Blbá nálada

Jak slyším blbá nálada, dělá se mi už špatně. Havlovo slovní spojení zneužité jako plytký politický a mediální buzzword současnosti.

Blbá nálada jako program

Nejlepší jsou lidé, kteří si téma blbá nálada, boj proti ní a názory na ni dají do politického programu a vedou na to rozsáhlé diskuse. Nesleduji každé uprdnutí kde kterého prezidentského kandidáta, ale přijde mi, že zrovna poměrně opěvovaný Vladimír Franz žádné jiné téma nemá a v rozhovorech či vyjádřeních se po dvou košatých větách prostě opakuje. O Janu Fischerovi samozřejmě ani nemluvím. Ten se vyjadřuje výhradně ve středově vyvážených a perfektně korektních omáčkách, ať už se mluví o čemkoliv. Vadí mi, že z úst kandidátů zní blbá nálada už jen jako fráze. Úplně vidím, jak si po jejím upuštění v televizním rozhovoru odškrtávají apelovat na morálku společnosti ze svého seznamu úkolů. Bohužel, když se něco opakuje padesátkrát, pojednapadesáté už to zní prázdně a falešně.

Prázdné pojmy

Stejně jako boj s korupcí nebo zadlužování země je to důkaz ideové vyprázdněnosti naší politiky. Což je už sice zrovna další takový buzzword, ale lépe to pojmenovat neumím. Větší strany jsou středové, aby nabraly co nejširší masu voličů a k tomu táhnou buď doprava nebo doleva, tzn. podkuřují živnostníkům a podnikatelům, nebo zaměstnancům a odborům. Vybočují možná zelení nebo piráti, kteří nějaké téma mají, protože řeší ekologické otázky či záležitosti spojené s digitalizací našeho společenství. I ti by ovšem udělali koalici téměř s kýmkoliv, jen aby se dostali k více voličům. Že jdou programy stran v koalici proti sobě? Nevadí. Stranám nevládne ideologie a názor na uspořádání světa, ale pružný kompromis. Absenci názoru nebo postoje vidíme dnes a denně. OSD zvyšuje daně, ČSSD dělá koalice s komunisty.

Máme se opravdu mizerně?

Co by však mělo nahradit prázdné pojmy? Vlastně tu nic neřešíme. Nemáme žádné závažné problémy, se kterými by se tato země musela poprat. Nehrozí nám momentálně války, hladomor, nerozhodujeme o ničem důležitém v rámci EU, nedějí se zde žádné nepokoje, nemáme žádnou tragickou nezaměstnanost (oproti jiným státům v Evropě), banky nám nekrachují, obilí roste, solární panely fungují... prostě si nemáme na co stěžovat.

Média ovšem i ve chvíli, kdy reálné problémy chybí, musí o něčem psát. Vyzvedávají tak často do popředí pseudoproblémy, na něž se pak nalepí strany jako TOP09 (zadlužování), VV (boj s korupcí), a podobné. Nepovažuji dnes už za politické téma něco, co se musí řešit tak nějak obecně, v každé lidské společnosti a v každou dobu.

Je současná společnost zkažená?

Můžeme si tady namlouvat jak je ten dnešní svět oproti minulosti špatný a zlý a lidé jsou zkažení, takže to chce pozitivní evoluce a revoluce a defenestrace a matrace a penetrace. Jenže to je blbost. Myslíte si, že Římané neměli svého Rampulu, Ratha, Krejčíře, Zemana, Klause nebo Vandase? Bylo to tam úplně stejně prohnilé a zkažené jako dnes. Přečtěte si třeba Cicera.

Je to věčný boj, který samozřejmě nesmíme vzdávat, ale neměli bychom se jím ani nijak přehnaně zabývat - vyhraný totiž nikdy nebude. Je to stálé žrádlo pro média, která z toho budou dělat senzaci, ale jinak to nic zvláštního není. Vždy tady budou vraždy, podvody, korupce, zadlužování. Jen to jde někdy víc vidět a někdy méně. Za komunistů toho nebylo méně, jen to bylo skryté. Vše ututláno a tiše schvalováno. Dnes jsme na tom líp, protože se to často alespoň normálně trestně stíhá a řeší.

Jasně, jsou to důležité věci, musíme si na ně posvítit a musíme je umět regulovat, ale nemůže z toho být velkolepá agenda. Proti korupci má být každá vláda, proti zadlužování každá strana, proti blbé náladě každý prezident. Dělat z toho program je jako by se někdo hlásil na post ředitele ve firmy s tím, že až nastoupí, budou lidé muset opravdu pracovat a ne se flákat. Nebo jako kdyby si dal politik na billboardy, že je proti vraždám a bude je fakt silně potírat. To není program, to je samozřejmost.

