Volby jsou o marketingu. Už dávno se nevyhrávají programem. Ten před volbami nikdo nečte a po volbách nerespektuje. Strany jen nahazují ksichty a hesla, aby si do nich lidé promítali svá očekávání a aby se následně zcela pocitově rozhodli, komu z dostupného výběru to hodí. Musíme ale hrát tuhle hru? Já jsem se rozhodl, že to odehraju naopak. Vyberu si téma, které je pro mě důležité a pomocí marketingu ho odkomunikuji politikům.
Poznámka: Dovolil jsem si v tomto článku výjimečně využít výrazů jako „srát“, „hovno“ nebo „dělat si prdel“. Pomohlo mi to určité věci popsat krátce a výstižně, byť délku článku to nezachránilo a je to opět na dlouhé čtení. Třeba čtení na záchodě, když už jsme teda zrovna u toho.
Marketing vůči politikům
Kdysi jsem v Brně založil hospodská setkání fanoušků programovacího jazyka Python. Začali na ně chodit lidi, ale já chtěl, aby na něj chodily i firmy. Jenže jsem nevěděl, jak je oslovit. Jak už to tak u zkušenějších ajťáků bývá, zároveň mi stále psali a volali náboráři s nabídkami práce. Já byl ovšem se svou prací spokojený, tak jsem je akorát odmítal. Chvíli mi trvalo, než mi to docvaklo. Stačilo to celé postavit na hlavu a otočit ve vlastní prospěch. Když mě kontaktovali, s „díky“ jsem je sice odmítl, ale okamžitě jim vysvětlil, že existují srazy, kam chodí přesně lidi jako já a že tam jistě jako firma někoho skvělého najdou. A bylo to!
Rozhodl jsem se použít stejnou strategii pro letošní volby do parlamentu. Chtěl bych, aby se řešilo klima, ale hlavní strany na toto téma spíš serou, čest výjimkám. Některé si z toho vyloženě dělají prdel, když mají jako ekologického experta člověka, jenž si myslí, že klima vyřeší včelařením. Nebo jejich předseda pohrdá mladými, kteří přišli s objektivní zpětnou vazbou na program. Mohl bych si jistě vybrat z těch, kteří klima v programu odflákli nejmíň, jenže tím nic nevyřeším. Řešení změny klimatu není osobní, individuální volba.
Řešení má dva kroky, a to zaprvé nastavení mysli většinové společnosti, zadruhé politická opatření. Nastavení bychom měli, tři čtvrtiny české veřejnosti si uvědomují, že změna klimatu způsobená lidskými aktivitami reálně probíhá a představuje závažnou hrozbu. Na české politiky je to ale příliš složité téma, tak jej raději ignorují, stejně jako třeba školství nebo zdravotnictví. Co s tím? Otočit hru. Říct politikům, že je tady dost lidí, které klima zajímá a pro které nikdo z uvedených nenabízí dostatečně uvěřitelný zájem o řešení tohoto problému. Jak jim to říct? Marketingem.
Jenže jaké marketingové možnosti má před volbami jednotlivec? Rozdávat vysvědčení za klimatický program je hezké, ale není to pro každého a dopad takového happeningu je omezený, i když se dá sdílet na videu. Jeden jednoduchý marketingový nástroj tu ale je a použít ho může každý: Zelení.
Hlas jako ukazováček
Nebo jako prostředníček? Hmm… :) Každopádně nejdřív musím vysvětlit, jak to vlastně myslím.
Koukněte se na výsledky studentských voleb, kde Zelení dostali skoro stejně procent jako ANO. Když si budete chtít jako občan, politik nebo novinář vysvětlit, jak je možné, že mají Zelení tolik, napadne vás prostě jen jedna jediná věc: Voličům, v tomto případě mladým, záleží na klimatu. Je možné, že tam spadlo pár hlasů i kvůli dalším aspektům programu Zelených, ale protože se volí podle ksichtů a hesel, ne podle programů, ten hlavní důvod je pro každého jasný jak facka, je to klima.
Teď si představte, že se takový sloupeček začne objevovat v průzkumech nebo dokonce ve výsledcích voleb. Je to nejpřímnější marketingový signál, jaký může volič dát všem politikům, že není zvědavý na jejich nerozhodnost v oblasti klimatu, že chce nějaký plán a že ho toto téma zajímá.
