Tento článek vyšel před 16 lety. Můžete si jej přečíst v rámci zkoumání minulosti, ale přepokládejte, že dnes se Honza již nemusí s obsahem ztotožňovat.
Řeklo by se, že už stárne
ale vždyť má teprv deset let
desetkrát ty srpny parné
desetkrát první májový květ
Zažilo už co se dalo
války, vítězství, odluky
na tolik her si kdysi hrálo
tolik psaníček poslalo do ruky
A teď tu stojí u zastávky
kouká co s ním provedem
nabízí nám ochutnávky
čeká, zda ho podvedem
Nebo pěkně položíme
vzpomínkovou jednohubku
na jazyk a namíříme
sousto pěkně někam k pupku
Usmějem se, zamrkáme
vezmeme ho za ruce
„deset let máš, starý kráme
tak to jsi ještě v záruce“
Dokud drží všechny klouby
rozhýbat tě vyplatí se
půjdem třeba dnes na houby
zítra je zas fotit v míse
Pozítří směr koupaliště
večer holky v kavárně
potom budem kroutit klíště
a nakupovat v lékárně
Běhat, blbnout – ať se diví
ať kamarádství nereziví
dokud nám nic nešediví
dokud jsme tu, ještě živí