Tento článek vyšel před 16 lety. Můžete si jej přečíst v rámci zkoumání minulosti, ale přepokládejte, že dnes se Honza již nemusí s obsahem ztotožňovat.
Někde žije starej kantor. Třeba z univerzity, profesor CSC SC tralala inženýr architekt a nudí se, protože počítačové hry jsou na něho moc nová věc, on těm počítačům moc nerozumí, v televizi běží akorát Manuela a Esmeralda, možná tak Smotánka, takže zase prd… Fotit přírodu ho nebaví. No ale že má doma přece jen ten počítač, tak zjistil, že tam jsou nějaký růžový stránky, kromě těch s e-mailem. Tam na tom Internetu jako. A jak to párkrát viděl, říká si… Sakra, já ještě nejsu tak starej, když si vemu tuhle modrou šálu a oholím se, sem docela ještě fešák, skoro jako Belmondo.
No líbí se mu holka odvedle. Nějaká středoškolačka. Dejme tomu, že nechodí na gympl, ale třeba na nějakou obyčejnou střední, takže ji inteligenti moc neberou a kašle na něho. On ji sice zdraví ve výtahu, ale ona jenom obrací oči v sloup a snaží se zesílit ajPod, aby si ho nemusela všímat. Tak jde náš pan profesor do agentury „Ďábelská seznámení“ a tam si dohodne, že mu ji nějak zprostředkují… No ale víte jak to je, učitelský platy vlastně nejsou nic moc… Holt že tam ale dělá známej, dohodli se na tom, že zaplatí „v naturáliích“. Bude na oplátku za agenturu roznášet nějaký letáčky a chodit ke klientům domů podepisovat smlouvy, no skoro horší práce než podomní prodavač čistidel na sporák nebo pojišťovák. Ale když on ji tak chtěl… Takže si řekne: „Co už! Je to sice na prd, ale za tu Gertu to stojí.“ Gerta ne, to je hrozný jméno. Hilda… Hilda taky ne… Mohla by to být třeba Kristýna, předloha ve Faustovi byla prej pobožná. V mém příběhu teda pobožná nebude, protože to už prej dneska není moderní, ale má strašně ráda Tokio Hotel a Simple Plan, to se dá přirovnat k náboženství. Mívala ráda i Sámera Issu, ale to už není in. To bejvala mladá a hloupá, že jo, na to se nesmíte tak koukat. Jo a starý filmy s Belmondem nesleduje, takže pan profesor ji fakt nepřitahuje. To jen taková malá odbočka…
No… Takže ta agentůra jde, odchytí si Týnu před školou a nabídne jí, že pokud se vyspí s pseudobelmondem z jejího baráku, tak jí dají co bude chtít. Ona že jako hulení nebo tak, ale to že prej ne, v tom oni nejedou, oni jsou slušnej podnik. Tak se nakonec dohodli na všech originálních CD Tokio Hotel a bylo to. Vyspali se, ale ona holt prášky ještě nebrala a kondom byl jenom reklamní, dostala ho někde na propagační akci Volksbank v přívěšku na klíče… Nebo snad Jobs.cz? Teď už ani nevěděla… Každopádně to moc neustál. Ale nevšimli si, no profesor pak roznášel letáčky, ona chodila do školy a dál poslouchala Tokio Hotel v ajPodu. Ha! Tady má můj příběh chybu. Na co jsou jí CD, když má ajPod? Ale ono je to asi jedno, ženský jednají nelogicky a nedeterministicky, zvlášť když jde o náboženskou lásku k Tokio Hotel. Nebo JŮTŮ. Nechám to tam. No, zpět k příběhu. Copato se nám v něm nestalo…!
Najednou přinde na gyndu a řeknou jí tam, že bude mít malýho. Nebo malou. To asi ještě nejde úplně zjistit. A Týna… „No kua, co já budu dělat ve čtrnácti s fakanem? Ještě aby vypadal jako ten profesor plesnivej, a byl stejně tak slizskej :-( FŇUK“ No hrůza hrůzoucí. Teď de dom, řeší se svou nejlepší kámoškou po esemeskách (no, to raději ne), že je těhotná a kdesi a cosi. Enemže už je pozdě na nějaký „den poté“, ono už je „týdny poté“, takže smůla. Buď si belmonďátko nechá, nebo potrat. No a teď jak to řekne mámě, žejo, no a ještě že už nemá otce, ten by ji určitě zabil na místě. To že nemá otce je jasný, to si vymyslel Goethe, takže je to i v mé interpretaci. A dává to smysl, protože Týna je EMO, je psychicky labilní a to proto, že má komplex ze ztráty otce. FŇUK. Ten bohužel zahynul ožralej pod kombajnem, byl to alkoholik a traktorista, ale jinak milej chlap. No prostě taky díky tomu ji šlo lehce přemluvit na tohle, no chudák holka, ještě pár let a chytne se taky alkoholu a ještě i drog, už to vidím. Ztracenej případ. Ale zpět k pointě. Její kámoška to samozřejmě rozkecá úplně všude, páč je to kráva, žejo, takže ve třídě je z ní najednou ku-va, no přišerne! Aspoň že doma máma samo nic netuší… Holka začne nosit místo trojek čtverky (to jako ve škole, ne podprsenka), bo je úplně na prašky, začne se uplně kácet. Máti na ní pozna, že mladé přibylo jebáků na ksichtě a že ta půlka hlavy co de vidět (druhá je pod sčesanou afinou) je nějaká smutnější než obvykle, tak si ju veme bokem a začne s ní řešit problémy a rýpat jí do svědomí. Tak se mladá svěří… no mama ju málem zabije. Pak ju ale trefi šlak, odveze ju ambulance a zůstane ve špitále (takže nemůže nabonzovat agentůru ani profesora, je mimo vědomí… jo, takhle to dává smysl, můžem pokračovat). Holka zůstane doma sama a je úplně totálně v ř-ti, bojí se aby ju nevychmátla sociálka a nehodila do domova, bojí se co s děckem… No horror. Profesor neni věčně doma, ale esemeskou jí napsal, že o děcko se budou klidně starat, že je to vlastně hezký. No fakt na provaz, ne. Jakože ona ho fakt nemusí, ne, takže stejně žádná výhra v loterii.
No průser prostě. Přestane už uplně chodit do školy, zůstane doma, přečte nějaký články na netu o tom co dělat když je těhotná a co nedělat (jako, hledala nejdřív něco v Bravo Girl! ale to svým obsahem zcela selhalo – poprvé v jejím životě!), takže si jenom začne píchat piko a začne chlastat rumy. Máma v nemocnici se moc nelepší… Nakonec dojde k domácímu porodu, holka zhroucená, vyfetovaná, rozplácnutá na zemi. Aby neměla bolesti, dala si dvojitou dávku, takže ležela na zemi 4 dni a za tu dobu jí umře dítě (já vím, velká inspirace Trainspottingem, ale co mám dělat, tam to bylo hrozně emotivní, vrylo se mi to do hlavy). Když se probere z kómatu a hledá další dávku, najde dítě a dostane histerický záchvat a utrápí se k smrti.
Smutný co? Je to tak. Ale Faust taky nekončí vesele. A verze od Disneyho zatím není.
