Proč pomáhat holkám do IT

Pomáhám při organizaci Django Girls v Praze. Jak už to tak u mě bývá, dělám hlavně maskota a snažím se akci propagovat na sociálních sítích a podobně.

Django Girls jsou jednodenní workshop pro dámy, na kterém se mohou zadarmo naučit úplné základy programování a udělat si svou první webovou stránku v Djangu, resp. v programovacím jazyce Python. Je to koncept převzatý ze zahraničí, všechno je připravené a nachystané, existují manuály i pro organizátory, takže proto pro nás bylo jednodušší se pustit do něčeho takového, než něco stavět na koleně. A i tak je to dost velká fuška!

No a to je odpověď na otázku, proč neděláme stejné workshopy třeba pro středoškoláky. Prostě proto, že bychom je museli navrhnout na zelené louce a na to nemáme čas a energii (pokud si myslíte, že vy máte, napište mi). Navíc se na to ještě relativně dobře shání sponzoři. Ti si od toho samozřejmě slibují PR, ale taky možnost nějaké ty holky časem třeba odchytit a přetavit ve svoje zaměstnance. Lidí, co by v ČR dělalo v Pythonu, je relativně málo, ale poptávka je obrovská. Ti, co něco umí, tak jsou samozřejmě, tržně po právu, rozmazlení, ale nemá pak kdo dělat takovou tu "normální" práci. Red Hat apod. mají ještě šanci zaujmout platem nebo náplní a třeba si i někoho zaučí, ale malým firmám nezbývá vlastně nic. Píšou mi pak do mailu, ať jim něco poradím, ale já moc rad už nemám. Přidávám tedy veřejný apel: Prosímvás, lidi, učte se Python! ;) V tomto kontextu tedy holky vypadají jako doposud zcela ignorovaný zdroj možné pracovní síly a firmy na to začínají přicházet.

Poptávka je i ze strany holek. Já píšu holek, ale ony jsou to často spíš dámy. Přijdou středoškolačky, vysokoškolačky, ženy na mateřské, apod. Někdy je to jen zaujme jako zajímavý svět pro průzkum, ale často od toho opravdu očekávají změnu životního kurzu a rozšíření vlastních možností. Někdy jsou nespokojené s oborem, který studují nebo v němž už pracují, někdy se hledají v určitém životním intermezzu, motivace mohou být různé a je zajímavé poslouchat jednotlivé příběhy. Co je ovšem jistým faktem, tak to je enormní zájem. My budeme muset nějak vybrat 40 účastnic snad ze 150 přihlášených a Czechitas když někdy vypíšou kurz, tak jsem slyšel, že dokáže být rozebraný i do půl hodiny.

Workshopy pro holky tedy vznikají hlavně proto, že se setkává nabídka, poptávka a správná nálada cílovky, sponzorů, i nás aktivistů. Předchozí odstavce berte jako že jsem se nad celou věcí snažil povznést a bez emocí pochopit, proč je teď vlastně doba pro podobné akce tak příznivá. Jako aktivista v tom mám ale samozřejmě i nějaký ten svůj osobní rytířský příběh - nedělám to proto, aby se pohnula čísla v ekonomickém soukolí, ale proto, že za tím vidím nějaké vyšší cíle, že mám svou naivní, sluníčkovou vizi a výklad světa kolem sebe.

No a ten je takový, že svět není v pořádku a holek v IT je prostě málo. Proč je jich málo a proč to není v pořádku?

1. Protože holky nejsou v IT ne kvůli tomu, že by nechtěly, ale kvůli tomu, že je k tomu společnost nevede. Dostane v mládí poníka a růžovou barbínu místo šroubováku a už se to veze. Matika? To není pro holky. A podobně. Proč to tak je, to je mi záhadou, ale prostě se to děje. Koukněte třeba na LEGO, jak tomuto časem propadlo a jak přitom kdysi bylo na špici s vysvětlováním, že hračky jsou jen jedny. Já vidím, že můžu přišpět k tomu, abych ten svět trochu napravil, tak pro to dělám, co se mi daří. Nejde o to někoho pozitivně diskriminovat, ale poskytnout mu ten start, který nedostal od někoho jiného, třeba od rodičů nebo od školy. Nejde o to se o holky starat speciálně a nějak v bavlnce a vytvořit tady paralelní komunitu, ale pomoci jim smazat ten náskok, co mají kluci. Dát jim tu šanci, usnadnit jim první kroky. Idální svět je ten, kde tohle nebude potřeba a naše workshopy budou zbytečné, ale ten svět nyní není.

2. Můj osobní důvod, čistě sobecký. Nepřišel jsem do IT světa odněkud z průmyslovky, ale z gymplu. Mám bráchu i ségru, měl jsem vždycky kamarády i kamarádky a vycházel s nimi dobře (moc se mi nedařilo je balit, ale o to lepší jsem byl kamarád! :D ). Od doby, co jsem odešel na VŠ, jako by se ale po holkách v mém životě zem slehla. Kolem mě najednou jen smrad flanelových košil, poučování obrýlených aspíků, šermování fousama a tak dále. Neříkám, že není prospěšné občas si od ženských odpočinout, ale mám raději, když ten standardní stav je smíšený kolektiv. V takovém je balanc. Nestane se z toho slepičárna ani opičárna, protože jedni po očku kontrolují druhé. No a já prostě asi budu ještě chvíli pracovat v IT, takže bych si rád zvětšil šance na takový smíšený kolektiv.

Tož tak to je. Pokud to cítíte stejně, ozvěte se prosím třeba Czechitas a jděte jim pomoct. Pokud si myslíte, že středoškoláci nebo romové nebo tělocvičně nadaní jedinci mají rovněž nespravedlivý svět a zasloužili by si svůj Python workshop, tak to je úplně v pořádku a my v Pyvci určitě uděláme vše pro to, abychom vám pomohli jej zrealizovat. Nikdo vám nebrání tyto cílovky oslovit a ten workshop udělat - budeme jen rádi, dodáme kouče a třeba nějaké know how a snad vám na to seženeme i nějakého sponzora. Takže hurá do toho!