Psaní

Dnes jsem celý den sepisoval jednu jedinou stránku na novém projektu, který připravuji. Je deset večer, jsem unavený, ale mám z toho vlastně dobrý pocit. Mám radost! A tak o té radosti musím... napsat :-)

Psaní mě baví. Bavilo mě psát ve škole slohovky, sedět dny nad bakalářkou, magisterkou, baví mě psát na blog. U těch diplomek byl na prd ten časový tlak a velké požadavky na formality (třeba se nemohlo napsat, že je něco na prd), ale i tak to bylo vlastně fajn.

Nevýhodou psaní jsou z mého pohledu dvě věci:

  1. Zabere to strašně moc času. Napsat aspoň trochu dobrý jednostránkový text mi někdy zabere celé hodiny.
  2. Je to zase jen sezení u počítače, nevytrhne mě to pohybově nebo prostředím z toho, co vlastně dělám každý den.

Výhod psaní je ale spousta. Třeba že tvoříte něco, co může být užitečné spoustě jiných lidí, a ještě se při tom strašně moc sami naučíte a uspořádáte si při tom myšlenky. To, co napíšete a pustíte do světa, je vlastně nesmrtelné a kdokoliv si to bude moci v budoucnu přečíst a těžit z toho.

Psaní mě baví mnohem víc, než přednášení a je pro mě o dost jednodušší se na něj psychicky připravit. Ke psaní se vlastně vůbec nepřipravuji - prostě sednu a píšu. Akorát okolí se musí nějak smířit s tím, že následujících několik hodin nebudu vědět o světě. Taky to občas odnáší zdraví, protože zapomínám jíst a pít a ani odskočit se mi někdy nechce, ale to už asi k pořádnému flow holt patří. Jak tak nad tím přemýšlím, psaní mě baví skoro tak moc jako čtení! :-)

To je asi vše, co jsem vám chtěl dnes sdělit. Chtěl jsem jen tak nějak předat mou čirou radost nad zjištěním, že je tady se mnou celou dobu taková pěkná činnost a až teď jsem si uvědomil, jak moc mě baví a naplňuje. Těším se, až toho budu mít napsaného víc, ukážu to lidem a ti to budou číst. Těším se, až budu psát další a další stránky.

No nic, už je opravdu čas udělat si tu večeři. Pro ty, koho psaní nebaví a neumí to, přikládám dva odkazy. Abych umenšil zklamaní, že vám tenhle článek vlastně vůbec nic nedal ;-)