A co Piráti?
Mnozí jistě namítnete, že Piráti také mají program, jak změnu klimatu řešit. Má to ovšem několik problémů. Piráti nejdou do voleb sami, nýbrž v koalici se STAN. A koalice PirSTAN nejde do voleb spolu s nějakými kamarády, s nimiž se následně chystá vládnout, ale obklopena stranami, jež na systematické řešení klimatické změny serou. Bez ohledu na výsledný počet hlasů a mandátů, je velmi nepravděpodobné, že Bartoš bude premiérem nebo že nebude cokoliv z programu Pirátů rozředěno na vodu.
A má volba PirSTAN stejný „obrácený marketingový efekt“, který jsem si výše zadal za úkol? Nemá a neměli by jej ani Piráti samotní. Když vynechám nálepky jako „neomarxisti“, Piráti jsou především autorské právo, transparentnost, digitalizace, „takoví ti mladí dredaři“. STAN jsou především regiony, starostové, „takoví ti skautíci“. Co přesně je PirSTAN, nejspíš neví ani PirSTAN. Černý sloupeček v grafu nelze na první dobrou vyložit jako zájem voličů o řešení klimatické změny.
Alespoň teoretickou šanci dostat se do parlamentu mají dvě progresivní strany: Piráti a Zelení. Ani jedna nemá šanci mít po volbách premiéra nebo postavit progresivní vládu, která by něco odšpuntovala a seriózně se snažila naplánovat nějakou budoucnost. Chybí subjekty do party. Jen jedna z těch dvou stran má ale potenciál vyslat všem zkratkovitou zprávu, že rostoucí skupina lidí považuje změnu klimatu za významný problém, na který zbytek české politiky sere.
(Jen opáčko, progresivní neznamená nutně levicový, ale hledící do budoucnosti, ochotný jít naproti změnám. Lze být zároveň progresivní a přitom vlevo, ve středu, nebo vpravo. V ČR tedy napravo nic takového není, TOP09 je nejblíž, ale pořád daleko.)
Volba Zelených nemá za cíl, aby byla Magdalena Davis premiérkou, i když za mě osobně by to bylo jistě fajn. Cílem je využít stoupající sloupeček Zelených jako signál, díky kterému se většina ostatních stran chytne za nos a začnou změnu klimatu konečně brát vážně, jako například v Německu.
Třeba nejsme schopni porazit populismus, ale můžeme mu dávat návnady. ANO začalo vpravo, pak vyluxovalo hlasy ČSSD posunem vlevo, teď bude zase luxovat hlasy SPD posunem do hněda. Je jedno, co tady bude za 4 roky za strany, staré nebo nové. Potřebujeme, aby v grafu viděli sloupeček Zelených stoupat jako zdvižený prst, že existuje téma, kde přicházejí o voliče. Teprve potom začnou toto téma brát vážně.
A co Babiš?
Mnozí jistě namítnete, že na takové srandy není teď ten pravý čas, protože tyto volby jsou o poražení Babiše. Řekl by mi to i chatbot Milionu chvilek nebo jiná jejich kampaň, která nepřipouští volbu nikoho jiného, než PirSTAN či SPOLU.
Zaprvé, každé volby se bije na poplach, že teď není ten pravý čas, takže to bychom se nikam nedostali. Jak vysvětlím níže, z mého pohledu je to naopak, mě Babiš vlastně vůbec už nezajímá. Do 30 let se budeme smažit v pekle a já tu mám řešit jednoho páprdu oligarchu (jednou umře), jeho stranu (časem se rozsype) nebo korupci (byla vždycky a bude vždycky)? Jistě, v lokálním a krátkodobém měřítku jsou to nepříjemnosti, ale za pár let to bude pryč a budeme si o tom číst v nějaké Taberyho knížce. Co nebude pryč, je klimatická změna, ta bude jen horší.
