Tento článek vyšel před 12 lety. Můžete si jej přečíst v rámci zkoumání minulosti, ale přepokládejte, že dnes se Honza již nemusí s obsahem ztotožňovat.
V polovině výpravy po Rumunsku mi foťák blbě přečetl kartu. Nic neobvyklého. V takové chvíli se mě vždy zeptá, zda ji má naformátovat. Předvybrané je ANO. Já odpovím NE, vytáhnu ji, vrátím, no a většinou je vše v pohodě. Popřípadě celé opakuji, dokud se to nespraví. Možná je to vinou karty, která má už něco za sebou, možná vinou foťáku, jenž má taky svoje odcestováno a to převážně dobrodružně na mém krku a ne někde v bezpečí obalu. Každopádně to nikdy nebyl problém. Doteď.
Co se stane, když se spletete a místo šipky dolů to v rychlosti omylem potvrdíte? Pro váš palec je to rozdíl asi 5 mm, pro váš výlet je to katastrofa.
Naštěstí jsem kartu hned vytáhl, takže jsem teď po návratu mohl s pomocí počítače a programu velkou část fotek a dokonce i nějaká videa zachránit (program PhotoRec). Také na naší expedici fotili i jiní lidé - některé mé momentky jsou ovšem nadobro ztraceny. Nebyl to vůbec zábavný okamžik mých prázdnin. Uprostřed dunajského pralesa jsem se ocitl s polosmazanou kartou. Ještě před pár okamžiky byla plná kormoránů, pelikánů a vůbec všelijakých pěkných zážitků za celý týden. Teď byla nečitelná a veškeré fotografování se zdálo přijít vniveč. Takovou kartu foťák dále samozřejmě nepřečte, takže pokud jsem nechtěl obnovu dat vzdát, musel jsem mít nějakou novou kartu. Druhý den jsme se naštěstí přesouvali k pobřeží, takže jsem se ji mohl pokusit sehnat v Tulcea, což je poměrně velké město. Sehnal jsem ji a dobře jsem si přitom popovídal s prodavačem v elektru, dokonce to je 16GB SDHC Kingston a byla za rozumnou cenu. Ne že bych prahnul po gigabytech, ale jinou neměli :)
Poučení:
- Kromě náhradních baterek bych neměl zapomínat na náhradní karty.
- Nenavrhujte uživatelská rozhraní tak, že je snadné způsobit katastrofu.
