Tento článek vyšel před 15 lety. Můžete si jej přečíst v rámci zkoumání minulosti, ale přepokládejte, že dnes se Honza již nemusí s obsahem ztotožňovat.
…říkal jsem. A nebyla to pravda. Jen co se objevily Windows 7 v rámci Academic Alliance na MSDN, zlákaly mě a okamžitě jsem si je nainstaloval. Byla to chyba, protože mi v nich blbne taskbar a nikdo o té chybě nic neví – Windows 7 oficiálně ještě nevyšly. Až na tuto chybu ale nemám větších námitek.
Tak či tak ale musím uznat, že Windows 7 jsou povedený systém a subjektivně na tomtéž stroji rychlejší než Windows XP (mám Core Duo, 2 GB RAM). Uvnitř vypadají mnohem logičtěji než XP a tak nějak se v tomto ohledu přiblížily Linuxu. GUI je příšerné – takových těch průhledných hrůz, které jsem vídal na screenshotech z Vist, se nelze nijak zbavit a přeskinovat systém na něco jako GNOME je nemožné (zatím). Moc se mi naopak líbí nová nabídka Start a způsob, jakým lze okamžitě vyhledávat a spouštět programy (namísto např. Launchy). Vyhledávání je fajn i v ovládacích panelech. Někomu mohou přijít nepřehledné a strašné, ale já vždy jen kliknu do vyhledávacího pole a začnu psát – např. „progra…“ a už mi to filtruje nabídky, z nichž si pohodlně vyberu co potřebuji a ani nemusím vůbec vědět, kde je to doopravdy zařazeno. Z pitomostí na plochu jsem si nechal jen počasí, ono já plochu prakticky vůbec nepoužívám, že… Novinkou jsou taky Libraries, které mají usnadnit přístup k určitým složkám. Jsem člověk spíš pure-disk-oriented než library-oriented (typicky do Winampu knihovnu vůbec neinstaluji, nepoužívám playlisty apod., protože si to tam hážu rovnou z disku, na němž mám perfektní systém a pořádek). Libraries mi tedy spíš překážejí. Nikdo mi je nenutí používat, ale taky mi přijde, že písmena disků, které chci vidět první a na něž chci klikat, mi Windows 7 spíš schovávají za spoustu jiných blbinek. Celkově se Windows 7 chovají na uživatele vlídně. Nic mu nenutí, nemají MSN Messengery, Outlooky Express, nejsou tu v základu nainstalované hry… Prostě chybí takové ty strašně otravné věci, které si člověk ze systému raději vyházel pomocí nLite, než aby je trpěl. Pokud mi na Windows 7 něco vadí, jsou to asi jen drobnosti.
Když jsem ale přemýšlel trochu více nad svým operačním systémem, říkám si, že se opravdu celkem přiblížil k tomu Linuxu. Mě třeba vždycky na pravém GNOME nebo KDE vadilo, že hrozně plýtvá místem na obrazovce. To dělá i Windows 7. A dělá i spoustu jiných věcí a já si říkám, že pokud jsem dokázal přejít z XP na 7, skřípal jsem zuby a vydržel to, protože mi znělo v hlavě „je to pokrok a alternativa neexistuje“, nemusel by být takový problém přejít na Linux. Jeho GUI mi koneckonců ve srovnání s tím, kam míří Microsoft, vyhovuje více. Vidím, že Windows možná míří někam úplně jinam, kam já se vůbec posouvat nechci. Jako příklad můžu vzít posun od ikonkových lišt v programech k sofistikovaným záložkám. Dokud to bylo v Office, které nepotřebuji, nevadilo mi to, ale teď už je to i v novém Malování, které rázem nedokážu ovládat. Jestli se mám učit nové postupy a nové zvyky, mám-li zpřetrhat zažité vzory v mém chování na PC, pak jsem před novými verzemi Windows na téměř stejné pozici jako před Linuxem.
Rozhodl jsem se tedy postupně a pomalu nahrazovat například PSPad GVimem apod. Možná nahradím Salamander programem FAR, jenž je nejblíže klasickému „emcéčku“. Co udělám s grafickými programy, to nevím. To ukáže čas. Asi si nebudu moci přehrát stream z ČT, nebudu mít nejnovější verze Picasy, na něž se vždy tak těším, nespojím si Nokii s počítačem (ale třeba Android jednou ano ;-) ) a nenajdu mě plně vyhovující MP3 přehrávač. Na druhou stranu to bude celé zadarmo a bude to třeba dávat větší smysl. Koneckonců, operační systém je jen nástroj, takže jeho změně by se neměl přikládat takový význam – štěstí v životě by se mělo hledat jinde.
A propos, pokud bych se měl držet přirovnání se státy, řekněme, že mě někdo násilím přestěhoval… jen o kousek dál s tím, že vrátit se nedá. Třeba do Německa. Není to tam ani zlé, ale ani úplně dokonalé a člověk si řekne, že ta změna by v tomto případě už mohla být lepší variantou, než si zvykat v Berlíně.
