Týden pro Digitální Česko z pohledu partnera

Minulý týden (20. až 24.11.) jsem se účastnil Týdne pro Digitální Česko. Reprezentoval jsem junior.guru jako jednu z „organizací“, které celou věc podpořily. Tady sepíšu své poznámky o tom, jak to celé probíhalo.

Co to je

Je to akce, která má za cíl zvýšit povědomí o vzdělávání v digitálních dovednostech. Prostě aby se lidi technologií nebáli a aby je uměli využít ve svůj prospěch. V Evropě jsme v tomhle na chvostu, tak by to chtělo nějak podpořit.

Pokud to chápu správně, před rokem se v rámci našeho předsednictví EU dělala podobná akce, ale pouze pro politiky a zainteresované osoby. Protože se to líbilo, vznikl nápad, že by se to mohlo udělat větší, pro širokou veřejnost. Celé to organizuje tým pod místopředsedou vlády pro digitalizaci Ivanem Bartošem.

Jak jsem se k tomu dostal

Dověděl jsem se o tom díky Anežce Müller, která se o tom dověděla nejspíš přes svou roli v Česko.Digital a přes své angažmá v PyLadies.

Bylo to šup šup a už jsem si dopisoval s lidmi, jejichž e-mail končil @vlada.cz. Pak zase šup šup a najednou sedím v tramvaji směr Strakovka, abychom se tam na schůzce domluvili, co bych mohl pro TDČ udělat.

Upřímně jsem vůbec nevěděl, co od toho celého čekat, a taky jsem věděl, že už mám na podzim naplánované dvě akce (PyCon CZ a Frontkon), takže jsem k tomu přistupoval opatrně. Mám byznys v jednom člověku a nechtěl jsem naslibovat hory doly. Nakonec to dopadlo takhle:

• Mohl bych udělat veřejný Q&A stream na YouTube pod hlavičkou TDČ. Už jsem takový stream jednou na jaře dělal, takže nic nového, zároveň není potřeba příprava, protože se na to připravit nedá.
• Případně ještě nějakou přednášku, která by mohla být taky živě streamovaná na YouTube. Přednášky běžně v klubu dělám, opět nic nového.
• Slíbil jsem účast na zahajovací akci, kde budu moci mít i něco jako propagační stánek. Protože jsem jeden, budu si muset sehnat někoho, kdo bude na stánku, jelikož já bych měl spíš na té akci někde mluvit s lidmi.
• Pomůžu TDČ propagovat na svých sociálních sítích.

Přípravy Q&A

Tinuki, můj pomocník na video, si mezitím našel novou práci, takže jsme trnuli, zda a jaké směny bude během TDČ mít. Dlouho nám tedy trvalo potvrdit datum Q&A.

Chvíli jsem měl i náhradníka, no žonglovalo se s tím různě, ale nakonec jsme to prostě udělali úplně klasicky a vyšlo to pěkně. V podstatě by se dalo říct, že ve chvíli, kdy jsem to přestal překombinovávat a tlačit zbytečně na důležitost té akce, tak se vše zjednodušilo a prostě jsme to udělali na pohodu, punkově jako vždycky.

Jinou akci jsem do programu nakonec nezapsal, protože všechno ostatní už mě vytížilo dostatečně.

Propagace na sítích

Propagaci TDČ jsem se snažil dělat alespoň tam, kde jsem nejaktivnější. Na LinkedIn a na Mastodonu. Něco jsem ale nakonec hodil i na FB, do příslušných skupin.

TDČ stále nabíralo nové partnery. Postupně přibývaly firmy, které dělají kurzy, a dravě komentovaly pod každým statusem Ivana Bartoše na LinkedInu, nacpaly se do programu se svými akcemi, na web se svými články, apod.

Chvílemi jsem měl FOMO, ale chvílemi jsem si zas připomněl, že vůbec nevím, jaké ROI očekávat, takže asi nemá smysl to nějak zbytečně přepálit. Zvlášť když jsem jeden a mám už i tak dost naloženo. Moje logo se postupně ztrácelo mezi mnoha jinými. Naštěstí bylo aspoň nejžlutější.