A druhá věc, z mého pohledu progresivního voliče jsou tyto volby předem prohrané. Jediným výrazným progresivním subjektem jsou Piráti, ty ale přibržďuje STAN a tohle duo následně zcela zbrzdí povolební situace. S kým chcete cokoliv progresivního prosadit? Zbytek poslanecké sněmovny bude po volbách zabetonovaný stranami konzervujícími status quo. Tady nejde o to, jestli doleva nebo doprava. Manželství pro všechny není otázka doleva nebo doprava, je to milionkrát vyřešená, čistě právní otázka, většina Čechů s tím nemá problém, ale my to tady furt budeme řešit a motat se v tom jak hovno pod splavem.
Co se týče prosperity této země, vůbec nerozumím tomu, v čem je vláda ODS lepší, než vláda ANO. Jasně, je tam technokratický rozdíl v tom, že ANO je populistická strana jednoho muže, zatímco Fialu zvolili členové strany. Jasně, demokraticky zvolení politici, kteří nevlastní největší média v zemi, budou mít asi méně efektivní korupční mašinérii. Jenže tohle nestačí.
Co se týče dopadů na tuto zemi, fakt nevím, v čem je SPOLU lepší. Covid-19 by posrali úplně stejně, minulé léto ho podcenili, Fiala kritizoval roušky od 1. září. SPOLU chce, abychom patřili na západ, ale zamilovaní jsou ve skutečnosti do Maďarska a Polska, což jsou v dnešní době náramné vzory. Místo aby se řešil rozpočet, ODS do něj nejdřív „spolu“ s ANO udělá sekeru a potom v programu slibuje nesmysly. Místo aby někdo řešil rozdělení společnosti, zasazují se lidé z konzervativního bloku (včetně lidí ze STAN) o větší likvidaci těch, kteří už teď nemají nic. Je nepříjemné pozorovat, jak Milion Chvilek nahání lidi jako ovečky výhradně do náruče PirSTAN nebo SPOLU, a to zvláště ty, pro které by třeba zrovna vláda SPOLU byla spíš likvidační, než cokoliv jiného. Focení u žiletkového plotu ani nekomentuju, ale odkážu. Blesk tam má bizarní koláž s Bergem, kterou nemůžu vynechat :D
Vše výše považuji za ukázku toho, jak bude Česko vypadat po volbách. Nemusím vůbec spekulovat o tom, jestli bude nějaká koalice ODS a ANO, je to fuk. Pokud se nestane zázrak, budou výše zmíněné věci realitou české politiky na další čtyři roky. A to nás ještě čekají otázky, na které teď od stran většinou neznáme odpovědi vůbec.
Jakákoliv vláda, která vznikne po těchto volbách, bude muset být s ANO nebo se SPOLU. Progresivní varianta, kdy se do čela státu dostanou lidé, kteří se snaží aspoň trochu zamýšlet nad tím, jak se tady bude žít za 10, 20 nebo 30 let, neexistuje. Dilema s propadnutým hlasem není žádné dilema, můj hlas propadne tak jako tak, ale jen volbou Zelených mám možnost tím hlasem něco „říct“.
Proč vůbec řešit klima
Existují lidé, kteří nevěří na covid-19 nebo si myslí, že země je placatá. A myslí to vážně. Pod vlivem různého dezinfa se dostali do stavu, kdy jim víra v tyto věci přijde rozumnější, než víra ve vědecký konsenzus. Tyto lidi nemám jak zachránit, ale můžu zachránit vás, kteří vědcům věříte.
Vy jim totiž sice věříte, ale když říkají něco nepříjemného, zavřete před tím oči a raději se ponoříte do pěny dní, než abyste se tím stresovali. Je to běžné. Lidé od takových nepříjemných pocitů prostě utíkají. Nikdo nechce myslet na smrt, na opuštění dlouholeté práce nebo rozbití desetiletého vztahu. Tyto věci se blíží s každým týdnem a jednou budou nejspíš nevyhnutelné, ale jsou děsivé a větší než my, takže raději utečeme tu k seriálu, tam k nekonečnému komentování na Facebooku.
Jednou z takových věcí je i klimatická změna. Už jen z hlediska mé sociální bubliny a toho, ke komu se má šanci tento článek vůbec dostat: Pokud toto čtete, je velmi pravděpodobné, že vědcům věříte a o klimatické změně nepochybujete. To je dobře! Vědci jsou si totiž jistí tím, že se klima mění a může za to člověk. Na ten odkaz si klikněte. Je tam totiž pěkně rozebrané, co to přesně znamená, že si jsou vědci „jistí“. Vždy jde totiž o nějakou míru pravděpodobnosti a „docela jistí” jsou si už poměrně dlouho. To, že jsou si dnes „jistí“ tedy znamená, že o tom už neexistují téměř žádné pochybnosti. Prostě to tak je. Mění se nám klima a můžeme za to my.
