RE: Práce z domova a její překážky


Honza Javorek

Upozornění! Tento článek vyšel před více než 2 lety. Můžete si jej přečíst v rámci zkoumání minulosti, ale přepokládejte, že dnes se Honza již nemusí s obsahem ztotožňovat.

Kamarád mi poslal odkaz na Dagiho článek Práce z domova a její překážky s tím, že s obsahem naprosto souhlasí a co že na to jako já.

Zkusím stručně napsat, jak to teda vidím:

Kontext#

Kontext chybí pouze v tom případě, že existuje nějaké společné dění, mimo které se nacházíte. To by ale ve správně distribuovaném týmu existovat nemělo. Distribuovaný tým není o tom, že dva lidi pracují doma a zbytek sedí v kanceláři a má watercooler conversations, o které ti dva přichází. V distribuovaném týmu sedí doma všichni a tyto konverzace mají na IRC, na GitHubu, na Campfiru. Protože je technicky nemožné mít takovou konverzaci jinde, vede se prostě tam a nikdo o nic nepřichází. Pokud se dva lidi z týmu sejdou a sedí vedle sebe, vedou ty konverzace taky tam, protože tam je to společné dění a soukromou konverzací by se z něj vyřadili. Správně to má tedy být přesně naopak.

Komunikační bariéry#

S těmi je problém vždy a všude. Jde o to, že člověk chce pracovat a eliminovat maximum všech vyrušení. Jeho cílem tedy je, aby s ním nikdo nekomunikoval, pokud zrovna nejde na oběd. Cílem druhých je však toho člověka odchytit a něco superdůležitého mu sdělit. Kancelář vidím jako extrém v dosažitelnosti (vyruší vás kdokoli, kdykoli), domov jako extrém v nedosažitelnosti (když nebudete chtít, nikdo se vás prostě nedovolá). Ideál je ale někde uprostřed - komunikaci umožnit, ale rušit minimálně. Moc se mi líbí, jak to dělají v 37signals. Tam si píšou na jabber nebo mail, i kdyby měli sedět hned vedle sebe, protože příjemce má možnost si to nepřečíst hned a nenechat se vyrušit. Sem tam si ale zprávy vybere a odpoví. Normálnímu člověku to zní asi vadně, ale když je vaší prací přemýšlení a psaní kódu a ne zvedání telefonů a lepení obálek, časté vyrušení je pro vás prostě největší katastrofa. Neustálé vyrušování byl pro mne jeden hlavních důvodů, proč jsem začal nenávidět kancelář a nakonec z ní úplně odešel. Potřebuji klid na práci - zalézt si do dílny a tvořit.

Stereotyp#

Stereotyp mám mnohem více spojený s denním dojížděním do kanceláře, kde trávím 8 hodin od pondělí do pátku. Teď pracuji z domova a stereotyp je asi to poslední, co bych pociťoval. Dagi vysvětluje, že změna prostředí zvyšuje výkon, s čímž zcela souhlasím. Kdybych teď zašel někam do kanceláře, budu se cítit velice produktivně, stejně jako jsem se cítil produktivně první dny doma. Jenže po čase si zvyknu a upadám do stereotypu, ať je to jedno nebo druhé, tak prostě člověk funguje. Mám-li si však vybrat, jednoznačně hlasuji pro možnost, jež mi změnu (a tedy návrat do produktivity) umožňuje. Já si z domů do té kanceláře mohu zajít. Nebo si dám práci večer. Nebo v kavárně. Každé úterý chodím pracovat do kavárny, abych do stereotypu neupadal. Více jak jedno dopoledne bych tam nevydržel, ale v kontextu celého týdne je to velice osvěžující!

Jaký si to uděláš...#

...takový to máš. Neříkám, že Dagi nemá pravdu, nebo že já ji mám, spíš jsem chtěl ukázat, že nad všemi těmito věcmi se dá polemizovat a záleží na konkrétním nastavení samotného člověka a jeho týmu. Pokud není tým dostatečně a dobře distribuovaný (a podle toho také řízený), překážky v komunikaci určitě budou znatelné. Pokud má někdo rád pevné ukotvení dne, doma se neumí motivovat k práci, práce v kavárně jej děsí, chybí mu kontakt s kolegy a rád si čte v MHD, tak pro něj práce na dálku není a veškerá polemika jde stranou. Každý jsme přece z jiného těsta.


Honza Javorek

Honza je programátor. Od roku 2011 buduje českou komunitu kolem jazyka Python. V současnosti pomáhá hlavně s propagací aktivit, jako jsou PyLadies, Pyvo, nebo PyCon CZ. Přes den jej najdete v Apiary, kde se stará o Dredd, framework na testování API. Sem tam ho můžete potkat, jak přednáší na srazu nebo na konferenci.




Komentáře