Přípravy stánku na zahajovací akci

Stánek jsem nakonec outsourcoval na kamaráda Dana Srba, který vím, že je zběhlý v DTP a různých konferenčních výzdobách typu trička, rollupy, apod. Zároveň byl u zrodu junior.guru a ví o tom skoro všechno, takže je schopný nejen stánek zrealizovat, ale taky na něm být. A být na něm i sám chtěl, zajímalo ho totiž, jak taková akce vypadá. Dan měl v době před akcí nějaké osobní těžkosti, ale ujistil mě pak, že do příprav nezasáhnou, takže jsem se tím moc nestresoval a bral to celé za vyřešené.

Přípravy diskuzního panelu na zahajovací akci

Z organizace TDČ se ozvali, že by mě rádi viděli i v nějakém diskuzním panelu. S tím jsem souhlasil, protože to opět nevyžadovalo žádnou přípravu, kromě odnesení košile do čistírny. Souhlasil jsem ale pouze pod podmínkou, že v panelu nebudou samí muži. Složení se ladilo postupně a nakonec to mělo být 3:2 včetně moderátorky Zuzany Freitas Lopesové, takže pohoda.

Měli jsme i pár přípravných callů. Některé jsem stihl, jiné ne. Na přípravném callu ohledně diskuzního panelu jsme zjistili, že by se vzhledem k různým okolnostem možná hodilo jiné složení panelu, takže nakonec byl poměr 4:1, jedinou ženou byla moderátorka. Mrzelo mě to, ale jelikož byla tato změna poměrně turbulentní a bylo to jen pár dní před samotnou akcí, nerýpal jsem do toho už.

Zahájovací akce byla odpoledne. Dopoledne před tím moderátorka poslala do e-mailu nahrubo připravené dotazy. Úplně náhodou jsem si toho všiml, tak jsem se na ně stihl ještě připravit a sepsal jsem si odpovědi.

Ze začátku se měla probírat tahle studie. Přečetl jsem si aspoň její souhrn:

• Struktura trhu se promění – Na trhu práce v současnosti chybí cca 180 tisíc pracovníků. Do roku 2030 přijde cca 330 tisíc současných zaměstnanců o práci z důvodu zániku jejich pracovních pozic, zároveň vznikne přes půl milionu nových pracovních míst.
• Pracovní síla zestárne – Do roku 2030 naroste počet lidí ve věku 50 - 65 let o 18 %. Pokud by procentuální zaměstnanost věkových skupin zůstala stejná jako dnes, pak vlivem stárnutí populace a úbytku pracovní síly ve vyšších věkových skupinách může být v ČR do roku 2050 nižší HDP na obyvatele až o 16 % než v případě základního trendového vývoje.
• Naroste množství neobsazených pozic – Nedostatek pracovníků na trhu sice do roku 2030 naroste „jen“ na 190 tisíc (o 10 tisíc v absolutní hodnotě), ale vlivem stárnutí populace a odchodu silných ročníků do důchodu se situace dramaticky zhorší po roce 2030 a mezera poroste až na 400 tis. v roce 2040.
• Upskilling pro udržení konkurenceschopnosti a zvýšení produktivity a spokojenosti – 4,2 milionu pracujících sice nebude přímo ohroženo, ale budou se bude muset přizpůsobit změnám v ekonomice.
• Reskilling pracovníků, kteří jsou ohroženi nebo přímo přijdou o práci a jejich přípravu na novou pracovní pozici – 1 milion pracujících bude vážně ohrožen zánikem pozice.
• Doplnění pracovní síly – pracovníky ze zahraničí (nad rámec očekávaného vývoje např. uprchlíky z Ukrajiny) a vyšším zapojením ekonomicky neaktivního obyvatelstva - seniorů a osob pečujících o děti

Studie má vadu v tom, že byla dokončena těsně před válkou a před „příchodem“ AI. Potom se mělo diskutovat o novém projektu MPSV, katalogu kurzů jsemvkurzu.cz. Dotazy mířené na mou osobu měly vypadat nějak takto. Uvádím je už s odpověďmi, které jsem si předem připravil.

