Tento článek vyšel před 14 lety. Můžete si jej přečíst v rámci zkoumání minulosti, ale přepokládejte, že dnes se Honza již nemusí s obsahem ztotožňovat.
Byl Štědrý den,
samoty čas.
Nebyl to sen,
v bytě ni hlas.
Během odcházení
vzali ji k sobě.
A teď tady není,
ticho jak v hrobě.
Pouštím teplo ven,
mám chladné ruce.
Chybí tady ten,
kdo mi hřál srdce.
