Tento článek vyšel před 9 lety. Můžete si jej přečíst v rámci zkoumání minulosti, ale přepokládejte, že dnes se Honza již nemusí s obsahem ztotožňovat.
Dnes v Brně slavíme čtyři roky od založení místního srazu příznivců programovacího jazyka Python. Srazu, který nazýváme Pyvo. Zábavné příhody o tom, jak k založení došlo jsem kolem sebe trousil celé čtyři roky, takže se v rámci tohoto článku z hlediska minulosti omezím spíš na bilancování toho, co se nám povedlo, a taky něco o cestě, kterou si myslím, že by mělo Pyvo kráčet do budoucna.
Co se povedlo
V Brně se za čtyři roky rozhodně podařilo vytvořit pravidelný sraz, který sdružuje místní komunitu Pythonistů (a Rubystů). To samo o sobě není tak snadný úkol jak se zdá a je možná vlastně i dílem náhody, že zrovna nám v Brně se to povedlo. Myslel jsem si, že se tento úspěch dá snadno replikovat, ale zpětně vidím, že to není tak jednoduché a za každým funkčním srazem je ohromná spousta práce.
Dokázali jsme se sjednotit napříč republikou a pojmenovat všechny Python srazy v ČR i SR názvem Pyvo. V ČR jsme přetavili existující pražskou neziskovku Pyvec založenou pro podporu několika Django projektů v celostátní platformu, která má pomáhat Python komunitě obecně a to bez ohledu na město. V současnosti se dokonce snažíme o přidružení k PSF.
Navázali jsme vztahy s Bratislavou, Vídní, Krakovem, slezskými Pythonisty v Polsku. Podívali jsme se na jejich srazy a někdy se nám povedlo je i přivítat u nás. Byla to mnohdy sranda, ale hlavně jsme získali spoustu inspirace a uvědomili si širší rámec toho, co děláme. Jedno Pyvo bylo dokonce kompletně výjezdní - dali jsme si sraz na nádraží a jeli na konferenci, kterou pořádala bratislavská Rubyslava.
Přestože byly Pyva, na které přišlo sotva pět lidí, dokázali jsme později uspořádat a ukormidlovat i srazy, kterých se účastnilo více jak 40 lidí. Přinášeli jsme přesahová témata, spojili jsme se s Ruby komunitou, měli jsme společný sraz s DevOpsáky i s holkama z Czechitas.
Rozjeli jsme nahrávání přednášek a relativně zautomatizovali jejich pořizování pro naše potřeby. Ještě se nám je nedaří stejně automatizovaně nahrávat na internet, ale to je už ten snadněji řešitelný problém (ha ha!).
S tím, jak se ze svátečních návštěv mezi srazy v jednotlivých městech staly návštěvy pravidelné, odhodlal se Petr Viktorin i ke zřízení sdílené knihovničky, díky které si mohou lidé napříč ČR půjčovat knihy o Pythonu a příbuzných technologiích. Takovou službu mají už delší dobu v Bratislavě, ale my to máme těžší o to, že máme srazy tři, každý v jiném koutě republiky.
V neposlední řadě je nutno i napsat, že díky komunitě kolem srazů (ale nejen díky ní, samozřejmě) odstartovaly brněnské PyLadies a nejnověji také Django Girls - v Brně a brzy i v Praze.
Koncept
Jestliže výzvou v prvních letech existence bylo hlavně existovat a zajistit základní podmínky k pořádání srazu, jako salonek, návštěvníky a projektor, později už se objevily zajímavější otázky, na které bylo potřeba odpovědět.
Řešili jsme například rovnováhu mezi vážnější, přednáškovou částí, a diskusními úseky, v nichž se lidi volně baví. Cílem bylo přinášet nové informace, ale také neunavovat, spojovat komunitu networkingem, dát prostor i méně zkušeným speakerům. Z čistě tématických Pyv s předem připravovanou "dramaturgií" (pozvaní konkrétní přednášející) jsme zkusili přejít na volnější formáty, lightning talky a diskusní témata. Pozvánky pro celebrity jsme si nechali na takzvaná "speciální vydání", která byla jen jednou za čas.
Co se nám, myslím si, také podařilo tak nějak vybalancovat je počet účastníků. Uvědomili jsme si, že nechceme z Pyva dělat minikonferenci a maximum kolem 40 lidí není závadou, ale dobrou vlastností, protože se zachovává efekt malého kolektivu.
Kam dál?
Pyvo se dostává do fáze, kdy by se na první pohled mohlo zdát, že perfektně funguje a není potřeba na něm cokoliv měnit. Že je to dobře namazaný stroj, který šlape jak má a když je sem tam trocha energie, podaří se udělat výjezd, grilování, workshop. Podle mě to tak ale není a vidím velké rezervy v tom, co všechno by Pyvo mohlo ještě dokázat.
