Tento článek vyšel před 16 lety. Můžete si jej přečíst v rámci zkoumání minulosti, ale přepokládejte, že dnes se Honza již nemusí s obsahem ztotožňovat.
Dnešní čas je 2:04:24. Trasu jsem prodloužil, ale chtěl jsem mít stejný nebo lepší čas jako minule, abych si dokázal, jaký jsem machr. To se nakonec nepovedlo, ale myslím, že ani tak to není hrozné. Jedno mě však mrzí – prodloužení, o němž jsem byl přesvědčen, že musí vystačit na více než 2 kilometry, tak dlouhé nakonec prostě nebylo. Doma jsem nad mapami zjistil, že jsem uběhl jen 20,17 km, takže k vysněnému půlmaratonu mi chybí přesně 0,9275 km. Kdybych to věděl, tak budu ještě pět minut běhat dokolečka! :D Sakra už!
Na mapky a profily dneska kašlu. Přidám ale foto pro pobavení ;) .
Já to ale jednou dám. Minimálně proto, že se v neděli stěhuji zpět ze svého letního sídla na původní bydliště a to je určitě nejméně o kilometr dál… Nějaké statistiky:
- čas 2:04:24
- vzdálenost 20,17 km
- rychlost 9,728 km/h
- 6,168 minuty na kilometr
Čili nic úžasného… :/ Je to ale asi hlavně kvůli změnám a chybám, které jsem udělal. Pokud bych vše nyní udělal jak mám, dopadlo by to podle mě mnohem lépe. Myslím, že celý půlmaraton by se dal zaběhnout i za 1:50, možná by se dalo útočit i na 1:40! Vzal jsem si sluneční brýle, což byl při běhu proti zapadajícímu slunci určitě dobrý nápad. Když se setmělo, hodil jsem je do kapsy na noze – jsou lehounké a ani jsem nevěděl, že tam jsou, nepřekážely. Dioptrické brýle nejsou třeba, rozcestníky značek jsem už nečetl jako minule, takže není co řešit.
Vzal jsem si batoh. S ledvinkou se opravdu běhat nedá. Vzal jsem si starý maskáčový batůžek, který jsem si utáhl k tělu. Fungovalo to, ale neměl vyrovnaně popruhy a když jsem vyběhl, nechtěl jsem to už měnit a přerušit běh :/ . Byla by to práce na delší dobu. Dal jsem si do batohu pití, klíče, mapu, šalinkartu, občanku, mobil a nějaké drobné. Poznatky:
- správně a dostatečně rozcvičený běžec, který zná trasu, je mnohem rychlejší
- špatně najezený běžec je mnohem pomalejší, jako bonus jde navíc o zdraví
- s batohem se běhá lépe, ale bez profi batohu na cyklo/běh příště neběžím, je to prostě jiná liga
- když si vezmete pití do sice malé, takže skladné, ale šroubovací lahve, zjistíte při prvním pokusu o napití, že se prostě musíte zastavit, protože jinak se polijete a nenapijete… to potom vede k tomu, že zbytek cesty stejně nepijete
- je perfektní nápad říct si, že když má člověk batoh, nebude se omezovat a hodí do něj pakl klíčů, nebude sundávat jen ten jeden… za to bych si po cestě asi 100× nejraději uřezal ruce… pakl klíčů štěrchá, převaluje se, vyrušuje, likviduje koncentraci, budí pozornost u kolemjdoucích… prostě za trest
- pokud jsem nepoužil mapu poprvé, podruhé není třeba už vůbec… pokus o to zachytit do ní pakl klíčů, aby tak neštěrchal, selhal ;)
- mobil samozřejmě s vypnutým zvoněním, pro potřeby nouze
První část trasy k prvním kopcům jsem strávil tím, že jsem si za běhu upravoval na zádech batoh a snažil se zpacifikovat klíče. Tím jsem ztratil spoustu času, protože jsem běžel dost pomalu. Našetřenou energii jsem využil v kopcích a celkem bez větších ztrát na životech jsem překonal Babu. Když jsem se snažil nahnat ztrátu a po cestě dolů do Jinačovic necitlivě zrychlil do takového skoro sprintu, začalo mě píchat u srdce a Jinačovice jsem proklusal hodně pomalu, abych se z toho dostal a nemusel zastavovat, takže jsem zase ztratil čas. Potěšilo mne, že ještě stále necítím žádné tuhnutí nohou, které bylo minule v této části trasy dosti pokročilé. Kopečky k Rozdrojovicím, kde jsem minule už naprosto umíral, jsem zvládl poměrně lehce a místo plazení se po čtyřech jsem do kopce spíše zrychloval. Stejně jsem už nepovažoval za final countdown ani kopec z Rozdrojovic a směrem k přehradě jsem se snažil zrychlovat, protože jsem viděl, že čas mám dost nic moc. Od chvíle, kdy jsem spatřil vodu, jsem si řekl že nejsem srab a nasadil jsem kosmické tempo, s nímž jsem se dostal k hrázi asi za 10 minut. Sil jsem měl dost a ztrátu jsem hodlal stáhnout, takže jsem tempo neopouštěl a vydal se s ním i na pole. Podél sportovního letiště jsem běžel asi 10 minut rychleji, než jsem snad kdykoliv dokázal sprintovat třeba na krátké trati – třeba na šalinu. No ale nepomohlo to, doběhl jsem až po dvou hodinách. Doma mě zjištění, že se o půlmaraton stále nejednalo, dorazilo úplně :) . Ale zase, světe div se, nohy mě nebolí.
Beru tento běh jako průzkumný. Zjistil jsem hodně nových poznatků a musím říct, že teď už si dokážu představit, že třetí běh překoná půlmaraton a to ještě v lepším čase než oněch původních 19 km. Možná si to moc maluju, ale vzhledem k tomu, že jsem druhou polovinu trati skoro odsprintoval, tipuju že nejsem daleko od reality ;) .
