Spouštím klub

Do konce ledna 2021 bych chtěl na junior.guru spustit klub pro začátečníky v programování. Na tomto blogu už půl roku vychází mé týdenní poznámky, kde otevřeně popisuji rozjíždění svého podnikání. Spuštění klubu je zásadní změna, takže jsem se rozhodl vydat článek, v němž popíšu, jak k ní došlo a proč. Hodnotu bude mít hlavně pro ty, kdo mě sledují dlouhodobě.

Klub pro juniory

Klub?#

Chystám se spustit placený zájmový klub pro začátečníky v programování, dobrovolníky, mentory, profesionály, náboráře a další, které baví sdílet spolu tipy a podávat juniorům pomocnou ruku. Členský příspěvek bude stovka měsíčně. Mezi hlavní výhody členství patří možnost něco komunitně probrat, sdílet tipy a družit se s lidmi, kteří řeší podobné věci. Dále možnost dostat zpětnou vazbu na CV, projekty, GitHub, kariérní rozhodnutí.

Další informace jsou přímo na stránce klubu, včetně FAQ, kde jsou nejspíš zodpovězeny všechny ty dotazy, které vám nyní vyvstaly v hlavě. Následující text se bude zabývat tím, jak jsem ke spuštění klubu došel z podnikatelského hlediska.

Roční bilance#

V listopadu 2020 uběhl rok od chvíle, kdy jsem začal podnikat. První dva měsíce na volné noze jsem si dal více méně oddech a nevydělával nic, takže je reálně nikde nezapočítávám, ale srovnání od ledna do ledna už nějaký smysl dává.

Když to rozpočítám, vydělal jsem v roce 2020 zhruba 10 000 Kč měsíčně. Na junior.guru jsem pracoval celý rok na plný úvazek, dodržoval jsem víkendy, státní svátky a bral jsem si dovolené. Nejsou v tom započítány žádné osobní výdaje a ani daně, které asi žádné velké platit nebudu, ale jsou od toho odečteny výdaje na podnikání a zálohy na sociální a zdravotní (zhruba 5 000 Kč měsíčně). Ty jsem ovšem díky covidu-19 několik měsíců platit nemusel. Složení příjmů je následující:

Zisk
Legenda: sideline jsou faktury za melouchy nesouvisející s junior.guru, jobs jsou platby za inzerci pracovní inzerátů, donations jsou dobrovolné příspěvky, handbook jsou příjmy od sponzorů za umístění loga na příručce.

Cílem je dostat se na 35 000 Kč měsíčně, což je průměrná hrubá mzda v Česku. Bez toho nemůže junior.guru dlouhodobě zůstat jako něco, čemu se věnuji na plný pracovní úvazek. Jak vidno, ani nemusíme odečítat vedlejšáky a rozdíl je i tak velký. Co s tím můžu dělat?

Záměr#

Než se pustím do problémů a jejich řešení, rád bych v první řadě osvětlil, proč jsem vůbec začal s podnikáním. Mám jasný cíl a ten poměrně přesně vymezuje, jakou cestou se mohu ubírat.

Mezi lety 2007 až 2014 jsem podnikal jako webový vývojář, programátor, API konzultant. Nyní jsem do toho šel s úplně jinou, velmi konkrétní vizí. Mým záměrem je vytvořit službu jako produkt, a to v jednom člověku. Cílem není „zbohatnutí“ na úspěšném startupu (mám odškrtnuto s Apiary) ani vytvoření „pasivního příjmu“ (mýtus). Chci vytvořit něco, co tak akorát uživí mou rodinu a co mě bude bavit vylepšovat každý den, spoustu let. Zároveň něco, co nezávisí jedna ku jedné na mém čase, což je běžně většina práce na volné noze (hodinovka). Mělo by to trochu „škálovat“. Hlavně proto, abych od práce oddělil stres. Abych si mohl vzít dovolenou, být nemocný nebo pečovat o dítě, a ta věc přitom stále fungovala. Pokud se do těchto mantinelů nevejdu, nemám potřebu to lámat přes koleno. Toto by mě bavilo nejvíc, ale hned na druhém místě by bylo běžné zaměstnání programátora v nějaké fajn firmě. Pokud se mi službu jako produkt nepovede vytvořit, v pohodě to zabalím a půjdu někam programovat, protože vím, že mě to bude určitě bavit víc, než např. rozjíždět konzultace a školení. Nemusím podnikat za každou cenu.

Vytyčenému cíli a jeho mantinelům se musí podřídit jak byznysová stránka věci, tak technická. V jednom člověku nemohu například vytvářet složitý SaaS, který bych musel při nějakém problému opravovat ve tři v noci.

Z možností reálně vypadává většina kusového prodeje produktů, protože jsem zatím neobjevil takové, které bych chtěl tvořit jak na běžícím páse a zároveň by měly dostatečně velké publikum, jenž by jednorázovými nákupy nasbíralo dostatečnou hodnotu. Třeba jednou najdu zálibu ve videích nebo podcastech, ale zatím mě to neláká. Jediné, co dělám opravdu rád, je psaní. Texty lze prodávat jako knihy, ale u těch nevychází ani základní kupecké počty, neuživilo by mě to. Navíc by jistě byly druhý den po vydání někde na Uložto. Přijde mi, že jednorázově placenými produkty se v Česku moc uživit nedá a lidé je tvoří buď jako hobby, nebo jako marketingový nástroj jiných svých aktivit. Třeba se ale mýlím.