• Jak se z tohoto pohledu díváte na projekt MPSV? Záslužný počin. Oproti předchozímu systému akreditací je tohle mnohem blíže realitě a mnohem flexibilnější. Velký dík všem, kdo se zasloužili za vznik takového katalogu.
• Má šanci oslovit začátečníky? Odkazujete někdy na kurzy nabízené v rámci projektu? Ve skutečnosti to vypadá, že kurzy, které ve vašem katalogu nebudou, budou mít problém nalákat zájemce. Lidé zvlášť k aktuální ekonomické situaci nemají peněz nazbyt a pokud existuje takováto možnost získat příspěvek, tak se dle mého pozorování poptávka přesouvá ze soukromé sféry z velké části do katalogu MPSV. To přináší určitě výzvy, protože některé kurzy se to mohou snažit zneužít, jiné menší kurzy mají zase problém byrokraticky prokázat kvalitu a dostat pro uchazeče přiznánu dotaci, což pro ně může znamenat existenční problémy. Na junior.guru je katalog kurzů, který je teprve ve výstavbě. Chtěl bych, aby tam lidi mohli najít nějaký nezávislý přehled, vyfiltrovat si co existuje, zjistit jak seriózní která firma je, protože je to trochu divoký západ. Katalog kurzů MPSV jsem s tím už integroval a na profilech jednotlivých firem se zobrazuje, zda nabízí kurzy i přes eshop MPSV a jaké to jsou, i s odkazy.
• Jak velkou komunitu se vám povedlo postavit a co považujete za její největší přínos? Zhruba 400 lidí přímo v klubu, třetina ženy. Na webu, kde jsou všechny podstatné informace zdarma, je teď v průměru 16.000 návštěv měsíčně. Největší přínos vidím v tom, že si tam mohou lidi pomoci vzájemně. Já jsem jen kluk z plakátu a mohu dělat začátečníkům ambasadora, nějak tlumočit a sepisovat jejich zjištění a moudrost, ale jen v komunitě si mohou z první ruky navzájem poradit rekvalifikující se ženy na rodičovské, nebo právě lidi, kteří komunikují s ÚP. Lidé se motivují a vzájemně si pomáhají překonávat překážky na cestě, dávají si velkou psychickou podporu. Když to vidím, sám někdy nevěřím, co úžasného se mi povedlo vytvořit.

Přípravy rozhovoru na zahajovací akci

Těsně před zahajovací akcí mi ještě napsali, že by se mnou chtěli na místě natočit zvlášť nějaký rozhovor, tak jsem opět souhlasil. Dotazy mi poslali předem, takže jsem se na ně taky připravil a sepsal jsem si, co bych chtěl asi tak říkat.

1. S jakou motivací jste zakládal úspěšnou komunitu Junior.Guru, kde lidem radíte, jak získat práci a rekvalifikovat se v IT oborech?
   • Jako programátor jsem dobrovolnicky pomáhal PyLadies, což je aktivita, která se snaží dostat více žen k programování. Časem jsem pochopil, že nestačí naučit se základy programování, ale že k získání práce je potřeba ještě spousta informací, kroků, že tam jsou různé pasti, a že by to bylo dobré někam sepsat. Tak vznikla příručka.
   • Když se to lidem líbilo a sešlo se to s mým odchodem z práce, řekl jsem si, že najdu způsob, jak by mě to mohlo uživit, a zkusím to dělat na plný úvazek.
   • Ostatní věci následovaly. Komunita, podcast, atd.
2. Mají lidé, dříve technickou oblastí nepoznamenaní, z tohoto oboru strach? Jak jim pomáháte ho překonávat?
   • Často si lidi nevěří, že se na to hodí. Přitom IT není žádná magie, kterou by dělala sekta vybraných kouzelníků.
   • Sebedůvěra, sebeláska, strachy, to jsou témata, která ovlivňují hodně lidí, když chtějí změnit kariéru, a proto spolupracuji s psycholožkou Nelou Slezákovou, která se na IT specializuje. Děláme přednášky aj. osvětu.
3. Co jsou naopak nejčastější motivace lidí, kteří se chtějí do IT vrhnout bez předchozí zkušenosti?
   • Je spousta lidí, kteří se o IT nějak v minulosti otřeli, v dětství i v dospělosti, bavilo je to, ale nikdy si nemysleli, že by to mohla být jejich kariéra. Teď to chtějí zkusit.
   • Z velké části to jsou pracovní podmínky. Nejde jen o peníze, ale i o to, že máte možnost flexibilnější pracovní doby, zkrácených úvazků, práce na dálku.
   • Odcházejí z toxického pracovního prostředí s vidinou toho, že v IT s nimi budou jednat jako se svéprávným člověkem. Základní důstojnost, respekt, zodpovědnost.
   • V IT se máte stále kam posouvat a co se učit nového, máte si vždy jak polepšit.
   • Občas narazím na naivitu lidí naočkovaných marketingem vzdělávacích agentur. Myslí si, že za tři měsíce budou někde pracovat za 80.000 měsíčně. Těžko jim to zazlívat, když to na ně všude vyskakuje.
4. Jaké kompetence by měli úspěšní pracovníci v IT mít?
   • Základní práce s počítačem a internetem.
   • Velmi pomůže aspoň špatná angličtina.
   • V IT je mnoho oborů, kde se uplatní různé dovednosti. Vedoucí týmu, grafický designer, komunitní manažer, tvůrce dokumentace, nebo programátor využijí každý úplně jiné dovednosti.
   • Pro programátory je to třeba chuť šťourat do problému, dokud nevyšťourám řešení, na rozdíl od „to nejde“, nebo „nevím“, apod.
5. Jaké jsou nejobvyklejší stereotypy o práci v IT a jak se je snažíte bourat?
   • Hacker v kapuci někde ve sklepě, filmová představa z dob, kdy se IT věnovalo pár nadšenců a pro ostatní to bylo tajemné.
   • Není to pro starý. Není to pro ženy.
   • Je potřeba mít VŠ, nebo hodně umět matematiku.
   • Hromady peněz.
   • Stačí umět málo a firmy se o člověka porvou. Minimálně poslední rok je trh ochlazený a firmy vyhazují lidi, vůbec nenabírají, nebo jen málo a vybírají si. Všichni víme, že to je dočasné, protože reálně všem chybí lidi a práce, která je potřeba udělat, je hromada. Jenže v energetické krizi, inflaci, s válkou za bukem, investoři i firmy teď šetří a vyčkávají. Junior dneska pošle třeba 40-50 CVček a má problém, aby firmy vůbec odpověděly.

