Nebyla by svobodná společnost rájem pro populismus?


Honza Javorek

Upozornění! Tento článek vyšel před více než 2 lety. Můžete si jej přečíst v rámci zkoumání minulosti, ale přepokládejte, že dnes se Honza již nemusí s obsahem ztotožňovat.

V poslední době cítím v lidech vzestup sympatií k liberálnímu smýšlení a ke Straně Svobodných Občanů. Proč ne, já sám se dokážu se spoustou jejich myšlenek ztotožnit a koneckonců, nic jiného mi asi ani nezbývá. Stejně jako ostatní jsem totiž zjistil, že ať jdu s volebním lístkem jakýmkoliv směrem, nakonec dojdu doleva.

Při tomto postupném „ztotožňování se“ s programem Svobodných mi ale jedna věc pořád vrtá hlavou a nevím, jak by fungovala v takovém svobodném světě.

Svoboda#

Líbí se mi myšlenka svobody jakožto minimálního omezování jednotlivce v jeho rozhodování. Představuji si to nějak následovně. Toto jsme zatím slyšeli od všech vlád:

Vybereme od tebe peníze a z těch jednou dostaneš důchod.*

* Platí jen pokud nějaké zbudou, jen pokud je nikdo nerozkrade a pouze nebudou-li potřeba na něco jiného. Tato služba je vám poskytována státem bez možnosti se z ní vyvázat. Hodnota vašeho měsíčního paušálu se může libovolně měnit.

No a já takový věci nemám moc rád. Kdyby mi podobně napsali smlouvu u telefonního operátora, ukázal bych jím nejspíš prostředníček a šel jinam. Jenže se státem je to jinak. Pocházíme z opic, z pralidí uskupených v kmeny a rody, no a já osobně prostě cítím, že do té České republiky tak nějak patřím. Někdo si vybírá státy k bydlení taky tím tržním způsobem, já ale (zatím?) ne. Chtěl bych to tu spíš změnit k lepšímu, než utéct ke konkurenci.

A právě liberálové nabízí něco takovéhoto, pokud to chápu dobře:

Peníze si nech.*

* Jestli si myslíš, že se dožiješ stáří, je určitě dobrý nápad aby sis něco spořil. Je to na tobě. Klidně si nic nespoř, ale nepočítej s tím, že něco dostaneš od nás.

Mám rád věci ve svých rukou. Je s tím víc práce, ale člověk má možnost volby, má svobodu rozhodování. Svoboda přináší větší zodpovědnost, ale stojí za to. Není to tak pohodlné, no baví mě to. Takže tahle verze se mi líbila už o dost víc.

Podpořit koho chci#

Když budu mít naprostou svobodu v tom, kam pošlu své peníze, nebudu si muset taky stěžovat, že jdou na nepotřebné věci nebo věci, které mě nezajímají. Třeba spousta lidí si stěžuje, že platí státu daně a stát za to vyživuje nepracující cikány. Že by raději posílali dobrovolně pár korun na nemocný děti.

Dobře, to by ve svobodném státě šlo. Cikáni by začali pracovat. Ale co třeba někdo, kdo pracovat nemůže? Nemocní? Nemocnice může být soukromá. Doktoři jsou „služba“, pacient je „zákazník“. Co mrtví? Tam jsou „zákazníky“ pozůstalí. Z čeho se ale zaplatí třeba takový dětský domov? Nevidím „zákazníka“, jedině že by si to musela ta děcka po vyspění zpětně doplatit a to už je tedy dost blbé. No a co třeba hendikepovaní? I když budu největší individualista, nikdy nemůžu vědět, kdy se do takové „pasivní“ skupiny dostanu, kdy budu potřebovat nějakou nezištnou pomoc od společnosti a nebudu si ji umět zařídit sám. Napadá mě, že by to mělo řešit pojištění. Ale pojištění má smysl a vyplatí se jen pokud ten nepojištěný v případě nehody ostrouhá. Takže buď se lidi nepojistí a následně zhynou v hnoji, nebo se budou pojišťovat jak diví na kde co. Ráj pojišťoven.

A co věci, které si na sebe prostě neumí vydělat? Neziskovky zasluhující se za dobré věci… Umění… Co s nimi?

Od svobody k populismu a kýči#

Když budu mít k nějaké takové skupině blízko, můžu ji finančně podporovat. Mám svobodu v tom kam pošlu své peníze, takže si třeba řeknu, že část svého příjmu měsíčně pošlu na konto nemocných dětí. Nebo na konto nějakého uměleckého projektu.

A teď z druhé strany – když budu tvořit nějaké umění a budu chtít, aby si na sebe vydělalo, co pro to udělám? Namaluji nějaký ultra alternativní obraz, který ocení několik odborníků, nebo namaluji kýč, jenž se bude líbit masám a ty ho pak svobodně zasponzorují?

Jsem pro, aby si na sebe např. zrovna umění dokázalo vydělat samo. Jenže jak to udělat a neztratit na kvalitě, jak neudusat kulturnost naší společnosti penězi?

Neziskové projekty, sociální projekty a kultura se totiž začnou podbízet. Utopíme se v kýči. Věří liberál, že obyčejný člověk (terminus technicus) by nevybíral populisticky? O jakých projektech bychom se vůbec dověděli, abychom jim mohli poslat peníze? O těch, které by měly nejvíce billboardů? O těch, které se líbí masám? A co alternativní umění, co kvalitní věci, které se nepodbízí a nelíbí se?

A není to jen o umění, populisticky by se začalo chovat cokoliv bez jasných příjmů, co by potřebovalo podporu od lidí. Společnost by produkovala jen to, co by se většinově líbilo, co by zaujalo dostatek obyčejných lidí.

Já nechci takovou volbu mas. Nechci kulturu ala TV NOVA. Jak tohle řeší liberál? Tady už si odpovědět neumím. Pomůžete mi?


Honza Javorek

Honza je programátor. Od roku 2011 buduje českou komunitu kolem jazyka Python. V současnosti pomáhá hlavně s propagací aktivit, jako jsou PyLadies, Pyvo, nebo PyCon CZ. Přes den jej najdete v Apiary, kde se stará o Dredd, framework na testování API. Sem tam ho můžete potkat, jak přednáší na srazu nebo na konferenci.




Komentáře