Snažím se ctít pravidlo, že nebudu ostatním dělat to, co sám nemám rád. Proto na webu nechci klasickou reklamu nebo paywall. Byť se snažím nějakým způsobem svůj obsah monetizovat inzercí (nabídky práce, umístění loga), klasickou generickou reklamu bych tam nikdy nedal, stejně jako si zatím nikde reklamu neplatím, a nad rámec počítání návštěv nesleduju lidi.

Nabídky práce#

Když jsme u kupeckých počtů, pojďme si ukázat, že jsem junior.guru začal vytvářet jen díky tomu, že jsem si na začátku žádné počty neudělal. Původní idea byla taková, že projekt bude hlavně seznamem pracovních nabídek pro juniory a uživím se tím, že firmy budou za nabídky platit. Říkal jsem si, že je to jednoduchý, léty osvědčený byznys model, který by sice firmu neuživil, ale když ty drobky posbírám já, jednotlivec, třeba to stačit bude. Měl jsem si ovšem udělat základní průzkum a spočítat, že i kdyby u mě byly všechny juniorní nabídky v Česku, nejspíš by mě to ani tak neuživilo. Kromě toho, brzy přišel covid-19 a rozmetal i to málo, co mohlo být. Hlavní důvody, proč se mi nepovedlo nastartovat příjmy z nabídek práce:

  • Nemám téměř žádný marketing vůči cílovce. Junioři mě milují a já miluji je. Jenže pokud jde o nabídky práce, cílovkou musí být ten, kdo platí, tedy recruiteři, HR, firmy. StartupJobs nebo třeba Smitio si toto uvědomují a mají vůči recruiterům perfektní marketing. Pořádají pro ně akce, vytváří pro ně obsah, apod. Já sice sem tam napíšu na LinkedIn něco zajímavého, ale tím to nespasím. A hlavně, je mi proti srsti to otočit. Rozhodně chci dělat prostředníka a bavit se jak s juniory, tak i s firmami a recruitery. S náboráři jsem vždy byl v kontaktu rád, bral je jako parťáky, mám mezi nimi kamarády. Jenže srdíčko mám prostě u těch začátečníků, ti jsou moji, těm chci pomáhat. Otočit se naplno směrem k firmám by znamenalo, že recruiter je můj zákazník a uchazeč by tak byl hlavně zboží, stejně jako je to na všech pracovních portálech.
  • Můj web nevypadá jako web s nabídkami práce. To je možná důvod, proč mě mají rádi junioři a média, ale zároveň to poškozuje byznys. Srovnejte web junior.guru s jakýmkoliv jiným pracovním portálem. Na většině je hned z úvodní stránky jasné, že jde o pracovní portál. Třeba WWR. Výrazné nabídky, výrazné tlačítko na zadání nabídky, cena. Na obsahovou část s radami zpravidla vedou ty nejméně výrazné odkazy. Na WWR mají zrovna celkem užitečné rady, ale u jiných portálů obsah nezřídkakdy vzniká jen kvůli SEO a pokud někomu někdy pomůže, je to spíš vedlejší efekt. V takovém případě jde většinou o blog, aby šlo vydávat články označené datem vydání a následně je nechávat bez další zodpovědnosti mizet v historii internetu. Málokdy se najde něco jako permanentně aktualizovaný obsah. Já to mám úplně naopak.
  • Kdo má předplatné jinde, inzeruje juniory tam, ačkoliv je to dražší. Pokud má firma kredity na StartupJobs nebo Jobs, nebude inzerovat jinde. Má svoje cestičky vyšlapané, nemá důvod něco měnit. Že je web zaměřený přímo pro juniory, to není dostatečný tahák. Firmy chtějí seniory. Juniory ve většině případů nabírají proto, že seniory neseženou, ne proto, že je vyloženě chtějí.
  • Inzerátů přímo pro juniory je málo. Firmy většinou neumí, nechtějí nebo nemohou juniory zaučovat, takže upřednostní seniory, pokud nějaké najdou. Inzeráty se přinejlepším píšou neurčitě, aby získaly co nejvíc kandidátů. Všechna čest těm, kteří si dají tu snahu napsat text inzerátu tak, aby vůbec juniory oslovil, ale většina firem do juniorů nechce investovat ani to. Inzeráty, které se objeví různě po internetu, je potřeba ještě filtrovat, protože mnohé pro začátečníky nejsou svými nároky ani přesto, že to deklarují.
  • Inzerce juniorních pozic není příliš efektivní a já tu efektivitu nemohu zaručit. Trh s juniory je úplným opakem trhu se seniory. Na nabídku práce pro seniory se nepřihlásí nikdo, jsou rozebraní. Nahánějí je tedy specializovaní headhunteři a vyhlédnutému člověku jsou ochotni pomalu poslat štrúdl jen proto, aby se dostavil na nezávazný pokec (moje osobní zkušenost). Začátečníků je naopak hodně a zájem firem o ně je vlažný. Na nabídku práce se přihlásí klidně desítky uchazečů. To nábor komplikuje, protože juniory lze podle zkušeností třídit jen omezeně a pokud chce firma třídit podle „nadšení“, nezbude jí, než si všechny pozvat a posuzovat více méně podle sympatií. To je dost náročné a firmám se to nemusí chtít absolvovat, zvlášť když jde o nábor juniora, do kterého potom ještě dál musí investovat. Těch několik málo firem, které mají dlouhodobý zájem o juniory, nakonec jejich nábor řeší spíš přes spolupráce s univerzitami nebo vlastní programy. Příručkou pro juniory sice kandidáty kultivuji a zvyšuji jejich připravenost, ale lepší efektivitu zaručit nemohu, protože jde o veřejnou inzerci, na kterou může odepsat kdokoliv. Musel bych web přebudovat tak, aby kandidáti mohli firmy kontaktovat jen pokud prokážou určitou znalost.
  • Neřeším firmám žádný problém. Většina firem juniory řeší jen proto, že musí, ne proto, že chce. Jejich reálný problém je, že neexistuje dostatek zkušenějších lidí. Když toto zmíním, většinou dostanu radu, ať zkusím jednu z následujících strategií:

    • Jít přes CSR, tedy corporate social responsibility. Můžu jim říkat, že podporou junior.guru přispívají kultivaci celého trhu, což se jim dlouhodobě vyplatí. Toto dělám s příručkou, viz níže. Není to služba jako produkt. Shánění sponzorů je sales, což je práce přímo úměrná vloženému času.
    • Dělat předvýběr šikovných juniorů nebo mentoring těch, které už přijali. Profily a předvýběr juniorů chtělo dělat Levio, dnes na levio.cz už nic není. Pozadí příběhu neznám. Předvýběrem a dodáváním těch nejlíp připravených juniorů se živí bootcampy. Kdyby za něco takového byly firmy ochotné systematicky platit, tak školné studenty nestojí 100 000 Kč. Nějaké příležitosti do budoucna vidím, ale nic, co by mohlo být můj hlavní příjem a šlo to realizovat hned.
    • Zvýšit poptávku po juniorech. Mohl bych firmy přesvědčovat, že pro ně má smysl juniory nabírat, vytvářet materiály, dělat školení. Mohl bych vydat knihu o tom, jak s juniory pracovat, jak zajistit, že se budou rychle učit, že do roka firmu neopustí, atd. To vše bych dělal rád a dělat to budu, protože chci, aby těch nabídek bylo víc, aby ve firmách bylo víc juniorů a aby tam byli spokojení. Ale jako doplňkovou činnost pro osvícené firmy, nemůže v tom být jádro mých příjmů. Nebyl by to byznys model založený na řešení problému, ale na jeho vytváření. Chodit po firmách a říkat jim, že něco, na čem jim příliš nezáleží, dělají blbě, a měli by to dělat lépe, a že já mám zrovna skvělé řešení… to už je jen malý krok k tomu, aby ze mě byl pan Lorenc, deset korun na hodinu.

Tím vším nechci říct, že pracovní portály nefungují, nabídky práce jsou k ničemu a že inzerce práce na junior.guru od zítra končí. Body výše jsou zobecněné a zjednodušené. Pracovní inzeráty jednoznačně dávají smysl jako součást junior.guru a hodnotu přinášejí jak firmám, tak juniorům. Chodí tam 5 300 lidí měsíčně, firmy inzerují. Pouze jsem popsal, proč neumím junior.guru z příjmů za pracovní inzeráty uživit. Chybějící objem nevynásobí nízkou cenu a chybějící vyšší hodnota pro firmy nedovoluje cenu zvednout. Napadly mě ještě dvě věci, kam by šlo nabídky práce posunout, ale ani jedna není cestou, která by z nich udělala hlavní zdroj příjmů:

  • Expanze do zahraničí. Uvažoval jsem nad expanzí do Londýna, Dublinu, Berlína… Nevyzkoušel jsem to, protože:

    • Jsem si říkal, že nejdřív ověřím byznys model v Česku a teprve až zjistím, že funguje v malém, budu se jej pokoušet násobit expanzí do zahraničí.
    • junior.guru je hodně obsahové. Překládání a rozvíjení dvou mutací by i v minimálním objemu víc jak dvakrát zpomalilo můj postup.
    • Kvůli počátečním nákladům jsem do toho nechtěl jít, dokud si nebudu jistý. Kvůli fakturaci do zahraničí bych se musel stát plátcem DPH, což se jednak těžko vrací zpět, jednak je to byrokracie navíc. Že bych mohl prorazit s prototypem, kde se za nic neplatí, mě napadlo až později, ačkoliv jsem přesně tak začal v Česku.
    • Četl jsem hodně /r/cscareerquestionsEU a nabyl jsem nakonec dojmu, že v zahraničí jsou stejné problémy s nabídkami práce pro juniory jako tady, akorát větší. Data nemám, jen dojmy, ale myslím, že jsem asi o nic nepřišel.
  • Důraz na diverzitu. Pokud firmě záleží na diverzitě a myslí to vážně, nemůže najímat lidi pouze ze standardních zdrojů, protože na celém současném IT trhu je pouze 10 % žen. Dřív v IT moc žen nebylo, takže teď je jich logicky nejvíc mezi juniory. Já nabízím zdroj juniorů, který má silné vazby na komunity pro ženy a oslovuje i rekvalifikované lidi s přesahy do jiných oborů (bývalý horník přeučený na programátora je taky diverzita). Tento směr se mi líbí a do budoucna na něm chci pracovat v rámci nabídky korporátním zákazníkům, pro které něco takového dává asi největší smysl. Jestliže se mnou na něčem takovém máte zájem spolupracovat, napište mi na ahoj@junior.guru.

Dobrovolné příspěvky#

Výrazným příjmem se v konečném součtu staly dobrovolné příspěvky. Jejich původním cílem bylo nenásilně monetizovat juniory. Ještě jsem stihl „GitHub Sponsors Matching Fund“, takže se mi částky z GitHubu zdvojnásobují. Zhruba 35 % z celkové částky příspěvků mi poslal GitHub a až přestane zdvojnásobovat, což bude do pár měsíců, nemohu s nimi už počítat.