Zahajovací akce

Před akcí jsem byl nemocný. Celý víkend jsem se šetřil, abych měl sílu a hlas předvést v pondělí nějaký výkon. Rušit se mi to nechtělo.

V den akce jsem si ráno ladil výše zmíněné odpovědi na otázky, ale také jsem dost přemýšlel o outfitu, protože akce měla být sice neformálního charakteru, ale zároveň ji měl uvádět prezident. Nakonec jsem zvolil nové tmavě modré džíny, slušnou bílou košili, lehké bavlněné sako, černý pásek a formální černé kožené boty. Na samotné akci šlo nakonec vidět leccos. Na stánku neurazilo ani tričko, na pódiu jsem myslím zapadl docela dobře a zároveň jsem to nepřehnal. Ani prezident nepřišel v kravatě.

Snažil jsem se vyjet na místo včas, ale dopadlo to jako vždycky. V tramvaji mi volá žena, že jsem doma zapomněl sako, tak jsem se pro něj vracel a do Holešovického Vnitroblocku dojel nakonec Boltem. Tam mě čekal prázdný stánek, protože Dan nestíhal ještě víc. Myslel, že nějaké věci sežene ještě v pátek před víkendem, ale překvapilo ho, že byl státní svátek. Vše se tedy honilo na poslední chvíli. To jsem se trochu zapotil. Prakticky hned se začátkem akce jsme ale vše nahodili a bylo to v pohodě.

Měli jsme nakonec štěstí, protože jsme nafasovali stoleček u sloupu a se zásuvkami. Na akci nebyly povolené rollupy, ale díky sloupu mohl Dan nalepit velký žlutý panel junior.guru do výšky a věřím, že to muselo vypálit zorničky i panu prezidentovi.

Chvíli jsme ladili účty na macOS, aby se dalo něco prezentovat z mého počítače. Zjistil jsem, že Guest User je celkem nepoužitelný, otevře to jen Safari a nepovolí ani připojit monitor, takže jsem musel v systému Danovi vytvořit úplně nového uživatele.

Stánek se ale nakonec ukázal jako věc plus mínus zbytečná. Žádná velká partnerství jsme tam nenavázali, ke stánku nikdo velmi nechodil. A ani my jsme neměli moc důvodů chodit očumovat stánky ostatních organizací. Co dělají Czechitas, GUG, nebo Nauč mě IT - to vím. Co dělá kybernetický úřad nebo NPI nevím, ale taky nevím, jestli mě to vlastně zajímá, když já dělám úplně jiné věci. Většina materiálů na stolech byla mířena na cílovky jednotlivých organizací (junioři, učitelé, studenti…), ale ty na akci nebyly, byla to uzavřená akce. Měla sloužit networkingu mezi organizacemi, k propojování, spojení sil.

