Tento článek vyšel před 11 lety. Můžete si jej přečíst v rámci zkoumání minulosti, ale přepokládejte, že dnes se Honza již nemusí s obsahem ztotožňovat.
Půllitr s dvanáctkou je za námi a čeká na nás 13°. Už se nese, ale jestli bude pšeničná, nepasterizovaná, nefiltrovaná nebo tmavá, to ještě nevíme. Kdybych měl to předešlé pivo nějak zhodnotit, bude z mého pohledu rozhodně řezané a k tomu ještě trochu zvětralé.
Dvanáctka
První polovinu jsem se těšil na konec svého vysokoškolského studia. Odpočítával jsem dny a dělal vše pro to, aby to vyšlo a bylo to už konečně za mnou. Následně přišly prázdniny, po kterých jsem si uvědomil, že mě už sice netíží škola, ale jsem pro změnu nespokojený se svým pracovním životem. Takže to postupně vyústilo v další čekání, tentokrát na konec roku, kdy jsem měl opustit většinu svých závazků a začít nějak nanovo, úplně jinak. Zase jsem si škrtal dny v kalendáři a opět jsem dělal vše pro to, abych mohl od ledna začít žít tak jak jsem si vysnil.
Budu si ale pamatovat i několik pěkných věcí. Našli jsme si hezké bydlení, začal jsem chodit víc plavat, užil jsem si před závěrečným učením brněnské Hockey Games, po státnicích jsem si nadělil účast na nezapomenutelných Colours of Ostrava, projel jsem v létě deltu Dunaje v Rumunsku a slyšel jsem Fatboy Slima.
Třináctka
Před několika týdny jsem měl udělat zásadní rozhodnutí ohledně svého pracovního restartu. Měl jsem velice dobrou, svým způsobem snovou nabídku na práci v zahraničí, kterou jsem však nakonec odmítl, stejně jako všechny nabídky předtím. Uvědomil jsem si totiž za ty dva měsíce hledání práce, že chci ke všem těm svým výmyslům ještě i zpomalení. Došlo mi, že je tu pořád i varianta, ve které se o sebe prostě postarám úplně sám a navíc ve vlastním tempu. Líbila se mi čím dál tím více, až nakonec vyhrála.
Rozhodl jsem se tedy nic neslibovat, nic neplánovat, na nic už proboha nečekat, zůstat na volné noze a pracovat pouze na poloviční úvazek. Mít oddech, volnost, svobodu pro vlastní nápady a myšlenky výměnou za jistoty nebo spousty peněz. Mám živnostenský list, tak co? Můžu dělat cokoliv se mi zachce. Programovat, rozjet e-shop, kácet stromy, nebo od pozítřka na Zelňáku začít prodávat housky, když se mi bude zdát, že mě to zabaví a uživí. Můžu tak žít měsíc, půl roku, nebo spoustu let. Na nájem vždy nějaké peníze najdu a když ne, do Red Hatu nebo Seznamu můžu jít vždycky ;-) Děti nemám, hypotéku taky ne, takže není co řešit.
- Nadšení ✔
- Práce z domova i odjinud ✔
- Python ✔
- Nejsem mentor ✔
- Mám kolem sebe profesionální tým ✖
- Nezodpovídám za druhé ✔
- Dobrodružství a změna ✔
- Vlastní tempo ✔
Myslím, že to je docela slušné skóre :-) Navíc se mi otevírá prostor pro účast v nějakém tom startupovém šílenství, pokud na to budu mít dost chuti. S kamarádem začínáme kout nějaké drobné pikle, tak se uvidí. Volný čas hodlám věnovat ale i hobby projektům, například Žít kino mi tak trochu chátrá a určitě by si zasloužilo víc pozornosti.
Plány a předsevzetí
Na rozdíl od předchozích let jsem se rozhodl na tento rok nic konkrétního neplánovat. Musím říct, že už teď je to spolu s přechodem na volnější nohu velice osvobozující pocit. Hodlám žít z týdne na týden, z měsíce na měsíc, vychutnávat si přítomnost a dávat jí maximum. Mám prázdný kalendář a když se mě zeptáte, jestli půjdu dnes večer na jazz, pravděpodobně prostě jen bez výmluv kývnu. Hodlám žít svůj život, ne jen stále plnit úkoly, které mi zadal někdo jiný a hledat mezi nimi mezery aspoň na jeden díl Futuramy.
Dal jsem si ale přeci jen jedno předsevzetí. Jedno jediné na celý rok, aby mělo co největší šanci na uskutečnění. Řekl jsem si, že si dám dokupy životosprávu a začnu pravidelně a pořádně jíst. Neříkám že nějak vyloženě zdravě, ale prostě pravidelně a normálně, protože s tím mám dlouhodobý problém a odvíjí se od toho podle mě úplně všechny ostatní mé neduhy.
Cesta je cíl
Myslím, že jsem v druhé půlce roku 2012 pochopil, že i cesta může být cíl. Milí čtenáři, moc vám do nového roku přeju, aby měly vaše cesty srdce a abyste měli vždycky dost zdraví a síly jimi jít.