Původně jsem chtěl mít těžiště příjmů ve firmách a začátečníkům, často nízkopříjmovým, jsem nic účtovat nechtěl. Brzy jsem ale z děkovných dopisů a nadšených reakcí vypozoroval, že lidí, kteří v radách na junior.guru vidí hodnotu, je opravdu hodně. A kde je vnímaná hodnota, tam by mohly být peníze. Nečekal jsem od toho mnoho, ale existující případy lidí platících za kvalitní práci, jako jsou kniha Practical Typography, podporovatelé yablka, sponzoři Ondřeje Mirtese, nebo dřív FFFFriends u Fuky, mě přece jen motivovaly to zkusit.

Peníze přichází, za což jsem nesmírně vděčný a dělá mi to ohromnou radost, ale nakonec přichází spíš od fanoušků než od juniorů. Ať je mé vysvětlení na webu jak chce dojemné, působí jen na lidi, kteří už dávno v IT pracují, mají peníze a chtějí mě podpořit v tom, co dělám. Juniorů, kteří mě podporují, je minimum. Ze začátku občas někdo poslal jednorázově 500 Kč na účet jako poděkování a sem tam jsem za konkrétní pomoc obdržel i vyšší jednorázový příspěvek. Vždy mi udělaly radost, ale pro přežití projektu jsou podstatné hlavně pravidelné, měsíční platby.

Výzvu k dobrovolným příspěvkům jsem měl i skrz naskrz příručkou, ale ač na ni zavítala kvanta lidí, nestávali se z nich přispěvatelé. Po několika měsících jsem to vyhodnotil a výraznější výzvy k příspěvkům odebral, protože neměly efekt a čtenáře tedy pouze nutily víc scrollovat. To nepíšu nějak zhrzeně, jen konstatuji svá zjištění. Zde jsou důvody, proč si myslím, že lidé nepřispívají:

  • Traduje se, že obecně je chuť za něco platit v Česku menší než třeba v USA. Navíc to není tak velký trh.
  • Cílím na skupinu, která neoplývá penězi a tudíž nemá pocit, že má na rozdávání. Ve chvíli, kdy jim junior.guru nejvíc pomáhá, ještě na rozdávání nemají. Když už mají, což může trvat několik let, na junior.guru si už nevzpomenou. Nebo možná vzpomenou, ale junior.guru existuje teprve rok :)
  • Lidé neznají GitHub Sponsors, Patreon, Stripe, PayPal. Nechce se jim tam kvůli mě registrovat, učit se to, nedůvěřují tomu.
  • Češi nejsou na ten koncept zvyklí. Znají klasický obchod, kde něco dostanou a zaplatí za to. Poslední dobou se, myslím, celkem naučili posílat jednorázové dobrovolné příspěvky. Ovšem pravidelně někoho dobrovolně podporovat i přesto, že vše co dělá, je k dispozici zadarmo, to je psychologicky zřejmě nejtěžší kalibr a zvládne to jen malé procento lidí.

Vyvozuji z toho, následující:

  • Existují lidé, kteří nejsou junioři, ale fandí tomu, co dělám, a jsou ochotni mi na to přispívat svými penězi. Možná bych je mohl nějak rovnou zahrnout do toho, co dělám.
  • Junioři vidí úplně největší hodnotu v tom, co dělám, ale nedokážou ji dobrovolně ocenit penězi. Možná by mi pravidelně nějakou malou částku posílat zvládli, kdyby to byl normální obchod (něco za něco), normálním způsobem (karta, banka).

Jak jste si asi domysleli, klub tyto body splňuje. Členství je něco za něco, navíc je to koncept dobře známý z jiných zájmových činností (kroužky, sportovní kluby, spolky, politické strany, všude se nějaké členství běžně platí). Přispívat mohou jak fanoušci, tak junioři. Fanoušci navíc nemusí nic sledovat z povzdálí a jen držet palce, mohou se v klubu družit a pomáhat i jinak, než jen stovkou měsíčně.

Loga na příručce#

Původně jsem texty o shánění práce začal psát jako obsah, na který budou chodit ti začátečníci, kteří se chystají hledat si práci. Díky tomu se měla zvednout návštěvnost na pracovních inzerátech. Jenže jsem psal a psal a najednou jsem toho měl nějak hodně na to, aby to bylo jen tak na webu jako stránka s pár radami. Přemýšlel jsem, zda tento exkluzivní obsah nelze monetizovat. U prodeje v podobě knihy mi nevycházely kupecké počty, takže jsem se nakonec rozhodl firmám umožnit dát si do záhlaví logo a nejmasivnějším marketingem, jaký umím, zajistit, že příručka bude mít velkou návštěvnost.

Možnost umístění loga firmy na příručku je v současné době mou nejvýdělečnější záležitostí, dělá 56 % příjmů. Platí si je ale zatím hlavně firmy, se kterými mám nějaký osobnější vztah. Na září, kdy příručka s velkou pompou vyšla, jsem sehnal první loga, ale pak už jsem nebyl dál schopen systematicky oslovovat další firmy, kterým bych logo na příručce nabízel.

Příčinou budiž, že jsem dobrosrdečný geek, který má k prodávání daleko. Design nebo marketing zvládnu, byť amatérsky, ale sales jde proti mé povaze a mám s tím problém. Pokud někdo přijde a řekne, že chce něco koupit, tak mu vše vysvětlím, zavolám si s nimi, udělám první poslední. Nemám problém komunikovat s lidmi. Ale neumím nabízet a prodat.