Podle mě by to dopadlo lépe, kdyby každý dostal na (striktně) 5 minut projektor, bez následné diskuze, a mohl by udělat lightning talk o tom, co jejich organizace dělá. To bych se rád podíval a kdybych viděl nějakou možnost spolupráce či synergie, dotyčného bych si v prostoru odchytil i bez stánku. Taky bych hned měl diskuzní otvírák pro spoustu lidí v sále: „Vy jste ta, která dělá to a tamto, že? Můžete mi o tom říct víc?“

Naštěstí jsme do stánku nijak zvlášť neinvestovali. V podstatě to stálo jen trochu nervů a ten žlutý panel, který jsem ale následně hned párkrát použil. Dan se díky cateringu dobře najedl a aspoň měl čas řešit to, že chudák cestou na akci ztratil telefon. To mu dalo dost zabrat, protože jak zní velké moudro z prvního dílu Macha a Šebestové, „brýle bez brýlí se špatně hledají.“ Taky kvůli tomu nemáme žádné fotky toho, jak něco dělám já 😀

Na stánku NPI jsem ale přece jen zjistil něco zajímavého. Paní mi dala kontakt na někoho, kdo zpracovává studii o juniorech. Hned jsme se spojili a máme naplánovanou schůzku.

Zahájení akce bylo pěkné. Pavel přitáhl pozornost spousty kamer a foťáků, možná až moc. Z akce už jsou oficiální fotky a vlastně mě trochu mrzí, že na nich je skoro jenom prezident 😀 Dokud na akci byl, pronásledoval ho dav fotografů a dalších lidí. Zastavil se u stánku SŠ studentů, kteří vymysleli vlastní AI, a kde zajisté vznikly nějaké pěkné fotky jak prezident hledí vstříc budoucnosti, technologiím a mládí.

V Pavlově projevu se mi líbilo, že akcentoval věci jako zpožděné platby sociálních příspěvků, kdy kvůli přetížení úřadů a nedotáhnuté digitalizaci dostávají lidi, kteří ty peníze nejvíc potřebují a jejichž cashflow je úplně na prd, dávky třeba i s několikaměsíčním zpožděním.

Hodně se mi líbilo, co říkal Martin Mesršmíd, ale vlastně mi to zároveň znělo jako úplné sci-fi. Že bychom nevyplňovali formuláře? Že by si stát uměl data předávat z jednoho úřadu na druhý? Že by nebylo potřeba žádat, ale stát by sám proaktivně navrhl, že mám na něco nárok, a já bych jen souhlasně stiskl tlačítko a bylo by hotovo? Nicméně je fajn, že ty změny má za úkol někdo, jehož sny jsou v souladu s mými 😀

Co se týče diskuzních panelů a přednášek, snažil jsem se akci využít hlavně pro networking, tak jsem na nich spíš nebyl. Taky mi trochu dělalo problém udržet si přehled o programu. Vlastně nevím, jestli tam byl vůbec někde vyvěšený.

Hledal jsem v místnosti aktivně lidi, které bych aspoň trochu znal, a kteří by mě mohli představit nějakým dalším zajímavým lidem. Potkal jsem pár takových a dobře jsme si popovídali, nebo se pozdravili. Užíval jsem si hlavně povídání s Petrou Kumovou a jejími kolegy. Napadlo mě pak, že bychom mohli některé z lidí, které jsem potkal, pozvat do podcastu, tak uvidíme, co z toho bude.

Žádné obrovské spolupráce ani žádný zásadní marketing z toho asi nebude. Ale třeba se něco vyvrbí časem. Někdy člověk jen někde ukáže ksicht a zúročí se to sice s velkým zpožděním, ale zúročí. A třeba i tak, jak by to jeden ani nečekal.

Viděl jsem tam i nějaké známé osobnosti, jenže nejsem ten typ, abych k nim přišel, zahlásil „jé, já vás znám z televize!“ a pak nějak plynule navázal duchaplnou konverzací. Bez toho, aby mě někdo představil, se prosazovat neumím. A hlavně se neumím prosazovat mezi lidi, kde si nejsem jistý, zda vůbec máme společná témata k řešení.

