Tento článek vyšel před 17 lety. Můžete si jej přečíst v rámci zkoumání minulosti, ale přepokládejte, že dnes se Honza již nemusí s obsahem ztotožňovat.
Z paprsků dnešního světla,
ten poslední oblohu tne,
budoucnost zdá se být světlá,
nový vítr však plachtu pne.
Těžký je vzduch a čímsi plný,
když ani kapitán nemá plán,
a jako šíp razí loď vlny,
bez kompasu, kormidel, lan.
Na obzoru, mezi mlžnými pásy,
ten muž ale zahlédl cíl,
zřel ztělesnění vší možné krásy,
a představil si, jak by žil.
Snad oko mu sprostě nelže,
že útes je k přistání vlídný,
někdy však i plachta selže,
někdy je konec cesty bídný.
Snad bude na světě krásně,
ač jako divoký supící tur,
jeho loď vzpíná se drsně,
točí se este, oeste, norte, sur…