Racionálně mi nepřijde oslovování firem těžké. Nemusím mít extrémní výkon nebo se tomu věnovat intenzivně, stačí si to naplánovat, mít nějaký dobrý „letáček“, každý týden oslovit pár lidí, komunikovat s nimi, zavolat si, poslat fakturu. Můžu hledat výmluvy, ale realita je taková, že jsem toto neudělal a teď nevím nic o tom, jestli by to fungovalo nebo ne a kolik peněz bych takovým způsobem byl schopen vydělat.

Na druhou stranu, není to služba jako produkt. Jasně, nic se neprodává samo, i produkt potřebuje sales, ale já si nemůžu dovolit věnovat se jako jednotlivec prodeji způsobem, při kterém se hodinový vklad přímou úměrou promítá do zisku. Chtěl bych mít základ byznysu v samoobslužném MRR, monthly recurring revenue, a k tomu jako doplněk komunikovat s firmami. Můžu dělat marketing, můžu sem tam skočit na hovor se zákazníkem, ale nemůže to stát na tom, že mám CRM a jedu nějaké kobercové bombardování. Nebo může, ale já to neumím a asi ani nechci dělat. Přesvědčování by se mělo ideálně aspoň z 80 % odehrávat formou marketingu a konverze z prodejních stránek na webu. „Ruční“ sales je úkrok stranou směrem k „ruční“ fakturaci hodinovky za programování, konzultace nebo školení.

Nicméně zpět k logům. Jednu firmu se mi povedlo ukecat na prodloužení, ale ne na celý rok. Jiná firma, se kterou zatím není jednání u konce, přišla úplně sama a řekla, že chce být vidět, budovat značku vůči juniorům, a že jim toto dává perfektní smysl, takže kupují na rok. Mezitím v únoru vyprší umístění loga dvěma firmám.

Závěr? Loga umí vydělat peníze. Není to MRR, takže člověk nikdy neví, na čem je a jak to bude za pár měsíců. Neumím a nechci dělat „podomní prodej“. Hodnota pro firmy je v hiring brand awareness, corporate social responsibility, diversity & inclusion. Není to tedy úplně řešení palčivých problémů velkého počtu firem, je to spíš taková charita. Mám zatím velké mezery v tom, abych porozuměl, zda se toto dá vytěžit víc, jaký ceník dává největší smysl, kolik je tady firem, které toto zajímá, apod.

Co se dá dělat?#

  1. Můžu projekt převést do hobby režimu. Odeberu placené funkce, obsah nechám být, aktualizace budou nahodilé, v mém volném čase. Najdu si normální práci jako programátor. Toto zatím neplánuji v blízké době udělat.
  2. Můžu projekt převést do polovičního úvazku. Budu se mu věnovat částečně a zkusím zbytek vyplnit normální prací jako programátor. Toto zatím také neplánuji udělat.
  3. Můžu založit spolek a budovat neziskovku. Kromě toho, že už se na jedné neziskovce podílím a člověk by to asi neměl přehánět, nic to reálně neřeší. Asi bych jako spolek mohl snadněji přijímat dary a danit příjmy, do detailu tomu nerozumím, nicméně peníze na provoz bych musel sehnat tak jako tak. Své dny bych tedy trávil buď stejným způsobem jak teď, nebo bych se musel ponořit do shánění sponzorů a grantů, což je totéž co sales. Děkuji, spíš ne :)
  4. Můžu se konečně zakousnout do sales, vytvořit jasnější a přímočařejší nabídku pro firmy a čekat, co mi kdo dá. Určitě možnost, pokud bych neviděl jiné východisko. Raději bych ale našel nějakou cestu k MRR a toto měl spíš jako šťavnatý doplněk.
  5. Můžu zkusit monetizovat juniory, což je ta cílovka, pro kterou reálně od počátku pracuji a které přináším největší hodnotu. Pokud by vytvořili hlavní příjem v podobě MRR, tak věřím, že spolu s náhodně rozloženými příjmy od firem bych se mohl těm 35 000 Kč měsíčně přiblížit.

Klub jako řešení#

Klub je nejen řešením výše uvedených problémů, má spoustu dalších synergií na všechny strany. Přemýšlím nad ním už od listopadu a vše do sebe zapadá jako puzzle. Celé roztříštěné portfolio služeb, které nabízím, lze nyní zjednodušit na členství v klubu. Stačí akorát vysvětlit jeho hodnotu všem zúčastněným.

Hlavní produkt: komunita#

Ve své základní podobě je junior.guru statická stránka s textem a pracovními nabídkami. Klub je způsob, jak to udělat interaktivnější a spojit lidi. Vytváření komunity mě dlouhodobě baví. Mohu využít zkušenosti z organizace brněnského Python srazu a obecně z Python komunity. Schválně jsem ale pro pojmenování vybral slovo klub. Komunita mi evokuje něco otevřeného, zdarma, s rozmlženými hranicemi. Klub mi evokuje uzavřenější zájmový spolek. Začátečníci kolem sebe potřebují další lidi, aby se dokázali efektivně posouvat, ať už to jsou radící senioři, mentoři, koučové, nebo i jen lidé, kteří putují stejným směrem. Už jen to, že v tom nejste sami a vidíte, že podobný problém řeší i jiní lidé, je velká pomoc a motivace. Online klub je podle mě skvělý způsob, jak toto v nějaké formě umožnit, a to především teď během pandemie, kdy se zastavilo mnoho srazů, kurzů, konferencí. Ale i bez covidu-19 by to mělo smysl dělat online, protože se tak mohou sdružit i lidi z regionů, kde srazy ani kurzy běžně nejsou. Nic nenahradí osobní setkání, ale klub může být dostatečně dobrá náhrada, v podstatě „sraz pro začátečníky jako služba“. Zároveň nikde není řečeno, že v budoucnu nemohu klub přenést i do reálných setkání.