Diskuzní panel

Téma bylo „Až se rok 2030 zeptá, jakou máte práci…“ Seděli jsme tam:

• Zuzana Freitas Lopesová (MPSV, moderátorka)
• Jan Siuda (Boston Consulting Group, dělali studii)
• Jan Horák (MPSV - ÚP ČR, dělají jsemvkurzu.cz)
• já, vlastně taky Jan (Junior Guru, motám se kolem rekvalifikujících se lidí)

Jak bylo naplánováno, nejdřív jsme probrali studii, potom katalog ÚP, potom co si o tom myslím já, ale nešlo to samozřejmě vyloženě podle scénáře a nerecitovali jsme tam připravené odpovědi. Přišlo mi, že jsem hodně ujížděl a nedokázal říct věci stručně a úderně, takže některé důležité věci jsem neřekl. Ale to nevadí. Nevím, jestli je někde záznam.

Dost jsme se pak bavili hlavně o tom katalogu ÚP, který je sice fajn, ale má ještě dost much. Jan Horák projekt převzal dva týdny před akcí a nezbývalo mu, než dušovat se, že mouchy vychytají. Po panelu se kolem něj sešlo kolečko lidí, kteří ho přišli grilovat kvůli tomu, jaké má (zatím) jsemvkurzu.cz nelogičnosti a nefunkčnosti, především v procesech a aplikaci celé věci skrze jednotlivé ÚP. Dle účastníků kolečka se to údajně neslo v poklidném duchu a nešlo o opravdové grilování, jen o „zpětnou vazbu“, ale jak to vnímal pan Horák, to nevím 😀

Měl jsem v kapse připravený Coldrex, kdyby to bylo špatný, ale naštěstí to špatný nebylo. Mluvit jsem mohl, soustředit jsem se taky dokázal. Během panelu mě akorát rozrušila pěkná dáma v červeném, která se mihla za sklem, to jsem si vzpomněl na Matrix a na chvíli ztratil pozornost. A pak mě ještě rozrušil fakt, že jsme seděli na nějakých historických křesílkách, protože to jsem si hned vzpomněl na tzv. Zemanovu olympiádu Standy Bilera (první díl, druhý díl). Když se vám tohle dostane v ten moment do hlavy, už to z ní nevyndáte. Najít potom polohu na křesle, která bude působit důstojně, je značně obtížné.

Rozhovor

Po panelu jsem se zakecával s lidmi, ale pak si mě odchytili ještě na ten samostatný rozhovor. Dotáhli mě na kameru před rollup a představili mi moderátorku, která mě bude zpovídat - onu dámu v červeném.

Rozehřáli jsme se nějakým small talkem a jelo se. Otázky jsem dostával asi ty, které byly avizovány, rozhodně mě žádná nezaskočila, ale uvolněný jsem teda nebyl. Všelijak jsem se tam posouval a mával rukama a snažil se opět o nějaký stručný projev, ale spíš jsem zase chrlil nějaká náhodná slova jedno za druhým a kdo ví, co z toho vůbec bude.

Moderátorka byla milá, ale jak přikyvovala a ptala se, v hlavě mi naskočila scéna z Chalupářů, kde přijede televize na slavnosti a zpovídá místní (čas 26:17 tady), a nemohl jsem se toho obrazu zbavit 😀

Pak jsem se ještě chvíli bavil s kameramankou, která na základě videa bude psát i článek. Nezapamatoval jsem si v tom stresu jména, takže nemám kontakty, ale video by pak prý mělo být na sociálních sítích TDČ, na eduklub.cz a na itpeoplecz.cz. S vydáním tohoto článku se mi na video čekat nechce, ale až ho někde zahlédnu, tak ho sem doplním.

Stream na YouTube

Po náročném pondělí jsem měl večer dost vymluvený hlas a můj stav se trochu zhoršil. Tím byla ohrožena moje úterní online akce, ale řekl jsem si, že to nebudu hrotit a že si to dám prostě u čajíčku.

Napadlo mě donést si do kanceláře ten žlutý panel ze stánku a dát ho nějak za sebe, abych v záběru neměl jen bílou stěnu. Dal jsem ho na topení a krásně byl vidět.

Akci jsem zahájil anketou, zda mám pít čaj nebo Coldrex, ale bylo to jen na oko, protože jsem hodlal vypít postupně oboje. To mi pomohlo zvládnout mluvit skoro 2 hodiny v kuse. Záznam je tady.

