Tento článek vyšel před 12 lety. Můžete si jej přečíst v rámci zkoumání minulosti, ale přepokládejte, že dnes se Honza již nemusí s obsahem ztotožňovat.
Třetí článek za tři dny, ale tohle jsem si prostě musel zaznamenat. Martin Malý aka Arthur Dent píše:
Jsem rád, že je linux hrozně svobodný OS, který nikoho k ničemu nesvazuje, a že si ho můžete udělat podle svých představ, ale to je mi na pendrek. Já chci OS používat, a ne “si ho dělat podle svých představ”. Během několika let sporadického používání Linuxů na desktopu jsem zjistil, že v zásadě pracuju s něčím, co:
- vypadá jako Windows, ale jen na 90%
- chová se jako Windows, ale ne naprosto
- má aplikace jako Windows, ale nejsou to ony
- funguje podle představ mnoha lidí najednou
Takže například na úkol, pro který je ve Win jedna aplikace, můžu mít v Lin asi pět různých, ale ty buď mají většinu funkcí, ovšem ne tu, co potřebuju zrovna já. Jiné zas mají tu danou funkci, ale chybí jim ten základ. Pak jsou aplikace, co mají všechno, ale nedají se ovládat, a pak jsou aplikace, které navrhl dyslektik, a které mají možná to, co potřebuju, ale já to nikdy nezjistím, protože odmítám podstoupit pocity, obvykle spojované s lobotomií, pokaždé, když k tomu bazmeku sednu. (Příklad? GIMP!)
A já jen dodám: Přesně tak! Jako by mi mluvil z duše :) Zrovna o víkendu jsem GIMP používal, takže vím, o čem mluvím.
Linux používám a používat budu, protože je to pro mne jediná rozumná volba. Jsem pragmatik. Vyvíjet na Windows aplikace pro UNIXové servery je... hloupost. A Mac by znamenal otočit naruby vše co o používání počítače vím, o což (nyní) nestojím. Ze všech špatných možností je Linux teď pro mě ta nejschůdnější. Ale ty pocity, které Martin popisuje, ty moc dobře znám :)