Hlavní cílová skupina: junioři#

Členství v klubu generuje MRR, tedy stabilní a předvídatelný příjem, díky kterému vím na čem jsem a mohu lépe plánovat. Je to sice monetizace začátečníků, které jsem se od začátku bránil, ale narovnává to všechno, co je na mém byznys modelu špatně. Junioři jsou ti, pro které vše od začátku dělám a kdo nejvíc ocení mou práci. Junioři jsou můj šéf, má cílovka. Určitě se chci bavit i s firmami a dělat prostředníka, ale primárně tu chci být pro juniory jako jejich doktor, právník, psycholog, ambasador. To mě baví nejvíc. Ale stejně jako doktor nebo právník, ač bych chtěl pomoci všem, musím si za svou práci říct o peníze. Pokud si mě nezaplatí, je fér si říct, že po tom, co dělám, není dostatečná poptávka nebo to neumím prodat, a zabalit to. Výhodou je, že na rozdíl od právníků nemusím žít z vysoké hodinovky, mohu částku rozložit mezi mnoho lidí a každému svými radami v klubu pomoci aspoň trochu. Nebude to mít takovou kvalitu, jako kdybych si s někým dal 1:1 kariérní konzultaci, ale mnoha lidem to bude stačit. Bude to „kariérní konzultace jako služba“. Zároveň mohu díky tomu tvořit materiály dostupné pro všechny a sbírat inspiraci na další témata, která se v dotazech opakují a bylo by dobré je zpracovat. Čím víc dotazů obslouží příručka, tím víc bude škálovat moje „manuální práce“ v klubu.

Klub narovnává i věc, kterou jsem doteď dělal neoficiálně a zadarmo, a to rady v soukromých zprávách. Za ten rok, co pro juniory pracuji, mi přišla spousta dotazů od jednotlivců, ať už šlo o rady s CV, kariérou, Pythonem, čímkoliv. Vždy jsem ochotně odpověděl a poradil, někdy jsem nad tím strávil i celý večer. Nic jsem si neúčtoval, maximálně jsem navrhnul, aby mi poslali dobrovolný příspěvěk ve výši, kterou uznají za vhodné. Nyní bude jasné, že pokud chce někdo takovouto pomoc, má vstoupit do klubu a tam se mu budu ochotně osobně věnovat. Také pro mě bude jednodušší si tyto věci organizovat, protože budou na jednom místě a ne v mailu, Twitter DMs, Messengeru, apod. Rovněž bude snadnější je večer vypnout v rámci work-life balance.

Peníze: hodněkrát málo plus firmy#

Cílem je, aby bylo členství tak levné, že si jej bude moci dovolit skoro každý. Rozhodl jsem se pro stovku měsíčně (plus nějaké ty koruny navíc na poplatky platební brány apod.). Je tedy jasné, že jedu na množství. Pokud bude v klubu 300 lidí, vydělám 30 000 Kč měsíčně. Juniorů je hodně a můj odhad je, že jich do budoucna bude jen víc. Klub navíc není jen pro juniory, ale pro všechny, kteří se kolem juniorů chtějí motat. Jak jsem popisoval výše, někteří lidé mě chtějí prostě i jen podpořit v tom, co dělám. Nyní mi posílají peníze a v podstatě za to nic nemají. Pokud si místo toho koupí členství v klubu, budou to mít jednak levnější, jednak se mohou navíc ještě družit a angažovat. Samozřejmě pokud chtějí, nikdo je nenutí klub využívat, mohou mi klidně jen dál posílat peníze :)

Na web mi chodí přes 5 000 lidí měsíčně. Už 300 se zapsalo do newsletteru a skoro 700 se jich přidalo do skupiny na Facebooku, což už považuji za nějakou interakci. Jasně, zadat kreditku je trochu jiná úroveň interakce, ale i přesto věřím, že své zájemce si to najde. Je reálné do klubu dostat 300 platících lidí? Nevím, ale nepřijde mi to nereálné. Za písničky na Spotify lidé platí. Proč ne za něco, co jim zlepší šance na vysněnou kariéru?

Co vidím jako velkou výhodu, je narovnání toho, kdo je můj zákazník. V minulosti jsem dokázal junior.guru dostat do médií a vytvořit tak na webu velkou návštěvnost. Byli to ale lidé, kteří se chtějí učit programovat, ne recruiteři. Přetavit tuto návštěvnost na peníze bylo „přes ruku“. Dokážu si představit, že s klubem to bude jiné. Pokud správně přepracuji úvodní stránku webu, mohu přímočaře sledovat, kolik procent přicházejících zájemců o programování „konvertuje“ na platící členy klubu.

K tomu všemu pořád počítám s firmami. Zatím pro ně nemám ustálenou nabídku, ale nápadů, jak by mohl být klub firmám užitečný je hodně. Vidím velké synergie jak s příručkou, tak s nabídkami práce. Umístění log na příručce se s členstvím v klubu propojí do jednoho balíčku. Věřím, že klub může odkrýt nové možnosti, jak si může firma vytipovat šikovné juniory nebo jak poskytnout svým juniorům nějakou přídavnou „záchytnou sociální síť“, když si nevědí rady. Navíc by klub mohl začít být zajímavý i pro firmy, jejichž cílovkou jsou také junioři, tzn. pořadatele kurzů, akcí, bootcampy, apod.

