Tento článek vyšel před 16 lety. Můžete si jej přečíst v rámci zkoumání minulosti, ale přepokládejte, že dnes se Honza již nemusí s obsahem ztotožňovat.
Koho je to jenom vina
že pravá, levá polovina
mojí hlavy, mojí duše
tváří se tak hrozně suše
Šedě, v křeči, polojasně
unaveně, skoro krásně
na výsluní mezi svýma
od noh chladno, shora rýma
Tuhý úsměv, spousta světla
líný mozek, příliš tepla
ani pod psa, ani skvěle
prostě… Tak ňák… otupěle.
