Tento článek vyšel před 12 lety. Můžete si jej přečíst v rámci zkoumání minulosti, ale přepokládejte, že dnes se Honza již nemusí s obsahem ztotožňovat.
Říká se, že Vánoce jsou svátky klidu a míru. Nevím, kde na to kdo přišel.
Dva měsíce se lidi honí po obchodech a shánějí dárky, které druhým většinou dávají jen z kulturní povinnosti. Hrozně se mi líbí dárečky, které udělají radost a přitom jsou až hloupě jednoduché, žádné složité a drahé věci. I štangle dobrého salámu v nějakém pepřovém obalu je lepší dárek než drahá věc, kterou nepotřebuju, kosmetika kterou nepoužívám nebo sada hrníčků, které nešlo dát nikomu jinému. A pokud jde o to, dárkem na Vánoce nikomu nedokážu, že na něj myslím. To dokážu tak, že pro něj udělám něco hezkého kdykoliv jindy - donesu z ničeho nic květinu, pošlu pohled, koupím drobnou radost.
Vánoce pro mě mají i tu chybu, že zahrnují setkávání se spoustou lidí zároveň. Davy v obchodech, se kterými se vůbec setkávat nechci. Velké rodinné sešlosti. Já asi nemám rád velké rodinné sešlosti. Nic proti svému rodinnému kruhu, ale já bych jel prostě nejraději někam na hory a oslavil si to v soukromí ve dvou lidech, zrelaxoval bych v přírodě, užíval si ticho, klid a mír. Meditoval bych nad životem, uplynulým i nadcházejícím rokem. To by byly konečně ty svátky klidu a míru! S lidmi bych se setkával přes rok, rozprostřeně a především tehdy, kdy se to líbí i hodí obou stranám.
A přáníčka. Kýč, nepovedená sranda nebo tuctová nuda. SMSky, tagování na Facebooku do obrázků, firemní PFka, přání v rádiích, televizích, výlohách obchodů. Ach! Upřímně, raději mi nic nepřejte. Nic originálního pravděpodobně nevymyslíte, protože originální věci vyžadují nějakou kreativní práci. Potěšilo by mě třeba, kdybyste vzali kus tvrdého papíru, namalovali na něj něco (i když neumíte malovat) a poslali mi ho normální poštou. Jenže to byste si na chvíli museli místo k Facebooku sednout k psacímu stolu a pastelkám. To se dneska už nedělá.
Musel jsem si to sem takhle napsat na blog, abych věděl, jak si to mám za rok zařídit. Nejlepší bude zmizet někam do hor a rodinu navštívit před Vánoci nebo po nich. Dárečky pojmu jako nějaké užitečné, veselé drobnosti. S přáníčky nevím co udělám, asi vypnu televizi, rádio, mobil, Facebook, Twitter a půjdu ven stavět sněhuláka.
