášce třikrát zeptá, jestli algoritmu rozumí a když mu potřetí řeknou že ne, vysvětluje počtvrté. Pracovitost a odevzdanost doktora Romana Lukáše ani vzpomínat nemusím. To jsou důkazy, že vše na penězích nezáleží a kantoři by se měli zamyslet nad tím, kde leží jejich motivace – a jestli se náhodou nepromítá do jejich výuky a následně i do reakce studentů.

Sám Prof. RNDr. Jozef Gruska, DrSc. se ke konci své přednášky na FITu Nová vízia informatiky vyjádřil v tom smyslu, že pokud studenty něco nebaví, není to jejich vina, ale vina pedagogů. Že by pedagogové měli být otevřeni novým způsobům výuky a neměli by se bát změn v přístupu, protože žijeme v době, která si změny žádá. Představte si třeba dějepis. Proč vás nebavil? Pravděpodobně po vás chtěli hromady zpaměti naučených dat a tuny nezáživných faktů. Kdyby vám to představili v zábavnějším světle a zkoušeli vás následně základní vědomosti a souvislosti, pravděpodobně byste si je pamatovali dodnes a prakticky dobrovolně. V tomto světle pak zní argumenty vedení VUT FIT dosti materialisticky a vyhýbavě. Jestli se naši páni profesoři a docenti vůbec zamysleli nad tím, proč studenti nechodí na přednášky a proč se dobře neučí? Zjevně nezamysleli, jinak by to neřešili hloupými restrikcemi, kterými znechucují studium i těm posledním, které ještě bavilo.

Závěr#

obrázekPokud nakonec stejně fakultu doděláte a půjdete makat do RedHatu jako všichni ostatní z FITu, tak vám blahopřeji. Máte titul prestižní inženýr nebo prestižní bakalář, jste technik který ví jak a pravděpodobně už se nikdy neztratíte v žádném klášteře. Já fakultu nedodělám. Rozhodl jsem se vést svůj další život jiným směrem a zkoumat spíš chodby funkcionalistických areálů.

Bakaláře na FITu bych nevyměnil za nic. Tedy alespoň v té formě, jak jsme ho zažili my. Naučil mě hromadu věcí. Magisterské studium mě však neuspokojilo, nepřineslo nic nového a neslo všechny staré neduhy. Zaměstnává mě příliš mnoho na to, kolik mi tím dává. Projektů je opět moře, jsou opět týmové a ještě týmovější (a tím problémovější), opět v C/C++. Nečekají mě už žádné předměty, které by mě měly bavit. Po fórech studenti šuškají o tom, jestli zůstat na FITu nebo odejít, protože se jim na něm nelíbí, nebo jej nezvládají. Kulturní centrum Starý pivovar je zrušeno (to se ale nelíbí ani fakultě, jedná proto s KaM). Nový web fakulty nebo samotné univerzity asi ani nebudu komentovat :)

Nemyslím si, že mám problém s tím, že nemám na FIT (nejtěžší předměty jako TIN nebo MAT mám hotové), spíš na něj nemám už nervy. Časová zátěž je velmi velká a já se musím, stejně jako ti naši akademičtí pracovníci, nějak živit. Chci na stará studentská kolena klid na práci a svěží vítr v podobě jazyků nebo humanitněji zaměřených věcí, ne po podzimních večerech a víkendech zas a znova ťukat kód deseti projektů v řadě (a někdy i zároveň). Přemýšlel jsem, že bych skončil s VŠ úplně, ale není to to co chci. Chci studovat, v podstatě mě to baví, jen ne touto formou. Chci volbu. Chci mít flexibilnější rozvrh i výběr předmětů. A hlavně proto se jdu pokusit prestiž hledat jinam. Podle ohlasů by se mi má přáni mohla splnit.

Obrázky: Kevin Dooley, Marcelino Rapayla Jr., arnabg – využity v souladu s licencí Creative Commons

Události po mém odchodu ze školy#

  • SU FIT vznesla seznam připomínek k provozu fakulty, který na základě dojmů vyplýval z celkové nespokojenosti studentů. Tento seznam následně podpořila anketou mezi studenty a její závěry (bohužel neveřejné) předložila vedení školy.
  • Vedení fakulty odpovědělo stanoviskem a možná nastanou nějaké (drobné?) změny.

Každopádně držím palce!

Jiné články, ohlasy a diskuse o VUT FIT#

Ohlasy a články#

Zajímavé je srovnání např. FIT VUT dojmy po půl roce a Zhodnocení šestého semestru na FIT VUT:

Na fakultu jsem nastupoval opravdu natěšený s hrdostí, že jsem se dostal na jednu z nejlepších škol v IT oblasti v Česku. Nadšení mi vydrželo prakticky celý prvák. Během druháku se mi však sklíčka v růžových brýlích postupně vysypaly a já poznal, že nic není tak dokonalé jako se z počátku může zdát. Tak už to však v životě chodí. Do třeťáku jsem nastupoval již naprosto bez iluzí s malým očekáváním, abych předešel zbytečnému zklamání.

Diskuse#

Související#

Nesouvisející – komentáře nového webu VUT#

Nový web samotného VUT FIT se nikdo už ani okomentovat neodvážil, nezbyly na to síly a nervy ;)

O článku#

Článek vznikal v průběhu posledního semestru mého studia na FIT, tedy zimního semestru 2010–2011. Psal jsem ho dlouhou dobu a upravoval podle nově nabytých informací z různých zdrojů a diskusí se studenty. Vydání článku jsem přislíbil na 14. 2., den zamilovaných a také den ukončení mého studia na FIT a zápisu na FI. Bohužel došlo ke zdržení z technických důvodů a tak článek nakonec vyšel až v květnu 2011.


Honza Javorek

Honza je programátor. Od roku 2011 buduje českou komunitu kolem jazyka Python. V současnosti pomáhá hlavně s propagací aktivit, jako jsou PyLadies, Pyvo, nebo PyCon CZ. Přes den jej najdete v Apiary, kde se stará o Dredd, framework na testování API. Sem tam ho můžete potkat, jak přednáší na srazu nebo na konferenci.




Komentáře