Kolo nebo MHD?

O prázdninách mě okradli o peněženku a mobil. Všechny doklady se mi povedlo obnovit, jen jediný ne. Zakoupenou roční šalinkartu na brněnské MHD. Přeštože se snad ze všech typů šalinkaret ty roční jako jediné evidují na DPMB, s požadavkem na vydání duplikátu nepochodíte. Žádné nevydávají a máte smůlu. Pokud vám nějaké roční kupóny do konce roku zbyly, můžete je použít, ale do té doby si musíte koupit měsíční nebo prostě nějaké jiné. Ten ztracený prostě propadá, ačkoliv mají v počítači, že zaplaceno máte. Připomíná mi to jeden film.

Teď několik strohých faktů. Zaprvé, o prázdninách je brněnské MHD na nic. Fakt. Nikam se nedostanete včas, na zastávkách čekáte desítky minut, přestupy nefungují… Jak ve městě nejsou studenti a i běžní lidi se rozutečou na dovolené, MHD umře. Zadruhé, z Finska jsem byl zvyklý jezdit na kole. Hodně. Všude. Kamkoliv jsem potřeboval. Zatřetí, Brno není Finsko. Je kopcovité a nemá skoro žádné cyklostezky. Proto jsem v Brně na kole moc nejezdil a pokud, tak spíš jen trochu, právě v létě. Začtvrté, v mém současném bydlišti je kočárkárna, kam dávám kolo, velmi snadno přístupná. Člověk jen sleze schody, odemkne dveře, vytáhne stroj a do pár vtřerin už si to může frčet kam chce. Paráda. No a zapáté, nouze pomáhá překonávat zábrany a především lámat výmluvy.

A tak se stalo, že jsem vyměnil MHD za kolo. Na DPMB jsem byl naštvaný a nové kupóny jsem si pořizovat odmítl. Jezdit na kole mě bavilo a brzy jsem si zvykl na městský provoz. Co se navíc nestalo, před volbami se v Brně objevila spousta nových pruhů pro cyklisty a stezek, takže se pohyb po mnoha místech stal ještě jednodušším. Naučil jsem se čekat na semaforech a řešit jednoduché křižovatky (nemám řidičák). Výhody?

• Na kole se provětrám, užiju si počasí.
• Sportuji skoro každý den, byť bídně.
• Na kole nečekám, prostě jedu.
• Na kole jsem v drtivé většině případů na místě rychleji, než pomocí MHD. Je to tím, že nečekám, nepřestupuju, nemám zastávky a jedu trasou, jaká je nejkratší. Můj spoj je naprosto přímý a přestože po městě nejezdím obvzlášť rychle (zkuste si to někdy rozespalí po ránu :) ), vychází mi to lépe než tramvaje.
• Neslintají na mě důchodci, nemusím poslouchat kecy spolucestujících, smrdí mi pod nos jen výfuky, nikdo do mě nešťouchá, nikdo mě neprudí.
• Mám svobodu. Dostanu se velmi rychle tam kam chci a kdy chci. Když nestíhám, prostě do toho šlápnu. Když nespěchám, projedu se. Nevážu se. Užívám si.
• V noci nemusím čekat na žádné rozjezdy apod., pokud jsem mimo centrum, kde bydlím. Samozřejmě mám na kole světla atd., bez toho by to nešlo.

A nevýhody?

• Na kole moc věcí neodstěhuju.
• Nepřečtu si nic cestou. Neposlechnu si hudbu.
• Musím se hýbat, i když se mi někdy nechce.
• Můžu se zašpinit, ale popravdě, stává se mi to velmi málokdy (mám blatníky). Doporučuju pásek na nohu, která je blíž řetězu, nebudou se vám pak kalhoty plést do kola.
• Musím parkovat. Musím kolo zamykat. Mohou mi jej ukrást (jezdím na starém Netvorovi, takže to se asi nestane) nebo okrást věci, které se na kole nachází.
• Někdy se zpotím. Nejezdím rychle, takže běžně ne, ale některé kopce se „na pohodu“ vyjet nedají. Většinou mi však v cestě žádné takové nestojí. Je to spolu s cyklostezkama hlavní rozdíl oproti placatému Finsku.
• Nevím, jak to bude vypadat v zimě. Česká je ledová (tzn. kolem nuly, jsou náledí, námrazy, apod.) a jezdit se asi nebude moc dobře. Ježdění na normálním sněhu vím, že je v pohodě.

U mě kolo zatím rozhodně vyhrává. Někdy se tou šalinou svezu (už mi platí ten poslední kupón), ale v drtivé většině případů vyjedu na kole. Už jsem si na to celkem zvykl a mám to fakt rád. Člověka to i pěkně nastartuje do nového dne, když se ráno projede na sluníčku a vítr mu fouká do vlasů :) . Myslím, že stejně jako to jde ve Finsku, Švédsku, Dánsku, Nizozemsku a kdo ví kde ještě, šlo by to i u nás. Jen by se toho lidi nesměli bát, nesměli by být takoví lenoši a města by jim mohla jít trochu víc na ruku. Ale co, mě je to vlastně fuk. Já jsem rád, že si můžu dělat co chci a že mě v cyklodopravě teď nic podstatného nebrání. Článek jsem napsal, abych se podělil o nadšení a poskytl srovnání, jaké se mi nabízí.