Další věc, nad kterou přemýšlím, je barter v podobě nějaké slevy pro členy, čímž firma cílovou skupinu naláká na svůj produkt. Trochu jako ISIC pro studenty, který mladým lidem dává slevu na služby a produkty v době, kdy ještě nevydělávají peníze, aby na ně později už byli zvyklí a používali je i za plnou cenu. V případě klubu může firma svůj produkt dostat k lidem ještě předtím, než se z nich stanou IT profesionálové s vysokými platy. Nehledě tedy na to, že v klubu nejsou jen junioři. Toto může být zajímavé pro firmy, které provozují konference, kurzy, vydávají knihy o programování, vytvářejí softwarové produkty, apod. Peněz by z toho pro mě moc nebylo, ale klub by měl nějakou publicitu a jeho členové by si mohli kromě toho všeho, co už mají, užívat za stovku měsíčně i nějaké (snad) užitečné slevy. Zásadní je, že toto se dojednává špatně, pokud jde o otevřenou komunitu (např. Python komunita), ale velmi snadno, pokud jde o uzavřený klub, který má jasně dáno, kdo do něj patří a má tedy na slevu nárok.

Pracovní nabídky#

Inzerce na junior.guru je stále zřejmě nejlevnější (500 Kč) a nejzacílenější způsob, jak vypsat pracovní nabídku nebo stáž pro začátečníky, navíc s velkým přesahem do komunit pro ženy a ty, kdo se rekvalifikují z jiných oborů. Na rozdíl od jiných portálů, junior.guru umožňuje zadat nabídku práce i úplně zadarmo, pokud spolupracujete s PyLadies nebo jste neziskový či začínající projekt. Na stránce s inzeráty se agregují nabídky i odjinud a každý den je robot filtruje podle toho, jestli jsou dostatečně juniorní. Uchazečům tedy stačí chodit na jedno místo, nemusí složitě pročesávat internet. Toto všechno rozhodně zůstane dál v provozu.

V rámci členství v klubu mohu firmám nabízet paušál na pracovní inzeráty, posílat členům klubu upozornění na nové nabídky, apod. V klubu si lidé mohou snadno sdílet jakékoliv juniorní pracovní inzeráty, na které narazí na webu. Mnohokrát se mi stalo, že mi někdo poslal odkaz na nabídku, kterou můj robot na internetu nenašel. I když jsem firmu oslovil, na junior.guru to většinou už nedala a já zase v současném systému nemám způsob, jak zadat nabídku práce do databáze jen tak z URL. Nyní na takové nabídky bude přímo kanál v online klubu a já mohu snadno naprogramovat nějaké propojení se seznamem na webu.

Zároveň mám v hlavě nápad na další produkt, jenž by řešil dohazování šikovných juniorů firmám, ale ten bude mít smysl začít zpracovávat až ve chvíli, kdy bude klub v plném provozu, a já uvidím, že to celé má nějakou budoucnost.

Nová „message“ a uspořádání webu#

Ačkoliv mělo jít původně o pracovní portál, podtitulek junior.guru je „Průvodce programováním pro samouky“. Analogií v reálném světě je Lonely Planet. Zprvu byla struktura jednoduchá: Nauč se, získej praxi, najdi si práci. Jedna, dva, tři. Pak jsem doplnil příručku, která tak nějak patří do hledání práce, ale tak nějak jí v menu vlastně překáží ty samotné inzeráty. Jenže ty mi mají vydělávat peníze, takže překáží záměrně. A aby nestačilo, že úvodní stránka nefunguje na prodej inzerátů, po přidání příručky bylo zřejmé, že tam pro ni není žádné dobré místo, ačkoliv je velmi důležitá. S proměnou junior.guru v klub je najednou vše jasnější.

Úvodní stránka bude lidem vysvětlovat, že jde o zájmový klub pro začátečníky, do kterého se mohou přidat. Jednoduché, pochopitelné, s jasným tahem na bránu. Úplně vidím to velké tlačítko, které povede na platební bránu a seznam výhod, které na člověka v klubu čekají.

Hned pod tím budou upoutávky na příručku s radami. Obsah příručky bude stejně jako teď na webu zdarma a budu jej dál nadšeně vylepšovat a udržovat. Nebude to ale už „Příručka o hledání první práce v IT“. Bude to prostě „Příručka pro juniory“ a její součástí budou všechny obsahové stránky, které nyní na webu jsou: Nauč se, získej praxi, najdi si práci. Příručka bude rozložená do více stránek, bude hezky strukturovaná, budou na ní loga firem. Ta jsou nyní jen na jedné stránce, v budoucnu by se to vše sjednotilo. Pokud bych to dokázal nějak vyrobit, mohlo by jít celou příručku i stáhnout jako přehlednou knihu třeba do Kindle nebo do PDF.

Jako doplněk bude na webu pracovní portál. Upozorní na něj třetí segment úvodní stránky, a to tak, že některé nabídky přímo zobrazí a tím bude hned lákat k prokliku. Bude tam jasné, velké, pulzující tlačítko na zadání pracovní nabídky. Dobře, to přeháním, pulzující by asi být nemuselo.

Strukturu webu budou odrážet nejen tři sekce hlavní stránky, ale i hlavní menu, kde budou tři odkazy: Příručka, Práce, Klub.

