Tento článek vyšel před 15 lety. Můžete si jej přečíst v rámci zkoumání minulosti, ale přepokládejte, že dnes se Honza již nemusí s obsahem ztotožňovat.
Když jsem po šesté ráno 8. 1. 2009 dorazil společně s Ollim na svůj pokoj, nikdo tu nebyl, ale byly vidět určité projevy života. Tam nějaké věci, tam bunda, tady zase položená knížka. Po vstupu do dvěří pokoje se člověk ocitne v kuchyňkopředsíni. Z té má vstup do jednoho pokoje pro dva lidi, do druhého pokoje pro dva lidi a do koupelnozáchodu. Dobře to jde vidět tady:
To není moje video, ale proč natáčet jednu věc desetkrát… Bydlím tedy zatím sám. Ten, kdo tu má věci, je vedlebydlící (z vedlejší „buňky“), spolubydlícího zatím nemám vůbec.
Španěl?
Na stole v kuchyňi leží finsko-španělsko-finský slovník. Když připustíme, že by bylo možné někde ve Španělsku koupit finsko-španělsko-finský slovník, asi skončíme teorii o Španělovi na stolním počítači, který ve vedlejším pokoji leží. Ten sem zřejmě žádný obyvatel Valencie, Madridu, Barcelony nebo Granady diagonálně přes celou Evropu netáhl. Vedlebydlící bude tedy pravděpodobně Fin. Trochu jsem mu koukal na stůl a myslím, že to opravdu bude místní (ale zase jsem mu tam nechtěl šmírovat, takže je to jen tak podle toho, co oči viděly po povrchu). Vysvětlovalo by to také, proč tu není – odjel asi na Vánoce někam domů. Každopádně je to celkem zvláštní, protože tohle je blok hlavně pro zahraniční studenty.
Francouz?
Jak jsem psal, spolubydlícího zatím nemám vůbec. Olli ten první den říkal, že se někde zajímal, s kým mám bydlet, ale že to není jisté a že to prý má být nějaký Francouz. Tož kdo ví. Když jsem byl jednou venku a vrátil se, pohnulo se tu několik věcí a přibyly utěrky a jedno povlečení navíc, položené na postel nepřítomného. Zřejmě nějaká místní služba s univerzálním klíčem. Sice jsem někde četl, že každý měl dostat povlečení dvoje a já mám jen jedno (až ho zprasím, řeknu si o druhé, jinak si je člověk pere sám), ale kdyby to povlečení bylo pro mě, předpokládám, že by ho položili na mou postel. Zatím jsem ho nechal tak.
Objevy
No v koupelně jsem v zrcadle našel poklady. Vše je finské, ale jeden šampon je kompletně popsán čínskými (?) znaky, takže předpokládám, že z KKK supermarketu, jenž stojí za rohem, není. Stejně tak umělohmotný obal s nápisem „Johnson's Baby, mléko pro dobré spaní – NOVINKA“. Ano, česky :) .
Lorenzo, který mi spolu s Andreiem prodával kolo, říkal, že minulý semestr tu bylo hodně Čechů, že snad 20. Musel jsem mu popravdě říci, že to bych určitě nechtěl a děsí mě to, protože jsem na Erasmu a nechci se tady bavit česky/slovensky. Každopádně, rozhodně těm dvěma nebyl pojem Czech/Slovak vůbec cizí a podle toho jak formulovali věty si i naprosto uvědomují, že si např. se Slováky velmi dobře rozumíme. Jenže toto jsou místní mazáci, těžko říct, jak je to mezi ostatními :) .
Sám
Tak či tak, momentálně jsem tu už několik dní sám. Být tady sám jeden dva dny, to by mi vůbec nevadilo – ač jinak společenský člověk, na aklimatizaci v novém prostředí se stejně často tak nějak trochu uzavírám do sebe. Ale všeho moc škodí a už mi začíná chybět sociální kontakt. Člověk přijel ve čtvrtek ráno, je pondělí a zatím poznal pomalu tři lidi. To si pak člověk začíná říkat „tohle je ten Erasmus?“ a je mu smutno, že on je zase něco speciálního a zas má všechno jinak, než zbytek světa. Doufám, že tohle se zlepší…
