Tento článek vyšel před 15 lety. Můžete si jej přečíst v rámci zkoumání minulosti, ale přepokládejte, že dnes se Honza již nemusí s obsahem ztotožňovat.
Jsou potraty správné? Měly by být legální? Pokusím se odpovědět a hned na úvod sdělím, že nevím proč zrovna teď. Jsem po psychicky náročném týdnu, víkendu prospaném v nemoci a asi mám chuť vyčistit si mozek psaním o problémech jiných lidí a nechci se stát slavným, tak si navíc vybírám „neaktuální“ téma :) . Každopádně mi tu toto téma leží rozepsané už hodně dlouho, stejně asi jako článek o křesťanství. Dokonce se mi některé odkazované články začaly propadat v historii Internetu.
Po osvětlení, proč mám potřebu psát o tomto tématu, předložím hned na úvod svůj názor. Podle mě je většina argumentace odpůrců potratů založená na slovíčkaření, definování pojmů a na suchém nábožensko-právním teoretizování o tom, co je správné a co špatné. Škoda, že naše křesťanská kultura nemá podobně inteligentní symboly jako čínská filosofie, protože bychom si možná všichni uvědomovali jasněji, že nic není černé, nebo bílé, Jin, nebo Jang.
Nelze předložit otázku, zda jsou potraty dobré nebo špatné, asi jako takto nelze uvažovat o žádné z věcí, které máme k dispozici. I příborem se mohu najíst, ale mohu také zabít. Potrat je jistě silný nástroj, ale je třeba si uvědomit, že je to jen nástroj, určité východisko. A jistě není žádná žena, která by jej brala na lehkou váhu – potrat není operace přirovnatelná k nekonečnému chození do banky pro peněžní půjčky a vytváření nezodpovědných dluhů. Nemyslím si, že by docházelo k neuváženým potratům. Spíše k neuváženým početím.
Potrat má svá negativa a svá pozitiva. Negativa všichni známe a i žena, která se chystá potrat podstoupit, o nich ví. Pozitiva bych viděl v tom, že může vyřešit bezvýchodnou situaci v životě ženy nebo páru. Od zdravotních důvodů, přes důvody existenční, ekonomické, po důvody, které by ruinovaly život samotnému dítěti, kdyby se narodilo. A nejen to. Dítě rostě v těle ženy a nezvratně definuje její další život a proto by tedy žena měla mít právo se rozhodnout o svém těle a osudu a mít možnost podstoupit potrat. A to je asi ta hlavní myšlenka – žena by měla mít právo se rozhodnout na základě svých pocitů a životních priorit. Každý máme takové priority svoje a nikdo nebere zatvrzelým křesťankám právo se možnosti na potrat z vlastního přesvědčení vzdát. Nikdo jim ho nenařizuje. Ale stejně tak by ony (a oni už vůbec ne!) neměly bránit ženám s jinými hodnotami, aby potratu jako nástroje využily. Je to nástroj nepříjemný a je to silný zásah do těla i života ženy, ale pohledem do zkušeností z historie i přítomnosti nelze popřít, že je potřebný, že je mnohdy i přes nevýhody preferovaným řešením, tím lepším z horšího.
Než potrat jako takový se snažím obhájit spíše volbu. Volbu založenou na pragmatismu a historických zkušenostech. Odpůrci potratu jsou fanatici, kteří se snaží vnutit svůj jediný správný pohled na svět ostatním lidem, místo aby uznali demokratickou možnost volby. Diskuse by neměla být nad tím, jestli je embryo již člověkem nebo není, je to jen irelevantní teoretizování. I kdyby už bylo člověkem, co to změní? Miliony lidí denně rozhodují o životech druhých, tisícovky lidí denne umírají rukou druhých a nikdo proti tomu tak vehementně nebojuje. Není snad v desateru napsáno miluj bližního svého? Ve srovnání s krvavou historii netolerantní katolické církve je možnost vybrat si ve složité životní situaci potrat zcela zanedbatelná.
- Zastánce potratů na iDNES
- Rozbor Oľgy Pietruchovej
- Nepopsatelně emotivní rumunský film o potratu za restriktivního režimu
- První a druhý článek kamaráda Martina Jandy, prvotní dávná inspirace k tématu