Tak si to zrekapitulujme. Věříme vědcům, že existuje covid-19, že očkování je dobré, že země není placatá, že klima se mění a můžeme za to my. A teď pokračujme. Vědci říkají, že se hroutí Golfský proud. To neznamená, že v Norsku přestane pršet a místo toho bude víc sněžit. To znamená, že polovina planety změní svoje fungování. Vědci neříkají, že se to stane možná, ale že je možná už pozdě s tím cokoliv udělat. Co dále vědci říkají si přečtěte v tomto článku na Respektu. Cituji:
- „Každá z posledních čtyř dekád byla teplejší než všechny předchozí (počítáno od roku 1850).“
- „Země se do konce století ohřeje téměř o tři stupně …, což znamená, že na ní bude nejtepleji za poslední tři miliony roků. Před třemi miliony let, … na některých místech Antarktidy rostla obdoba buků, Grónsko nepokrýval led a hladina moře byla o 8–14 metrů výše než dnes.“
- „Budeme svědky sílících a častějších tropických bouří i prudkých výkyvů cen potravin.“
- „Řadu oblastí včetně jižní Evropy a rozsáhlých částí amerického kontinentu postihnou sucha.“
- „Vzestup hladiny moří doprovodí záplavy pobřežních oblastí umocněné bouřemi.“
- „Do pohybu se dají klimatičtí uprchlíci z nejzasaženějších chudých států.“
- „…zabránit tomu, aby se Země v tomto století neohřála více než o zmíněných 1,5 stupně Celsia, již v podstatě nelze, z čehož mimo jiné vyplývá, že z planety zmizí většina korálů.“
- „emise, … porostou ještě zhruba 15 let, poté budou stagnovat a klesat začnou až v druhé polovině století, přičemž na nulu nespadnou ani v roce 2100.“
Aby bylo jasno, spousta z těch věcí se děje právě teď a horizonty, o kterých se bavíme v případě zásadních změn fungování planety a lidstva, se udávají v dekádách. Pokud se vám teď narodilo dítě, jako mně, tak to bude jeho problém možná ještě dřív, než se vůbec osamostatní. Můžeme být naštvaní, že Babiš je starý páprda, kterého klimatická změna nezajímá, jelikož jdou její důsledky mimo něj a jeho elektorát, ale ono je mu jen 67, takže pokud jej něco neskolí, nejspíš to ještě zažije. Oh wait, vlastně by to viděl i letos, pokud by byl na dovči v Řecku.
No, snad se mi povedlo dát vám před oči něco, čemu jste se možná doteď úspěšně vyhýbali, nebo to nebylo v dostatečně konkrétních obrysech. Na mě totiž přesně tenhle článek z Respektu přesně takhle zafungoval. Otevřelo mi to oči.
Změna klimatu neznamená, že tu bude tepleji, takže uschnou kytičky, vy si koupíte lepší klímu a budete víc třídit plasty. Je to fakt průser. A to jsem vás ušetřil „bodů zlomu“, které mohou cokoliv z toho urychlit. I v nejlepším scénáři se toho posere dost na to, aby to už nebylo v rovině „co by kdyby a třeba to ještě nějak svět vyřeší“ (fakt si ten článek přečtěte). Žádná nová super technologie nás nejspíše není schopna spasit dostatečně rychle. Radikální změny jsou jisté i pokud se celý svět chytí za ramena a bude tancovat v součinnosti vstříc uhlíkové neutralitě. Na takhle velký průser se dá reagovat jen dvěma způsoby:
- Nihilisticky si jako Standa Biler říct, že všichni tady umřeme, pokrčit rameny a po vzoru Saši Vondry si ještě užít nějaké to včelaření, než sežehnou naši civilizaci plameny a… všichni tady umřeme.
- Psychicky se s tím vyrovnat a začít plánovat konkrétní, praktické kroky, které nám pomohou změny částečně zpomalit a částečně se třeba adaptovat. Toto ideálně v rovině jak individuální, tak společenské.
