Tento článek vyšel před 12 lety. Můžete si jej přečíst v rámci zkoumání minulosti, ale přepokládejte, že dnes se Honza již nemusí s obsahem ztotožňovat.
Rozčilujeme se, jak média nejsou vůbec schopna zařadit politické strany do správných škatulek. Ale je to tak jednoduché, jak si myslíme? Škatulky jsou důležité - byť nejsou přesné, zlepšují prvotní orientaci a jsou užitečné i z didaktického hlediska. Jenže zrovna levice a pravice jsou dnes už v praxi úplně zmatené a dopletené. Je samozřejmě otázkou, zda tyto škatulky nezměnit a nepřejmenovat, jenže jsou podle mě už příliš zažité na to, aby se tak stalo.
Zůstaňme na chvíli u toho dvourozměrného, červenomodrého rozdělení. Kdysi jsem si kdesi přečetl, že levice je o tom, že posbírá peníze od lidí a přerozdělí je zpět podle svého nejlepšího vědomí a svědomí tak, aby se všude dostalo na užitečné věci. Jednotlivec má potom spoustu věcí "zadarmo", jsou to služby státu za jeho peníze. Pravice by pak měla být údajně o tom, že se peníze nechají jednotlivci a on sám rozhoduje, na co je dá. No a služby jsou potom pochopitelně placené.
Není to zrovna vyčerpávající klasifikace, ale základ to nějaký je. Ve skutečnosti je dobré přidat další charakteristiky. V Česku se ovšem nepoužívá žádného utřízení, ani tohoto úplně primitivního. Cituji Milana Zeleného:
Dělení na pravici či levici se odvozuje skrze sebeproklamací a sebevyhlášení, nikoliv od činů, programů a zásadních filozofií. Postačí, zdá se, aby někdo vykřikoval, že je pravičák či konzervativec, a naše kritické sdělovací prostředky to přijmou bez dalšího přemýšlení. Křik je vším, myšlenka a čin ničím.
Od dob ČSFR, které popisuje, se vůbec nic nezměnilo. V tomto směru se mi dost líbí pojem nominální pravice/levice.
Nejsem politolog, ale v levě-pravém dělení bychom asi současné vládní strany nenazvali zrovna pravicí, rozhodně ne podle činů. Ale třeba o stoupencích Dělnické strany uslyšíme, že jsou to ultrapravicoví radikálové, přitom já v jejich programu nevidím pravicového nic. No a když se k mikrofonu postaví Filip, nikdo ho neoznačí jako čelního představitele českých ultralevicových radikálů. Ono je ale fakt, že při pohledu na páprdy v řadách KSČM vlastně ani moc to "radikál" nejde z pusy.
Byli Hitler a jeho NSDAP levičáci nebo pravičáci? Je politické spektrum přímka se dvěma póly, kříž, nebo dokonce trojúhelník? Nebo kosočtverec s čárkou uprostřed?
Nakonec asi bude opravdu lepší mít nějaký vlastní, vícerozměrný kompas a kašlat na přívlastky z novin. Dvoupólové dělení přecijen zavání odezdikezdismem a k tomu by se inteligentní člověk snižovat neměl. Třeba to co jsem popsal výše je zrovna spíš kolektivismus a individualismus, tedy směry k ose s levicí a pravicí spíš ortogonální.
A jak zabránit zjednodušování v médiích? Nebo mezi lidmi? A jak učinit přítrž propagaci nominálních, sebeproklamovaných zařazení? Jó, to je boj s větrnými mlýny. Asi si budeme muset prostě zvyknout na to, že kdejaký novinář nebo politik v rychlosti prostě nepoznají, kde mají levou a kde pravou. Je ovšem škoda, že je takovým lidem dovoleno řídit auto, mohli by někoho srazit. Nebo řídit stát.
Pokud vás zajímá problematika víc, následujte jednotlivé odkazy - vedou na zajímavé články.