Byla to pohoda, akorát mě překvapilo, že z YouTube chatu nebyly skoro žádné dotazy. Připojil se vlastně někdo? Očekávání byla velká, když to byla TDČ akce pro veřejnost, ale nakonec nevím, jak moc „široké veřejnosti“ dorazilo. Akci jsem předtím normálně propagoval, takže to, že na ni přišli lidi mimo klub, mohlo být i díky mně samotnému. Na YouTube kanálu jsem taky nezaznamenal žádný zásadní nárůst odběratelů (zhruba jeden nebo dva).

Za 6 dní to má 210 shlédnutí, přičemž ta jarní Q&A má po 7 měsících 585 shlédnutí. Možná má někde YouTube detailnější statistiky, ale já se v tom zas tolik nevyznám. Každopádně se připojilo velké množství lidí ze samotného klubu, přes 30 online, což Q&A zařadilo k těm nejúspěšnějším akcím v klubu. Z klubu nakonec padala i většina otázek.

Výroční setkání DigiKoalice

Mezitím mi přišlo do mailu, že v pátek bude výroční setkání členů DigiKoalice. To je platforma, která se snaží v jednom guláši smíchat stát, neziskovky, firmy, apod., aby o sobě všichni věděli, mohli se nějak koordinovat, spolupracovat, pomáhat si.

Je to celé zaměřené hodně na digitální výuku ve školách, MŠMT, apod., takže to jde většinou mimo mně. I proto jsem na výročním setkání nikdy nebyl, a to ani když to bylo online. Ale letos jsem si řekl, že když je to někde na Kampě a já už budu během TDČ ve varu, tak proč bych tam při pátečku tou tramvají nezajel.

Tak se i stalo. No a jak už to tak bývá, organizátoři, především Petr Naske, který mě do DigiKoalice kdysi přitáhl, si všimli, že chci přijít, a hned mě ukecali na to, abych tam měl nějaký výklad u stolečku.

Opět nebyly povolené rollupy, ale mohli jsme si vzít letáčky. Tak jsem vzal samolepky a „the letáček“, tedy onen žlutý panel z pondělního stánku.

Nečekal jsem od toho vlastně nic, takže jsem nebyl v žádném stresu a jen se těšil na nějaké pěkné prostory, možná zajímavé lidi, možná nějaké jednohubky a kafe. Konalo se to v Lichtenštejnském paláci přímo u Vltavy, takže krásné prostory a krásné výhledy. Z různých promluv organizátorů jsem pochopil, že tyto prostory měli k dispozici výjimečně jen díky tomu, že byla akce zařazena do TDČ.

Nakonec jsem měl hned několik pěkných konverzací a myslím že i svým povídáním u stolečku jsem zaujal svou skupinku tří nebo čtyř přihlížejících. Povedlo se mi družit především s lidmi kolem Matfyzu, Confido Institute, Psaní Hravě a OrgPad. Zajímavá směsice!

Na setkání jsem si uvědomil, že učitelé už docela dost jedou Python a možná by mělo velký smysl říct jim i o tom, že existuje Pyvec (kde jsem ve výboru) a jeho dokumentace. Tak jsem to tam do nich tlačil a když jsem přijel domů, ještě jsem rozhodil pár statusů do skupin na FB, kde jsem se snažil lidem připomenout, že Pyvec existuje, co je, a že máme třeba návod, jak si založit Python sraz ve vlastním měste. Taky mi došlo, že by mohl být Pyvec členem DigiKoalice. Ale nepodnikl jsem zatím žádné kroky pro to, aby se jím stal.

Jak to celé hodnotím?

Vůbec jsem nevěděl, co mám vlastně od TDČ čekat. To asi nikdo, včetně organizátorek, protože to byl v podstatě první ročník, pomineme-li loňský nultý.

Řekl jsem si, že to zní jako fajn aktivita a pokud to nebude žádný průšvih, tak že to rád podpořím a třeba mi to něco i dá. Průšvih to nebyl, podpořil jsem to rád. Očekávání ohledně toho, co mi to má dát, jsem měl nastavena raději nízko.

Šel jsem do toho s tím, že se pokusím nepřepálit vloženou energii, že vymyslím věci, které bych možná stejně dělal, a uvidím, co z toho celého bude. Tak se i stalo a já jsem rád, protože mám z celé věci ve výsledku dobrý pocit.