V rámci druhého bodu, individuální uroveň může vypadat tak, že se zamyslím, co se může dít a jak se na to dá připravit. Jak zachráním svou rodinu, pokud takzvaně „hovno trefí větrák“? Naučit se jazyky? Rozložit rodinné úspory tak, aby se dokázaly vyrovnat s krizí na trhu? Získat včas vízum nebo druhý domov v nějaké zemi? Naučit se sebeobranu? Nechat si operovat oči, abych našel díru v drátěném plotě i bez brýlí? Zní to jak z prepperské příručky, ale uvědomme si, že to ještě ani pořádně nezačalo a už v létě hoří velké kusy kontinentů, ve Finsku, v Kanadě nebo na Sibiři jsou vedra, na Madagaskaru je klimatický hladomor. Spousta lidí začne utíkat z oblastí, kde bydlí. Spousta lidí se začne bát a volit extremisty a populisty. Systémy, které díky něčemu teď drží na vlásku, se začnou pod náporem hroutit, jelikož těm dole už „bouchnou saze“ (známe z českého školství nebo zdravotnictví).
Podle sebe soudím, že mileniálové jsou zvyklí na neměnnost světa, ale je dobré si připomenout, že pád Berlínské zdi byl teprve před 32 lety. Naši rodiče žili v totalitě, na západních hranicích se střílelo a Německo se v seznamu států vyskytovalo jako tři položky. Vůbec si neumíme představit, jak snadno se dají překreslit mapy nebo režimy, když se něco posere.
Aby se to neposralo tak moc, je potřeba se před tím přestat schovávat a začít se připravovat. Pojďme se bavit o tom, jak a co udělat, ale pojďme se o tom fakt začít bavit a pojďme uskutečňovat nějaký plán. V Německu jsou teď volby a klimatický plán je téma voleb, má jej prakticky každá strana. U nás nic, strany v horším případě kopou do společných Evropských báboviček a vše odmítají, v lepším případě zůstaly u papírových brček, tůněk a včel. Co by mělo větší smysl? Třeba ocel bez použití uhlí. Ale abychom něco takového u nás vymysleli, to bychom museli nejdřív otevřít oči, přiznat že problém existuje, postavit se k němu čelem a začít ho řešit.
Co nějaký plán? Co třeba jako v Dánsku, když už na to jdou peníze z EU? Bohužel, nic. Odkaz vede na video o Dánském plánu a fakt si to pusťte, nicméně upozorňuju, že je to teda hodně depresivní. A ještě depresivnější je, že s těmito volbami se to nezmění.
Spasí to Zelení?
Nespasí, ale jsou symbolem. Nikdo dnes nevíme, zda jejich konkrétní návrhy jsou ty nejlepší k řešení a adaptaci na klimatickou změnu, nicméně aspoň se snaží a něco vymysleli, ne jako ten zbytek. Ve skutečnosti se v Česku snaží obhajovat Evropský střední proud, který Zelení z jiných zemí kritizují, že není dost akční. Jinými slovy, na běžné Evropské poměry jsou čeští Zelení ve svých návrzích ještě slabé kafe.
Nemusí se vám to do Zelených dokonale zapíchnout v kompasu na iRozhlasu, Volbišti nebo na Volební kalkulačce, ale o to nejde. Jak jsme si vysvětlili na začátku, volby nejsou o programech, jsou o ksichtech a heslech :) Proto, pokud máte k Zeleným jakékoliv výhrady, mám k vám jednu jedinou prosbu: Než nad nimi odmítnete byť jen uvažovat, pusťte si prosím tento loňský rozhovor s Magdalenou Davis v pravicově laděném Insideru:
Nebo třeba aktuální rozhovor v Reflexu. Nad politickými opatřeními a jejich laděním doleva nebo doprava by se měly vést demokratické diskuze. Jenže u nás je není s kým vést. Proto je potřeba volit Zelené. Je to jediná páka, jak donutit ostatní strany brát klima vážně. Volba žádné jiné strany z hlediska „obráceného marketingu od voličů k politikům“ nevysílá takhle jasný signál. Sloupeček žádné jiné strany ani koalice v grafu preferencí, průzkumů nebo výsledků se na první dobrou nečte nahlas jako „pro lidi je důležité klima“.