MVP#

Krásně jsem se zasnil, ale to, co jsem právě popsal, nemohu v žádném případě hned realizovat. Všechno musím dělat postupně a sledovat, jestli to dává smysl a zda lidé vůbec mají o klub zájem. Pokusil jsem se osekat nutné změny na absolutní minimum a vypadl mi z toho tento minimal viable product:

  1. Založím Discord server a připravím v něm všechno na spuštění. Místnosti, uvítání, pravidla.
  2. Vytvořím pravidla chování, aby s nimi mohli souhlasit už i první (neplatící) členové.
  3. Najdu prvních zhruba 30 lidí, které do klubu pozvu v předstihu a dám jim čestné členství. S nimi rozproudím diskuze a připravím klub na to, aby do něj mohli přijít první platící členové. Taky mi to pomůže s vytvořením prodejní stránky, protože už budu moci použít nějaké reálné snímky obrazovky.
  4. Vytvořím prodejní stránku. Zatím bude cílit pouze na juniory, nabídku pro firmy dořeším později.
  5. Vymyslím způsob, jak za členství budou lidé platit.
  6. Nechám si u právníků zhotovit obchodní podmínky, které berou ohled na zvolenou platební metodu a pravidla chování.

V době vydání tohoto článku jsem teprve v bodě číslo čtyři, o bodu pět mám zatím jen hrubou představu a bod šest je v řešení. Snažím se klub rozjet s minimálním programováním a jiným zdržováním, takže počítám s tím, že prvotní platby budu částečně procesovat klidně i ručně. Myslel jsem si, že pro pravidla chování vytvořím stránku na webu, ale zjistil jsem, že ničemu nevadí, když jsou zatím jen v Google dokumentu. Pro firmy chci do budoucna nějaký ceník vytvořit, ale zatím se budu s nabídkou soustředit na jednotlivce a s firmami se hodlám bavit spíš napřímo, abych lépe pochopil jejich potřeby. Původně jsem myslel, že přebuduji i hlavní stránku junior.guru a dokonce jsem s tím už i začal, ale pak mi došlo, že to je zbytečné, že zatím stačí vytvořit /club/. Jakmile na stránce byly potřebné informace, dal jsem ji už i do prosincového newsletteru, ačkoliv na ní v té době byly místo snímků obrazovky jen fotky koček.

Tento článek jsem psal několik dní a zapadá do všeho tak, že lidem, kteří junior.guru delší dobu sledují, transparentně vysvětlí celý pivot a zároveň klubu dodá nějakou další úvodní publicitu ještě před spuštěním. Tím, že jasně vysvětluji své záměry do budoucna, zvyšuji šanci, že se mi nějaká firma sama ozve s nabídkou spolupráce. Tlačítko „Přidej se“ sice není napojeno na platební bránu, protože zatím nemám ani ty obchodní podmínky a nic prodávat nemohu, ale sleduje, jaký je zájem. Když na něj někdo klikne, odešle se event do Google Analytics a já vidím, že se někomu myšlenka klubu líbila natolik, že kliknul, nebo že byl aspoň dostatečně zvědavý. Je to ovšem jen taková metrika pro radost, protože jsem rozhodnutý klub jednoznačně spustit bez ohledu na to, jaký o něj bude teď zájem.

Zpětná vazba#

Než jsem se pustil do realizace, ptal jsem se dva týdny lidí a firem, co si o mém nápadu myslí. Reakce byly různé, ale vyhodnotil jsem to tak, že převažovala pozitivní odezva. Nelze si brát všechny reakce příliš k srdci, protože lidé komentovali jen nějakou abstraktní ideu, kterou jsem se jim snažil předat v pár větách, ale i tak to bylo poučné. Jsem zvědavý, jak bude svět reagovat na konkrétní realizaci a jestli toto bude ta věc, která z junior.guru nakonec udělá funkční byznys, nebo zda se mám těšit ještě na mnohá další dobrodružství.

Kód junior.guru je otevřený a číst si ho může kdokoliv. Týdenní poznámky o tom, jak pracuji na junior.guru, které každý týden vycházejí na tomto blogu, jsem zvyklý psát velmi otevřeně. Tento článek na tuto otevřenost navazuje a nechává vás nahlédnout do nejniternějších zákoutí toho, jak uvažuji nad svým podnikáním.

Transparentnost chce odvahu a dá spoustu práce. Nejen že jsem psaním tohoto nekonečného článku strávil hodiny času, které jsem mohl věnovat něčemu jinému, ale jeho vydáním se vystavuji nejrůznějším možným nebezpečím. Jsem zranitelný a dělám zranitelným i své podnikání. Co když si to přečte můj zákazník a nebude se mu v článku něco líbit? Co když jsem něco formuloval necitlivě? Co když se mi zkušení podnikatelé vysmějí, že vůbec nevím, co dělám? Co když si to přečte konkurence a předběhne mě v něčem nebo zaútočí na nějakou slabinu, kterou jsem odkryl? Co když to celé lidi pochopí úplně jinak, než jsem to myslel?

Jenže takhle bychom se nikam nedostali. Každý by se bál otevřít svůj kód, podělit se o nápad, prodiskutovat byznys plán. Já opravdu nevím, co dělám, a neváhám to přiznat. Nevím co dělám, ale snažím vytvořit něco, co mě bude bavit, co pomůže druhým, a celé to dělám tak, jak to v daný moment nejlépe umím. Myslím, že nikdo ve skutečnosti neví, co dělá, akorát to mnozí umí dobře skrývat a působit sebevědomě. Já jsem se rozhodl, že bude jednodušší, když nic předstírat nebudu. Zpětně se mi to vždy vyplatilo, tak snad se to vyplatí i teď.

Budu rád, pokud mi na tuto velkou otočku dáte zpětnou vazbu a pokud lidem o klubu řeknete. A nejraději samozřejmě budu, když se potom stanete i jeho členy :)

Komentáře na