Upozornění! Tento článek vyšel před více než 2 lety. Můžete si jej přečíst v rámci zkoumání minulosti, ale přepokládejte, že dnes se Honza již nemusí s obsahem ztotožňovat.
Byl Štědrý den, samoty čas. Nebyl to sen, v bytě ni hlas.
Během odcházení vzali ji k sobě. A teď tady není, ticho jak v hrobě.
Pouštím teplo ven, mám chladné ruce. Chybí tady ten, kdo mi hřál srdce.
