Tento článek vyšel před 15 lety. Můžete si jej přečíst v rámci zkoumání minulosti, ale přepokládejte, že dnes se Honza již nemusí s obsahem ztotožňovat.
Hlavní finská vysílací společnost je YLE (Wikipedie). Je to národní televize a je údajně koncipována velmi podobně jako britská BBC. Provozuje jak rádio, tak televizi. Televizi nesleduji a finské rádio neposlouchám, takže asi přicházím o dost ze zdejší kultury, ale pár postřehů jsem posbíral, protože jsem občas televizi zahlédl a to nejen když hrál Kärpät nebo když bylo MS v lyžování v Liberci a z televizí na benzínkách uprostřed Laponska byla slyšet čeština. Hlavním a asi jediným postřehem, který stojí za zmínku je, že pořady v televizi jsou v původním znění s titulky. Nikdy jsem tu neviděl nic s dabingem.
Titulky jsou tak velké, aby je přečetla kdejaká babka, ale dostatečně malé na to, aby nepřekážely. Přijde mi to jako skvělý nápad. Jako cizinec mohu poslouchat angličtinu, ale i jako Fin bych si pochvaloval, že ji mohu denně poslouchat a že mám možnost vidět například opravdový původní výkon herců. S Finy jsem se o tom bavil a jsou rozhodně rádi, že to tak je. Mika mi dokonce řekl, že možná i díky tomu umí ve Finsku dokonce i ta poslední stařenka alespoň pár anglických slov.
Tak nevím. Nechci snižovat kvality českého dabingu, který je na světové úrovni, ale má to něco do sebe. Vše má své klady a zápory, některé filmy (Louis de Funès?) nebo seriály (Simpsonovi?) si moc v původním znění představit neumím, ale přiznejme si, že to jsou spíše výjimky a že je to o zvyku. Já osobně zásadně preferuji původní znění, protože slyším hlasy herců, mohu chytat angličtinu, nejsem odkázán jen na český, často zvláštní překlad a někdy mohu zachytit i vtipy, jež ani do češtiny přeložit moc nejde. A nejde jen o angličtinu, rád si v původním znění prohlédnu i francouzský nebo finský film. Je to o prožitku. Pokud bych si tedy měl vybrat, z těch tří typů dabingu co znám (český, polský a žádný) sáhnu spíš po žádném.