Vize
Co vidím jako zásadní je uvědomit si vizi, která za Python srazy je. Proč ty srazy děláme a co je jejich cílem? Čeho se snažíme dosáhnout? Podle mě jsou to následující věci:
- Sdružovat existující Python komunitu.
- Rozšiřovat Python komunitu.
Momentálně se nám daří to první, ale to druhé nám jde naprosto mizerně. To, co vidíme, tedy že nám na sraz občas přijde někdo nový, třeba nějaká začátečnice, středoškolák, novinář nebo bankéř, je jen kousíček z toho, co bychom mohli ve skutečnosti dokázat. Tihle lidi, řekl bych, přijdou na naše Pyvo spíše navzdory tomu všemu, co pro jejich pohodlí neděláme. Co jsou tedy podle mě výzvy do budoucna a co můžeme zlepšit?
Přístupnost pro nealkoholiky
Pyvo, jak už název napovídá, se točí kolem piva. Ačkoliv Petr, pilíř brněnského organizátorského týmu, alkohol nepije, je pivo holt prostě tmelem mezi lidmi. A mezi programátory především... Vybudovat na něm v českém prostředí sraz bylo úplně bezmyšlenkovité - na čem taky jiném sraz budovat? Jít na pivo je v ČR synonymem pro sraz.
Jenže ne všichni pijí pivo, ne všichni ho pijí hodně, ne všechny baví koukat na opilé lidi. Čemu je užitečné, když se někdo přijde na sraz naučit něco o Pythonu a místo toho kouká na lidi, kteří ani nedokážou pořádně artikulovat? A tohle píšu s plnou sebereflexí - určitě i já sám mám někdy co zlepšovat.
Cílem samozřejmě není přesunout Pyvo do přednáškárny nebo na něm zřídit dětský koutek. Výzvou pro sraz je najít v tomto kontextu balanc a nezvrhávat se v chlastačku, nebo aspoň ne hned ze začátku nebo v brzkém průběhu. A může tomu napomoci i třeba jen prostředí - vyměňme hospodu za nějakou rozumnou kavárnu (když už jsme navíc v tom Brně, kavárenské velmoci!) a hned jsme u jiné atmosféry. Kdo chce, pivo si dá, ale nekoná se to v apriori alkoholickém prostředí. Může přijít středoškolák a nebude si připadat blbě, že je tam jediný s čajem (a jeho máma ho tam pustí, protože ho neposílá do hospody). Může přijít abstinent, můžou přijít i ty holky, které nejsou zrovna chmelově založeny. (Výzva: Kdybyste věděli o dobrém místě, dejte nám prosím vědět.)
Uvědomme si, že pivo jako pojítko mezi všemi obyvateli střední Evropy je iluze. Upřímně, nenalákali jsme na něj v nejstudentštějším městě republiky ani moc studentů, a to jsou nakonec ti nejvyhlášenější pařiči. Nám starým mazákům to možná nakonec taky už leze na játra, když se ten "networking" skončí až ráno.
Taky je rozdíl, když se přijde v 19:00 a pak se to pivo pije společně. Hladinka je synchronizovaná, přednášky se stihnou, nějaký ten pokec taky, no a později večer už zůstávají jen ti, kteří chtějí pařit. Je to trochu jiné kafe, než když hned na začátek lidi dorazí nametení a ostatní je pak mají poslouchat.
Nedokážeme-li najít v tomto rovnováhu, pak je otázkou, jaký účel naše srazy plní a jaká je za nimi ona vize. Můžeme se ve středy a čtvrtky opíjet, ale k tomu nepotřebujeme název, projektor a událost na Facebooku. Nebo můžeme "stavět katedrálu" a myslet na to, že je za těmi srazy i něco víc, že chceme šířit Python. Že chceme řešit obrovský nedostatek Pythonistů v ČR. Že chceme učit lidi programovat třeba když jsou na mateřské a změnit jim tak život. Mě osobně dala Python komunita tolik, že se nesmířím s tím, že současný stav je konečná toho, co můžeme dosáhnout a kam můžeme Pyvo posunout.
Přístupnost pro začátečníky
Popravdě, mnoha přednáškám na Pyvu nerozumím ani já sám. Jsou buď tak vzdálené tématu, kterým se zabývám, nebo jdou tak hluboko, že informace z nich prostě vůbec nevyužiju. Nevím, kolik lidí na srazu využije pouštění padesáti instancí Dockeru v pěti paralelních cloudech, ale tipnu si, že zhruba nula.
Opět nehlásám, abychom se teď sebrali a začali dělat přednášky o tom, jak v Pythonu přiřazovat hodnoty do slovníku. Cílem by měl být zase nějaký vyvážený přístup. V zásadě teď s tématy přednášek na našich srazech diskriminujeme začátečníky na úkor starých mazáků, akorát že ti začátečníci se neozvou, jelikož kvůli tomu vlastně vůbec nepřijdou. Staří mazáci jsou navíc taky iluze, protože jak říkám - ani je ty přednášky v důsledku nebaví, jelikož mnohdy vůbec nejsou o tom, co by je zajímalo. Mazáci pak jen vyčkávají kdy že už to probůh skončí, jen aby se mohli pobavit s kamarády.
