Tento článek vyšel před 16 lety. Můžete si jej přečíst v rámci zkoumání minulosti, ale přepokládejte, že dnes se Honza již nemusí s obsahem ztotožňovat.
Není mezi námi asi nikdo, kdo by mohl s čistým svědomím říci, že nepíše pravopisné a jiné chyby, že jazyk ovládá dokonale. Lépe na tom určitě jsou učitelé češtiny, ještě lépe pak profesionálové, kteří se jazykem živí – copywriteři. Myslím si ale, že nějakou tu rozumnou dávku správného českého vyjadřování by mohl mít každý. Pominu různé dyslexie a dysgrafie, neschopnost zapamatovat si a použít vyjmenovaná slova nebo chronický nedostatek talentu při vyhodnocování shody podmětu s přísudkem. Každý máme jiné jazykové schopnosti od narození a jestliže perfektně ovládáme svět čísel a odmocnin, je možné, že v jazycích se topíme… Ale!
Chyby, o kterých mluvím jsou prostě nepřehlédnutelné a dělá je s prominutím každý debil. Člověka štvou na každém rohu. Opravdu. Rozhlédněte se prosím po diskusi pod tímto pěkným článkem copywritera Dalibora Behúna.
Udělám malý souhrn těch pravých nasíracích chyb:
- aby jste
- hold namísto holt a naopak… (hold se vzdává králi, ale on to holt někdy neocení)
- samozdřejmě (kde se vzalo proboha to d?)
- 20-ti (ač to vidíte všude kolem sebe, správně je pouze ta dvacítka, vše za ní je zcela nadbytečné a špatné)
- 15-tý (od čeho máme tečky za čísly?)
- narozdíl (ne, toto není spřežka, píše se to zvlášť)
- rozuměl vs. vzpomněl zapomněl
- pointa je francouzské slovo a čte se francouzsky
- zkončit
- …
Opravdu pijí krev. O to více zamrzí, když takové chyby vidíte v časopisech, v renomovaných zdrojích, na internetu, letáčcích v šalinách a kdoví kde všude jinde. Jsou služby korektora opravdu tak drahé? Zapomeňte, milé čtenářky, na to, že co jste někde četly, je správně česky. S největší pravděpodobností to bude přesně naopak. Naučte se prosím konečně česky, Češi! Alespoň trochu!
