Tento článek vyšel před 16 lety. Můžete si jej přečíst v rámci zkoumání minulosti, ale přepokládejte, že dnes se Honza již nemusí s obsahem ztotožňovat.
K zjemnění dnešního hengouvru přikládám něco na čtení (pokud tedy po včerejšku alespoň vidíte). Pár vyhrabaných básniček z 5. – 6. 12. 2003. Zajímavé, jak to letí… Teď slavíme 2008 a já si přeji, aby mé starosti byly stejně „nebetyčné“ jako ty, jež se staly podnětem k téhle poezii :) .
Jeden je den
Jak to slunce na východě
směje se na celičký svět
ona je však ve výhodě
nejsem schopen ani dvou vět
Jak to slunce na západě
ztrácí se za temnými poli
ona mizí mi v záhadě
a mé srdce stále bolí
Mocná bezmoc
Nemůžu si pomoci
v mysli mám jen jednu věc
jsem jak v hrozné nemoci
kolem mě je pevná klec
Rozumný se snažím být
ale rozum – ten jde stranou
nikdy ji nemůžu mít
ale planu láskou planou
Každý den ji stále vidím
její krásné oči a vlasy
její sladkou vůni cítím
prožívám ty nejhorší časy
Nevím jak se mohu bránit
oněm pocitům a touhám svým
čas už nejde nikdy vrátit
to je to jediné co teď vím
Tance kance
Nemám vůbec žádnou moc
naučit se polku
miluju však strašně moc
jednu krásnou holku
Problém je však v jiné věci
nejde o waltz nebo mambo
to snad víme všichni přeci
nejde o to, zda jsem Rambo
Snad hraji si na kamaráda
jako v jiveu poskakuji
ona mě však nemá ráda
a já zase zpátky pluji
Nevím co mi pomůže
byla pro mě všechno
tango teď nic nezmůže
asi zkusím techno
Vybiju si tance z hlavy
nebudu spát v posteli
zhorším svoje dobré mravy
a pak skončím v …
Proč
Proč jsem přišel na svět?
A proč život jednou zhasne?
Proč umím užívat vět?
A proč píšu verše krásné?
Proč mám na ruce pět prstů jen?
A proč rostou na hlavě vlasy?
Proč musím trpět každičký den?
Pro srandu králíkům asi…
Lístek
Jsem jako ten lístek javoru
unášený ve vánku
poletuji dolů a nahoru
a pokládám si hádanku
Já ptám se jestli přátelé
a moji věrní kamarádi
zvednou ty listy z jetele
a budou je umět mít rádi
Ten listnatý strom je skvělý
jen když tu stojí v předlouhé aleji
je srandovní a i smělý
jeho obrázkům se smíchy válejí
Sednou si k jeho kmeni
když stín je jim zrovna vhod
ale odvaha tady není
zasadit jej za vlastní plot
Jsem jako ten lístek letící
unášený hurikány
kde lidé okolo chodící
uštědřují stromům rány
Hádanka je velmi těžká
odpověď je bolestivá
neodpovím během dneška
tak už to prostě bývá