Můj návrh je, abychom začali experimentovat s mixem přednášek - ze začátku večera zkoušet něco přístupné pro všechny (a mazáci možná osvěží základy, nebo ve svých základech zahladí mezery), později nasadit tvrdší kalibry. Opět je tu prostor pro to, aby ten, kdo na tvrdší kalibr není, třeba po první přednášce odešel. V takovém systému je prostor i pro to, aby se realizovali lidé méně zkušení v Pythonu a dali si třeba přednášku s lehčím tématem, kterému rozumí dobře.
Pokud je misí šířit Python, tak přes staré mazáky to neuděláme. Mohou nám pomoct, ale šířit Python znamená hlavně pomáhat k němu novým lidem. (Klidně mi za tuhle větu říkejte Mr. Obvious, ale já si to dřív asi prostě neuvědomil.) Všude říkáme, že účastník Pyva nemusí umět Python, ale pravdou je, že když někdo takový přijde, tak je nyní z mého pohledu většinou spíš chudák. Pokud nepije pivo, tak je to dvojnásobný chudák.
Přístupnost pro zahraniční hosty
...no a pokud nemluví česky, tak je to trojnásobný chudák. Třetí velkou výzvou pro Python srazy je přestat ignorovat existenci lidí, kteří nerozumí česky. Cizokrajné návštěvy jsou na Pyvo vítány, ale když přijdou, můžou... si dát akorát pivo. V Brně chodí lidi z Red Hatu, v Praze třeba z Apiary. Měli bychom čelit realitě a umět se s tím vypořádat. Mít způsob, jak sraz upravit v případě, že někdo takový přijde. Mít třeba podmínku, že všechny slajdy musí být v angličtině, aby člověk aspoň částečně rozuměl o co jde.
Ani zde nechci extrém. Pyvo je velmi užitečné v tom, že sdružuje lokální komunitu a že třeba dává prostor místním, mnohdy začínajícím speakerům. Nikdo nestojí o to, aby před plátnem blekotal příšernou angličtinou Lojza z Ivančic, zpocený až na patách a proklínající všechny cizince v okruhu jednoho kilometru za to, že mu z přednášky udělali peklo. Opět volám po experimentování a hledání zlaté střední cesty a nějakých procesů, které nám umožní poskytnout komfort i lidem, kteří by rádi na sraz přišli, ale mají ten hendikep, že jsou třeba z Londýna, Krakova nebo Vídně. Jinými slovy: Buďme světovější!
To jako teď Pyvo bude pro bábovky? To je určitě kvůli feministkám a židozednářům!
Nebudu zastírat, že holky jsou určitě jedna z motivací, proč dělat srazy trochu jinak než doteď. Nejsou ale jedinou ani hlavní motivací. Všechny zmíněné problémy naše srazy mají už dávno, jen jsme je přehlíželi. Holky jsou holt docela dobrá testovací skupina v tom, že často zapadnou hned do několika výše zmíněných cílovek - jsou třeba nesmělé, neholdují ožralectví (to neznamená, že si nedají pivo, ale třeba si dají jen jedno), jsou to začátečnice.
Smyslem je umožnit na Pyvo přijít všem začátečníkům a všem, kteří by mohli nabrat dojem, že nemá smysl se akce účastnit bez toho, aby si tam dali pět piv. A ta změna musí být opravdu nejdříve u nás, momentálních účasníků a organizátorů - my se musíme zamyslet a udělat prostředí srazů nejdříve přijatelné pro všechny a pak teprve má smysl začít vyvíjet další aktivitu - např. zkusit nové cílovky oslovit a ukázat jim, že na sraz mohou přijít a bude je to tam bavit (ať už jde o letáčky ve škole nebo cílení na absolventky PyLadies a Django Girls).
Velkým vzorem je mi v tomto malý srazík ve Valašském Meziříčí, Tkalci. Našli v Schlattauerově kavárně skvělý balanc v tom, jak mít sraz, na němž se mohou sejít staří přátelé a dát si pět piv, ale na který může zavítat i kdejaký "neposkvrněný začátečník".
Nevím, jak by výsledný formát měl ideálně vypadat, ale vyzývám k experimentování a k čelení výzvám, jenž zde jsou. Zkoušejme, inovujme, klidně nějaké srazy pokažme, ale neustrňme ve statu quo a nerezignujme na to posouvat Pyvo dál, vstříc misi, kterou by mělo pro Python komunitu plnit.
Budu se to snažit prosazovat a v následujících letech brněnského Pyva to postupně zkoušet uvádět v realitu, i když třeba pomalu. Budu rád, když mi v tom pomůžete, ať už svou aktivní účastí, případnou sebereflexí nebo jen držením palců :)
