Tento článek vyšel před 17 lety. Můžete si jej přečíst v rámci zkoumání minulosti, ale přepokládejte, že dnes se Honza již nemusí s obsahem ztotožňovat.
Většina z nich klikne na ikonku modrého Exploreru. Většina z nás klikne na ikonku Firefoxu. Někteří z nás spustí Launchy a na nic neklikají. Někteří se nebojí příkazového řádku.
Firefox lze spouštět i z CLI, popřípadě jej obdařit parametry v zástupci. Co tím získáme? Můžeme vynutit nějaké chování nebo použít Firefox ve skriptech pro operační systém. Parametry samozřejmě fungují jak na Linuxu, tak ve Windows:
firefox -p
Samozřejmě vám musí Firefox stát „v cestě“, čehož docílíte nejlépe tak, že před něj přidáte cestu k jeho instalaci/binárce. Ve Windows toho lze využít při tvorbě zástupců.
Užitečné paramtery
-profile <cesta>spustí se s předaným profilem-CreateProfile <název> <cesta>vytvoří nový profil-ProfileManagerspustí se se správcem profilů<internetová adresa>otevře stránku-new-window <adresa>spustí v novém okně-new-tab <adresa>spustí v novém panelu-search <slova>vyhledá slova ve výchozím vyhledávači-chatspustí se s IRC klientem ChatZillou, pokud jej máte-safe-modespustí se v záchranném režimu (bez rozšíření apod.)-height <číslo>spustí se s předanou výškou okna-width <číslo>spustí se s předanou šířkou okna-setDefaultBrowserFirefox se nastaví jako výchozí browser
Přesný seznam se všemi detaily lze samozřejmě najít v angličtině v dokumentaci Mozilly.
