Tento článek vyšel před 11 lety. Můžete si jej přečíst v rámci zkoumání minulosti, ale přepokládejte, že dnes se Honza již nemusí s obsahem ztotožňovat.
Díky za všechna doplnění v komentářích, článek jsem upravil.
Nestudoval jsem bohemistiku, nejsem copywriter, nepovažuji se za grammar nazi, ale znáte to. Existuje pár chyb, které vás prostě vždycky píchnou do oka, vždy vás tak trochu vytočí a navíc okamžitě shodí zážitek z čteného textu někam na úroveň jeskynních škrkanců. Nemusí jít ani o čtení seriózních článků - stačí, když se hloupá hrubka objeví ve vážně míněném komentáři na Facebooku a mozek ho prostě, ať člověk chce či ne, automaticky degraduje na uslintaný výkřik ze čtvrté cenové.
Vybral jsem několik velice častých problémů, na které jsem si vybudoval zvláštní cit. Sestavil jsem z nich čtyři tipy na novoroční předsevzetí:
Už nikdy nebudu používat "díky" v negativním kontextu
Možná se to zdá jako stylistická malichernost, ale ono to zní opravdu zvláštně, až nesmyslně. Jen se pozorně zamyslete nad významem následující věty:
Díky zemětřesení na Filipínách zemřely stovky lidí.
Pokud ten skřípot neslyšíte, tak mám pro vás jednoduché pravidlo - slovo "díky" se má používat v pozitivním kontextu. Jedná-li se o nějakou nepříjemnost, tragédii, apod., tak použijeme "kvůli":
Kvůli rakovině přišla o pravé prso, ale díky bezbřehé lásce svého manžela to brzy překonala.
Vážně jsem si na to vybudoval sluch a strašně mi to vadí. Přijde mi, že to špatně používá snad úplně každý. Slýchám to denně několikrát, trhá mi to uši, ale nic bohužel nenadělám.
Naučím se rozdíl mezi hold a holt
Hold se vzdává králi, padlým hrdinům, apod. O Vánocích holdujeme požírání cukroví, na Silvestra holdujeme alkoholu, drogám, sexu, rock'n'rollu a prskavkám, díky čemuž (nebo snad kvůli čemuž?!) poté na Nový rok holdujeme spánku. Jen poznámka: všimněte si, že správným výběrem díky/kvůli v této větě můžeme předat informaci navíc - zda je holdování spánku dle našeho názoru dobrým, či špatným důsledkem.
No a co je potom holt? Holt je holt prostě. Pochází z německého halt a také se tak někdy přímo používá, byť méně často. Je to výraz nářeční, nespisovný, s významem "prostě" nebo "zkrátka". Jenže, nedá se nic dělat, lidi si holt pletou holt s holdováním a stále jej píší s dé na konci. Což ani nevypadá dobře, ani nedává smysl.
Pokud zrovna neholdujete, pište holt. Nebo ho raději ani nepište. Nejlepší je holt tomu slovu holt vůbec neholdovat, tím se to dá celé snadno vyřešit. Podobným problémem je také standardní a standartní - nemluvíme-li o standartě, tedy vlajce, píšeme na konci vždy dé.
Nebudu lepit za číslice nesmysly
20-ti, 20-tý, apod. jsou mrzáci. Ty číslice se jen stěží zachránily v boji s vaší kreativitou a odnesly si z toho těžká zranění. Správně napíšete prostě "20" a je to. Pokud chcete napsat, že vaše přítelkyně soutěžila v Miss ČR a skončila na osmdesátém místě, přidáte tečku. Takhle:
Má milovaná Uršula Dlouhonohá skončila na 80. místě.
Přílepky píšeme pouze pokud se jedná o složeninu - např. u "krát", "letý", "procentní", a to bez pomlček:
80krát se přihlásila do soutěže, než zabodovala.
Někdy je lepší se číslicím úplně vyhnout. Například číslovky do deseti je často čitelnější napsat slovem.
Jejích napíšu jen pokud mluvím o ní
Doplňuji dodatečně. Vzpomněl jsem si na tento problém velice krátce po vydání článku a myšlenka na něj byla v hlavě tak nenechavá, že o něm musím napsat. Minimálně v mém okolí je to nešvar tak silný a rozšířený, že HIV v Africe se oproti němu může jít zahrabat.
Napsat správně "výjimečný" a "výjimka" je vážně kumšt a ani já si to nikdy pořádně nepamatuji, ale "jejích" a "jejich"? Nerozumím tomu, proč to dělá takové problémy. Každopádně to slovo pište vždy s krátkým. Jen pokud mluvíte o nějaké ženě a jejích vnadách krásných modrých očích jako dvě pomněnky, je na místě "jejích" s dlouhým. Zvláštní je, že nikdo to nenapíše naopak - snad nikdy jsem neviděl něco jako
O jejich orientačních schopnostech by se dalo pochybovat.
Ale úplně v pohodě se objevuje
Jejích brankář byl úplně k ničemu, nechytil ani jednu střelu.
Závěrem
Určitě by se našlo mnoho jiných častých chyb. Rozhodně i já občas, byť mám nějaký ten jazykový cit, píšu hrubky (hlavně u mě/mně), ale žádné češtinářské problémy mi nepřijdou tak strašné a otravné, jako ty výše. Jistě, špatné psaní i/y může nabrat hrůzostrašných podob, bychom/bysme, psaní s/z, příslovečné spřežky, shoda podmětu s přísudkem aj. záludnosti jsou určitě velké kalibry, ale na druhou stranu je jim věnována velká pozornost a ví se o nich. Mnou vybrané nešvary jsou všude kolem, ale přijde mi, že o nich nikdo nemluví. Pokud tímto zápiskem vylepším projev alespoň jednoho čtenáře, nebyla to zbytečná snaha :-)
Hezký nový rok.