V Německu (s nímž jsme nejvíc ekonomicky provázaní) Zelení útočí na kancléřské křeslo, silní jsou i v Rakousku. V Paříži si lidé zvolili zelenou primátorku. Pokud máme patřit na západ, měli bychom mít i silné Zelené. U nás nejsou moc vidět, protože po Stropnického (který už u nich není, kdo jste si nevšimli) předsednictví nemají peníze na kampaň. Zároveň jsou systematicky ořezáváni z grafů, ať už je to ČT v krajských volbách, ČT teď v parlamentních volbách, Puls Evropy nebo Milion chvilek. Nemyslím si, že je to spiknutí, ale nepomáhá to. Jejich kampaň mi přijde fajn, přestože je nízkonákladová. Líbí se mi, že „říkají, co si myslí“ a konzistentně a hrdě prezentují, co chtějí, místo aby se snažili zalíbit každému. Na rozdíl od PirSTAN :)
(Zajímavé mimochodem je, že hodně lidí kolem mě chce PirSTAN volit, ale často rozmrzele, ať už kvůli Pirátům, nebo kvůli STAN. Nakonec ty hlasy určitě posbírají, ale bojím se, že ta koalice shrábne tak neurčitou skupinu voličů, že následně svými rozhodnutími a kompromisy nebude schopna uspokojit vlastně nikoho.)
Zelení shodou okolností zastávají hodnoty, které zastávám i já a na Praze 3, kde bydlím, dělají dobrou práci. Mám rád Berga (pro ajťáky pamětníky: svého času stál za Vsetínským a následně Zlínským Barcampem) i Davis, jsou pro mě dlouhodobě věrohodní. Tak proč dělat kompromisy s vlastním svědomím. Dle klimatických predikcí a výsledků studentských voleb soudím, že se jednou za tuhle volbu před svými potomky stydět nebudu.
Po jedenácti letech pořádání Studentských voleb je zřejmé, že volební preference studentů naznačují, jak v dlouhodobější perspektivě dopadnou řádné volby. Strany, jejichž obliba u studentů trvale narůstala, se dostávají nahoru i ve skutečných volbách. A naopak, strany s opačnou trajektorií výsledků ve volbách nanečisto, jdou dolů ve volbách skutečných.
Jak jsem ale už psal, smyslem není být 100% sladěný s tím, co Zelení chtějí a udělat z Davis premiérku. Ten hlavní záměr je vypáčit pomocí volby Zelených ekologickou agendu i ze stran, jako je ODS. Možná se smějete, ale ona to není úplná blbost! Mrk do Británie. Spojené království chce pod vedením Borise Johnsona dosáhnout snížení emisí o téměř 70 % do roku 2030. Třeba se jim to nepovede, ale doprdele, aspoň chce, má cíl, má plán! Každý druhý stát v Evropě vyhlašuje, do kdy bude uhlíkově neutrální a jak to provede. To není tím, že si všude zvolili Zelené, nebo že Brusel diktuje. To je tím, že je to téma, které prostě všichni řeší, ať už jsou vlevo nebo vpravo. A ty ostřejší tužky v penálu už dávno hledají příležitosti jak něco vymyslet první a ještě na té transformaci vydělat. O tom si v Česku můžeme zatím nechat jen zdát.
Jen tak pro zajímavost, minule jsem chtěl volit Zelené, ale nakonec jsem volil STAN. Líbilo se mi, jak Farský spolupracuje s Rekonstrukcí státu a přišlo mi, že fakt maká. Chtěl jsem ho ve sněmovně. Byli na hranici volitelnosti. Ta strana mě tak úplně nezastupovala, ale ani úplně neurážela. Piráti mi byli asi blíž, jenže jsem věřil, že mají dobře našlápnuto a dostanou dost hlasů i beze mě. STAN se dostali, dneska jedou bomby jako mainstream, Rakušan oblíbený. Letos to Zeleným hodím, aby za čtyři roky taky tak váleli :) A abych přispěl k co největšímu zelenému sloupečku, zdviženému prostředníčku ostatním stranám.
Zadavatelem i zpracovatelem tohoto článku je Honza Javorek, který zatím není členem žádné politické strany a nikdo mu za to nezaplatil.