S ničím jsem se zbytečně nestresoval, nic složitého ani velkolepého jsem nepřipravoval, žádné ohromné částky neinvestoval. Přesto jsem se zapojil a akci snad nějak podpořil a pomohl jí. Na oplátku jsem z toho měl zajímavé zážitky, možná do budoucna zajímavá spojení, a mohl jsem se ukázat na potenciálně zajímavých místech.

Když jsem v roce 2019 amatérsky maloval v Keynote logo junior.guru, asi jsem si nemyslel, že za 4 roky bude rotovat na slajdu za prezidentem nebo místopředsedou vlády. To, že mě někdo pozval na uzavřenou akci, kde jsou politici a prezident, a to, že mě dobrovolně ještě nacpali do všech panelů a rozhovorů, zřejmě znamená, že dělám něco dobře a že to za něco stojí.

Můj status na LinkedIn, který v podstatě jen říká, že jsem byl v jedné místnosti s prezidentem a měl jsem tam velký žlutý obdélník, má k dnešnímu dni 4.262 impresí, 142 reakcí, 1 repost a 12 komentářů. Nakonec mi možná udělal větší parádu, než celý ten stánek ve skutečnosti 😀 Dává mi to kredit.

Nebo profil Ivana Bartoše - má na LinkedIn méně sledujících než já (2.526 vs 3.088) a když sdílí něco mého, možná to ani nedostane k více lidem. Ale hlavně to dává tomu, co dělám, kredit. A o tom to asi hlavně je. Do mailu mi dokonce přišlo PDFko s jeho podpisem pod tzv. záštitou 🙂

Pokud mám vypočítat ROI, zainvestoval jsem především čas a přípravy a stálo mě to pár tisíc za realizaci stánku a streamování Q&A. Ale Q&A bych nejspíš napodzim dělal i bez TDČ. Na oplátku mám zážitky, možná kontakty, a hlavně kredit. Někde jsem se ukázal, někdo se o junior.guru dověděl.

Taky mám teď žlutý panel, který se třikrát za jeden týden osvědčil v boji. Vytvořený narychlo na koleně, v náhodném formátu a provedení, ale nakonec překvapivě dobře použitelný pro vše, co jsem teď potřeboval. A relativně snadno se převáží MHD, když pominu, že se musím naučit s ním neliskat spolucestující, když se mi do něj v metru opře vítr.

Mohl jsem něco udělat líp? Možná jsem mohl ještě víc networkovat, ale nic si nevyčítám, na zahajovací akci TDČ jsem byl z velké části prostě jen rád, že zvenku připomínám zdravého člověka. Možná jsem mohl udělat víc akcí, ale jaký efekt by to mělo?

Mohlo TDČ udělat něco líp? Nevím. Určitě spoustu věcí, různých drobností, ale byl to první ročník tohoto formátu. Věci mají svůj rozjezd a i kdyby se vše povedlo, může trvat i roky, než na TDČ budou proudit davy. Jako start mi to přijde v pohodě. Co musím vyzdvihnout, byla perfektní komunikace a koordinace všech organizátorek. Vždy jsem měl všechny informace a pokud jsem neměl, okamžitě odepisovaly na e-maily a vše objasnily.

Přijde mi fajn, že vláda se TDČ nesnaží nějak vymyslet sama, bez kontaktu s běžnými smrtelníky, ale naopak šli a oslovili všechny možné organizace, neziskové i ziskové. Takhle to mělo nějaký smysl a možná jsme nakonec v očích veřejnosti propůjčili kredit trochu i my této vládní akci. Že to není jen nějaké divadlo, aby se utratily rozpočty a lidi se polácali po zádech, ale že to je akce, kterou i lidi z praxe berou vážně.

Je zajímavé, že ještě před pár lety by na takovou akci o digitalizaci jednak nejspíš nedorazil prezident, jednak bych na ni nedorazil ani já, pokud by to bylo pod záštitou tehdejší vlády - nebo onoho prezidenta. Tato vláda není dle mých představ (chtělo by se říct - která je?), ale aspoň nemám morální problém být v jedné místnosti s Bartošem nebo Pavlem.

Bylo to fajn. Díky všem, že jsem mohl být součástí téhle akce, ačkoliv jsem taková malá ryba, a že jsem nakonec dostal tolik prostoru, aniž bych si o něj vyloženě říkal.