Tento článek vyšel před 16 lety. Můžete si jej přečíst v rámci zkoumání minulosti, ale přepokládejte, že dnes se Honza již nemusí s obsahem ztotožňovat.
Špatně vidí a zle slyší
kdysi dítka, dnes už vyšší
Rozum nemá sil
aby je posté přesvědčil
a tak jen šeptá tiše
že sladké cíle visí výše
že hlavu je zvedat třeba
aby byla sůl, nechyběl chleba.
Kolikrát do zdi narazí
kolik zelených stromů porazí
kolik slz a nocí v bezmoci
uplyne než dojdou k pomoci?
Přitom i jen krátké ticho
může zostřit lidské ucho
aby člověk slyšel sebe
slunce svítilo a mělo modré nebe.
