Tento článek vyšel před 17 lety. Můžete si jej přečíst v rámci zkoumání minulosti, ale přepokládejte, že dnes se Honza již nemusí s obsahem ztotožňovat.
27. 12. 2006, jsem zrušil svůj Last.fm účet. Revoluce? Ne. 25. 4. 2007 jsem jej zase založil :) . Čtěte dlouhý a nudný příběh o tom, jak jsem proplul vodami internetových rádií nového tisíciletí.
Last.fm je služba, která má prakticky 2 hlavní smysly, kromě toho, že je to super lesklé, moderní, Web2.0, cool, že je to sociální, tagované, že je tam komunita, a krom toho, že je tam skoro každý… Tedy mimo to všechno má 2 hlavní funkce. Za prvé umožňuje různými způsoby sledovat podle ID3 (a mimo formát mp3 i jiných) tagů to, co posloucháš, a dělá ti z toho statistiku. Za druhé ti zkusí podle tvého hudebního vkusu namíchat hudbu, jaká by se ti mohla líbit. Nebo si klikneš na tag „folk“ a ono to míchá hudbu z tohoto tagu. Pouští vlastně takové rádio na přání… Pokud nepatříš mezi lidi, co se na internetu opravdu nudí a nemají nic lepšího na práci, než diskutovat o hudbě ve fórech nebo štítkovat muziku ve prospěch blaha komunity, asi na Last.fm jiné funkce nevyužiješ. Snad jen interní Wiki, kde jsou informace (anglicky) o interpretech a k nim často i pár obrázků.
Na prd
Celkem na prd je první funkce. Tedy pro mě určitě, jak jsem po čase zjistil. Statistika je hodně zkreslená tím, jak poslouchám hudbu… Tedy jakým způsobem. Nedokáže zachytit žánr, takže když si pustím pár alb Queenů a pak budu po celý zbytek života poslouchat house nebo techno, první budou pořád Queeni, protože u housu nebo techna jde většinou o několikahodinové sety a to ještě každý od jiného DJe. Když už je to natrackované, každý samostatný song je od jiného interpreta, od jiného DJe nebo DJského projektu, takže vše toto zmizí v hlubinách statistiky jako minimální čísla… A když už jde o čísla… Zajímají mě vůbec? Chci poslouchat hudbu kvůli číslům, nebo kvůli tomu, že na ně mám náladu? Stejně se do statistiky nedostanou písničky, které slyším u holiče v rádiu, které se mi streamují díky Frequence3 (mimochodem výborné rádio!) do Winampu a nezachytí ani songy, které si v šalině pouštím do ucha díky discmanovi.
Vařila myšička kašičku
Druhá funkce by mohla být fajn, kdyby opravdu fungovala. Nehledě na to, že algoritmus na hledání vhodné hudby je dost divný a dost často „posunuješ“ song, protože se ti vůbec nelíbí, je založená na komunitním tagování. To není až tak špatná myšlenka (věřím, že u hudby nebo obrázků – Flickr – taková kategorizace asi funguje a má smysl), ale prostě chyba je v tom, že to taky moc dobře nefunguje. Pustím si tag „house“ a čekám house, ale připletou se mi pod to snad i Zeppelini… Zkoušel jsem tuhle funkci mockrát a mimo to, že nefunguje dle mých představ, zjistil jsem, že často nefunguje vůbec. Tedy že se flashové přehrávátko vůbec nepřipojí na Last.fm a jen mi napíše, že si mám počkat, protože mají technický problém. A to se mi stalo asi milionkrát za týden. Smůla?
Jasně že smůla :) . Last.fm mělo smůlu. U mě tedy určitě.
Sexy miss Pandora
Vyhrála nad ním Pandora. Díky ní nemělo už vůbec smysl se nějak v Last.fm vyskytovat. Pandora není na to, aby dělala nějakou pošahanou statistiku, ale na to, aby pomohla najít nové hezké písničky a interprety, stejně, jako by se dalo čekat od Last.fm rádia. Jenže na to jde jinak. Zadáš třeba „Simon & Garfunkel“ a Pandora si to pochroustá a pak ti řekne, co toho interpreta charakterizuje (jaký styl hudby, jaké tempo, bubny, jaký styl kytarové hry) a podle toho hledá podobné hudebníky. A hraje a hraje. Moc často se nemýlí. Nikdy se mi nestalo, že bych tam nenašel interpreta. Prakticky vždy se trefí i výběrem hudby a nejraději by sis zazáložkoval (což jde) každého interpreta kterého zahraje, aby sis mohl dohledat jeho hudbu někde na torrentech :) .
Pandora po pár pokusech vyžaduje registraci, ta však nebyla nic strašného. Má ale práva hrát jen pro US uživatele, takže si při registraci si člověk vymyslel nějaké platné US ZIP číslo. Jinak bez problémů.
Prostě mě to tam bavilo… Napíšu interpreta a poslouchám písničky podobného typu, prostě to, na co mám náladu, ale neohraje se to, objevuji novou, alternativní muziku.
Crappy end
A co se nestalo? Pandoře začal hrozit zánik kvůli zvýšeným poplatkům a nakonec to skončilo tím, že začala kontrolovat, jestli je uživatel opravdu z USA. Konec. Šmitec. Ani na svůj profil se nedostanu, na své zabookmarkované písničky. Restricted. Pro vychytralé: Na obcházení kontroly IP přes OpenProxy jsem příliš lenivý.
Co mi zbývalo? Smutně jsem se vrátil k Last.fm. Založil účet a poslouchal. No, popravdě, statistiky jsou pořád docela k ničemu, způsob výběru hudby je stále mizerný, ale dost jiných věcí se na Last.fm změnilo. Např. výpadky streamů jsou méně časté, některé funkce jsou promakanější apod. Dokonce jsem začal používat klienta Last.fm a odpoutal se od pluginu do Winampu. Dost často chci vědět, co jsou zač autoři hudby, která mi zrovna prochází uchem a na to je tento kousek softu výborný. Dvojklik na tray ikonu a hned vím i jak ti lidé vypadají :) . Navíc si na Last.fm můžu naházet oblíbené písničky do svého playlistu a ty pak poslouchat třeba celý den dokola.
Last.fm koupila nějaká docela silná mediální společnost (u nás vesměs neznámá) a webové rádio teď dost sílí, hlavně v mase poskytované hudby. Kravinky jako „Hi, I am Avril Lavigne and this is my song for Last.fm“, či co tam vlastně před svým nejnovějším hitem Girlfriend říká, jsou důkazem, že tento projekt to myslí s hudbou vážně… S odstupem ani některé ty „sociální“ funkce nejsou tak hrozné. Na Last.fm mám kamarády, vidím co poslouchají (i když je mi to většinou vlastně jedno :D ), můžu jim doporučit hudbu apod.
Závěr? Last.fm není tak špatné. Ale je to špatná alternativa k Pandoře. Její algoritmus výběru písniček je opravdu nenahraditelný. Systém tagů prostě nefunguje a Last.fm hraje pitomosti. Pandora hrála to, co jsem chtěl. Jenže, mezi slepými jednooký králem. Nu co, třeba se nám to jednou všechno spojí dohromady a budeme mít dokonalé rádio :) .