Blbá nálada neexistuje

Nemáme blbější náladu než dřív. Jsme pořád stejní pesimisté. Jen vidíme v televizi a na vévévé-ídnes víc případů korupce a víc nepořádku než dřív, tak máme pocit, že se něco děje. To, co označujeme jako blbá nálada si vysvětluji jako tři jevy:

1. Myslíme si, že se máme špatně. Nemáme. Máme se tak dobře, že politice docházejí vážná témata.
2. Myslíme si, že je všude spousta špíny a korupce. To bylo odjakživa, ale nebylo to tolik vidět.
3. Špína a korupce nám tak trochu přerostla přes hlavu. To je dle mého názoru pravda.

První dva body jsem rozebral už výše. Co ten třetí? Špína tu byla odjakživa, nevymýtíme ji, ale stejně jako ty vraždy ji musíme držet v nějakých mezích. To v současné době moc dobře nefunguje. Politici na státní úrovni se při provádění alotrií příliš nestrachují a ti na krajích či městech už vůbec.

Nikdo je totiž nekontroluje. Stádo českého lidu jen konzumuje zkratkovité informace, aktivně se do ničeho nezapojuje. K čemu jsou veřejné rozpočty obcí online, programy politických stran nebo rozbory slibů politiků, když je nikdo nečte a nikdo z politiků s tímto vším není konfrontován nebo za své falešné jednání postihován? Je to jako bychom přestali malé dítě plácat přes ruku - za chvíli si dovolí víc a nakonec nám úplně zvlčí. Když rezignujeme na výchovu našich politiků, nemáme právo si stěžovat, že jsou z nich nevychovaní fracci.

Nebuďme pasivní

Pokud vám vadí, že politici lžou a kradou, jděte tu politiku dělat sami. Uvidíme, jestli budete lepší. Nechce se vám, protože je to těžká dřina a svinstvo? A přemýšleli jste nad tím, proč se jiným chce? Většina proto, že z toho mají osobní prospěch. Ale co ti ostatní? Proč třeba aspoň jdou a založí nějaké občanské sdružení? Proč jdou do toho svinstva? Protože chtějí nezištně zlepšit život kolem sebe.

Ta slavná blbá nálada totiž nezmizí tím, že si zvolíme šikmookého nebo potetovaného prezidenta. Zmizí tím, že přibude lidí, kteří se babrají v politice proto, aby nad nimi nerozhodovali prospěchářští hajzlové. Dokud nebude v lidských hlavách vyasfaltovaná dálnice mezi nasraností na své zastupitele a aktivitou, jež povede k nějakému lepšímu stavu věci, nic se nezmění. A ne, vzít houkačky a jít strašit na náměstí v anonymním davu s cedulí STOP VLÁDĚ opravdu není žádná konstruktivní občanská aktivita. Ani média nepomohou - občas se snaží, ale většinou jen (ať už vědomě či nechtěně) dělají prodejné děvky pro manipulaci davů. Čest výjimkám, které výroky politiků jen tupě neotiskují, ale také s nimi polemizují.

Tento úryvek z Platóna (Ústava, Kniha první) dával před pár dny na Facebook kamarád Jaroslav Polakovič a já nemohu jinak, než s ním tento svůj článek zakončit:

Proto tedy, děl jsem, dobří nechtějí vládnouti ani pro peníze ani pro čest; neboť nechtějí slouti ani námezdníky, když by zjevně za svůj úřad dostávali mzdu, ani zloději, když by si sami z něho brali. Na druhé straně ani pro čest, neboť nejsou ctižádostivci. Musí se tedy na ně s nutností a trestem, mají-li úřady přijímati – a proto se podle všeho obecně pokládá za nečestné o úřady se ucházeti a ne čekati na nuceni –, největším pak trestem jest býti pod vládou špatnějšího, jestliže člověk sám úřadu nepřijímá. Ze strachu před tím trestem patrně přijímají slušní lidé úřady, když je vůbec přijímají; pak se chápou vlády, ne jako by přicházeli k něčemu dobrému, ani s myšlenkou, že se při ní dobře pomějí, nýbrž v poznání, že to jest nutné a že tu není lepších lidí, než jsou sami, nebo rovných, kterým by ji svěřili.

Nazývejte si občansky angažované lidi kverulanty, ekoteroristy, spasiteli, nepřáteli, nebo třeba hrdiny, ale bez nich to tady lepší nebude. Bez nich? Bez nás!