S odstupem o studiu informatiky

Má pro informatika smysl studovat na VŠ? To je téma, které se ve vlnách stále vrací a řeší. Honza Řezáč, Jirka Knesl, Adam Herout, atd. Člověk by řekl, že už o tom bylo napsáno vše, ale téma před pár dny znovu otevřel Zdroják, nebo přesněji tedy Jakub Mrozek. Nebudu na jeho článek reagovat, protože jsem ho nedokázal dočíst. Běžte a přečtěte si ale reakci Petra Soběslavského, kterou Zdroják vydal dnes. Lépe a stručněji bych to nenapsal.

Nechtěl jsem se do diskuse moc zapojovat, protože si myslím, že už bych mohl svůj život posunout zase někam dál - mít potřebu se stále vyjadřovat ke studiu na VŠ, po všech těch článcích, dva roky po státnicích...? To už trochu smrdí nějakým komplexem :-D Nakonec mi ale přišlo, že ještě pořád mám čím přispět. Můj názor na studium se v čase měnil a pořád mění, takže zkusím stručně sepsat, jak to nakonec vnímám s odstupem, bez emocí, po zhruba dvou letech v čisté praxi. Předem upozorňuji, že důvody pro studium jsou různé a očekávání jsou také různá - pokud se chcete nad svými motivacemi hlouběji zamyslet, běžte na herout.net - toto bude suše pragmatická záležitost.

Jak šel čas

Pro připomenutí nabízím seznam článků, z nichž lze zachytit postupné změny v mém pohledu na studium informatiky:

• FIT nebo FI (souvisí s Text o FIT VUT)
• Byl jsem fit (souvisí s Text o FIT VUT)
• Alma mater
• Manifest zklamaného studenta
• A z jakého důvodu studuješ ty?
• Vysoké školy učí dějiny IT

Historie mého studia je asi takováto:

• bakalářské studium na VUT FIT v Brně + půlroční Erasmus ve Finsku (ukončeno s cenou děkana za bakalářku)
• půlka magisterského studia na VUT FIT v Brně (ukončeno z vlastní vůle odchodem na FI)
• magisterské studium na FI MU v Brně (ukončeno úspěšnými státnicemi)

Co si myslím dnes

Bakaláře na FITu bych nevyměnil za nic

Pokud chcete dělat informatiku a chcete programovat, běžte do Brna na FIT. Zažil jsem trochu FI MU, bavil jsem se s lidmi z dalších škol a myslím si, že je bakalář na FITu to to nejlepší, co v ČR v tomto směru je. Nemám žádnou potřebu fanaticky doporučovat tuhle školu, naopak - mám k té škole hodně výhrad. Stejně ale nebudete litovat, pokud si ji vyberete.

Bakalář mi dal do života hromadu věcí, ke kterým bych se jako samouk dostával dost obtížně. Když si dneska čtu, že nejmodernějším přístupem k návrhu webového API je konečný automat, moc dobře si uvědomuji, že význam toho pojmu a znalost celé teorie kolem něj je v mé hlavě především díky VŠ. Funkcionální programování v Lispu vypadalo jak z jiného světa, ale dneska je to cool trend. Když jsem se učil normální formy a všude kolem rašily nové NoSQL databáze, bylo mi smutno. Dneska se situace uklidnila a za znalost a umění optimalizace SQL databází vám často utrhnou ruce. Nenáviděl jsem hardwarové předměty a myslel jsem, že je nikdy nepoužiju, ale... jak že je ten buzzword? Internet of Things?

Magisterské studium bych asi oželel

Kdybych si hrál s genetickými algoritmy na bioinformatice, tak by mě to asi bavilo, ale já si vybral informační systémy a to mě nejenže nudilo, mě to dokonce prudilo. Jasně, teoretická informatika nebo funkcionální programování byly dobré a užitečné pecky, ale z mého pohledu to byly jednotky užitečných předmětů na dva roky studia. Poučení - hledat "weak ties" a vybírat si na škole zajímavé, zábavné obory a roztodivná témata na diplomky, ne to, co už dávno umíte nebo co budete dělat v práci po zbytek života. Dodnes jsem přesvědčen, že magisterské studium na FITu ani na FI mi až na výjimky nic moc nedalo.

Osobně bych dva roky svého magisterského studia klidně nahradil nějakým vzděláváním v oblasti soft skills nebo humanitních věd. Fakt by mě to bavilo o dost více a, buďme k sobě upřímní, ke konci studia na IT fakultě už člověk opravdu ocení nějaké příležitosti setkávat se i s lidmi opačného pohlaví :-D Na MU jsem si zapsal jeden semestr dějin starověku a bavilo mě to nesmírně. Nechyběl jsem snad na žádné hodině a zakončil jsem to nadšeným áčkem. Mít víc prostoru, určitě bych si dokázal užít víc takových předmětů.

Jaké si to uděláš, takové to máš

Třeba kamarád Michal si to udělal o dost jiné než já a myslím, že je na škole spokojený a baví ho to tam. Vysoká škola je hlavně spousta příležitostí a je jen na vás, jestli jich využijete, nebo je necháte uplavat. Erasmus, zábavné hackatony/maratony, certifikáty, zapojování se do výzkumu všeho možného... Nikde se nemůžete tolik vyblbnout, jako na VŠ. Za vše se později platí, nebo to musí být výhodné v poměru cena/výkon.

Jen na VŠ můžete dělat ničím nesvázanou vědu, zkoumat věci, které (zdánlivě) nejsou k ničemu dobré, procházet 4200 slepých uliček, abyste pak objevili jednu úžasnou a funkční. Když nadchnete kamarády, máte neomezené lidské zdroje. Nikdo vás jako studenta nebude pleskat přes prsty a říkat, že tohle nikdo nezaplatí, že se něco nevyplatí, že si pro to a tamto nikdy neobhájíte investici. Na doktorském studiu se vám do cesty asi začnou plést granty apod. a nějaká politika a ekonomika tam bude hrát roli, ale do té doby můžete řádit jak chcete a omezuje vás pouze vaše genialita, kreativita a míra zdravé drzosti.

Můj závěr?

Jako programátor, který prošel dobrou VŠ a neodflákl ji, budete mít před ostatními těžko smazatelný náskok v základech a rozhledu. VŠ je jako framework. Má svoje chyby, je to občas pěkný moloch, ale máte tam hodně věcí vyřešených a pořád záleží na vás, co na tom frameworku postavíte. Někdo nepostaví nic, někdo na tom vybuduje katedrály. Je to jen na vás. Ty příležitosti tam jsou obrovské a pokud jste je nevyužili, je to vaše smůla.

Na vysoké škole je taky hezké to, že vás nikdo nenutí k tomu, abyste ji dělali. Pokud vás věda nebere, určitě vám nic a nikdo nebrání skončit třeba už po bakaláři. Jasně, budete to muset vysvětlit rodičům a prarodičům, ale jste nejspíš svéprávní jedinci a určitě to bude jednodušší, než jim třeba muset oznámit, že jste gay, takže to asi nějak zvládnete. Stačí vědět co děláte a proč to děláte, pak už jde překonávání překážek samo.

Takže pokud ji prožijete naplno, VŠ se rozhodně vyplatí.